Se psem do obchodu? Zbláznila jste se?

Brzy si této zajímavé dvojice všiml jeden zaměstnanec obchodu a hned začal paní vysvětlovat, že u nich se psem nemá co pohledávat.

Abych se přiznala, připomněla mi tu mou Šílenou babičku, ta si taky nebrala z ničeho servítky a často všude chodila se svým bíglem. A jako psychologický manévr využívala, že je to vlastně pes z laboratoře a dost si toho užil.

Oslovovala zaměstnance „chlapče“, a když jí docházely argumenty, obracela se pro nápovědu k vořechovi. Řekla jsem si, že si počkám, jak to dopadne, protože to rozhodně bylo v tom obchodě zajímavější než cokoliv jiného.

A musím dát paní palec nahoru za její vytrvalost a asertivitu. Jenže nakonec bohužel nezvítězila, byla z budovy vyvedena.

Přitom dnes už to není tak neobvyklé se psy chodit do obchodu. V supermarketu jsem to tedy zažila poprvé, neboť obecná pravidla říkají, že tam psi nemají kvůli hygieně co pohledávat. Ale v menších obchodech je to dnes již docela běžné, pokud se jedná o obchod s jiným než potravinovým zbožím.

Co se týká potravin, tak si vybavuji asi jen dva případy. Jednou to byla cukrárna, kde paní nesla nějakou menší rasu v kabelce přes rameno, a v druhém případě se jednalo o pultový prodej v menší obci, kde pes nedočkavě vyhlížel svého pána v otevřených dveřích.

Zato mi ještě nedávno přišlo podivné a dnes už běžné, že si lidé berou své psy na zahrádku do restaurace. Nicméně akceptování tohoto trendu je již na libovůli majitele podniku. Pokud si nepřeje, aby zákazník vstupoval se svým psem do obchodu nebo do restaurace, tuto informaci vyznačí na dveřích.

Taky se již nachází mnoho obchodů, restaurací, služeb jako kadeřnictví a podobně, kde jsou vyhrazena konkrétní místa pro psy. Může se jedna o nějaký uzavřený menší prostor, třeba s dřevěnou ohrádkou. Ale dost často bývá před vstupem miska s vodou, nejednou i s granulemi.

Do divadel a do kina se ale se svým psem na společný kulturní zážitek nevydáte. Něco jiného je asi fesťák, ale v uzavřených prostorách by jednak mohl pes rušit (nejednou některý má tendenci umělce doprovázet svým vlastním zvukovým projevem), ale jde tu také o bezpečnost. Vlaky a autobusy, tady je to jasné – mají svá pravidla pro vstup (vodítko, náhubek, popřípadě zpoplatnění jízdy).

A možnost ubytování v hotelech je taktéž individuální: někde to lze, jinde ne.

Některé rasy jsou tak malé nebo drahé, že nechat je před obchodem může v majiteli vzbuzovat pochopitelné obavy, aby jim psa někdo neukradl.

Trochu odlišný ale tragický případ se stal mé blízké osobě, která byla nucena nechat svého jorkšírského teriéra před pečovatelským domem, jinak nemohla vstoupit. Když vycházela ven, pes tam sice čekal, ale…

Bohužel ve stejný čas se k místu blížila jiná paní s větším psem, který situaci vyhodnotil jinak. Na prťavce zaútočil. Jorkšírský teriér utrpěl mnohá zranění neslučitelná se životem; veterinář mu už nemohl pomoci. A majitelka druhého psa jen pronesla: „Je to vaše chyba, že jste ho tu nechala. Uvázat psa ke sloupu je klasické týrání. Takže za to, co se stalo, nenesu odpovědnost.“

Pak se to řešilo ještě dál, nicméně závěrem lze říci, že majitelka útočného psa v tom uměla chodit a poškozená strana se nedočkala žádné spravedlnosti, což jim v té bolesti, kterou sdíleli, v tu chvíli nepřišlo ani tak podstatné.

Pochopitelně ani tohle není správná cesta. Zejména v těchto horkých dnech se stává auto smrtelnou pastí. Pokud by však venku bylo pouhých 25 °C, pak může teplota v autě během 10 minut dosáhnout 35 °C, a za půl hodiny klidně až 50 °C. Uvnitř auta funguje tzv. skleníkový efekt.

Jen si představím, jak budu dnes otvírat dveře auta… Zatímco venku je horko, ta sauna, která na mě čeká uvnitř vozu, je diametrálně někde jinde. A říci: „Vždyť jsem si odskočila jen na dvacet minut, to pes vydrží.“ Eh, asi bych takovému člověku přála zůstat po tu dobu v rozpáleném autě, se zavřenými okny (drobné škvíry nikoho nezachrání) a bez klimatizace.

Navíc psi se obecně ochlazují dýcháním, tedy vydýcháváním horkého vzduchu a přijímáním chladnějšího vzduchu. Za chvíli se nemají v autě vůbec jak ochladit.

Tak samozřejmě to samé platí i pro další vaše mazlíčky: Ano, ani s vaším miláčkem kobrou, potkanem, tarantulí, papouškem a tak dále nemůžete jít do kina, divadla a do mnoha obchodů. I pro ně nemají tato pravidla pochopení.

Lidé chovají různá neobvyklá zvířata. Máte doma zakrslého pašíka? Pár jich je i u nás, ale primárně jsou velmi oblíbení v USA, Kanadě a ve Velké Británii. V USA můžete mít také jako domácího mazlíčka skunka za předpokladu, že mu budou odstraněny jeho pachové žlázy. Speciální téma by si asi vyžádali mývalové, jež někteří milují, jiní je považují za škůdce a problém v Česku je evidentní. Jsou to invazivní druhy, které způsobují značné problémy. V Číně mají za domácí mazlíčky například bambusové krysy, pávy nebo netopýry. Mrkla jsem se do Austrálie a vyjma opět pro nás běžných, si někteří lidé chovají například wallaby (malé klokany), krokodýly, papoušky a podobně. Což ve mně evokuje vzpomínku na video chlápka, je sic z USA, ale za to se proslavil se svým mazlíkem krokodýlem, který vedle něho posedává jako psisko a s nímž chodí mezi lidmi na vodítku.

Nicméně zpátky k onomu supermarketu, ano byla to v tomhle horku určitě dobrá vzpruha: paní to se zaměstnancem docela obstojně a dlouho koulela, že už to vypadalo, že to vzdá. Nakonec přišli ještě další tři a nejspíš v tom davu se již paní necítila komfortně, a proto přes informace odešla ven. Ale ve výsledku to vypadalo, že si z toho zase takovou hlavu nedělá.