Děti jsou vizitkou rodičů

Nemůžu říct, že mám nejlepší děti na světě. Natož říct, že oni mají nejlepší matku na světě. Kdo to říká, tak ví, že to rozhodně není pravda. Můj názor je takový, že pravda je, že já na různé akce dítě do tří let nevezmu.

Dnes to je tak, že i já jsem se setkala s názorem: „proč sis dělala děti, když je necháváš hlídat a jdeš na akci sama?“ A je jedno, co je to za akci. Školní besídka, Mikuláš, rodičovské schůzky nebo závody na karate.

Je to asi tak, já miluju své děti, ale do tří let dítě do společnosti dle mého názoru prostě nepatří, je nevyzpytatelné, nikdy nevím, jak se bude chovat. Nemyslím, že by dítě bylo nevychované, ale je to taky jen živá bytost, co nemusí mít zrovna dobrý den. Může mít bolest, nebo jen špatnou náladu. Nikdy nevím, kdy mého synka chytne vzteklé chování jako dnes ráno, kdy jsme šli do školky. Protože je týden: chodíme do škol a školek pěšky. Tak jako „dobrá“ matka se přeci zapojím. Vždyť my chodíme pořád někam pěšky, na hřiště na koupaliště aj. A tak dnes jdeme pěšky. Co myslíte, že se stalo? No, můj nejmladší syn celou cestu se vztekal a brečel, jak do školky vyprovodit brášku, tak i zpět cestou domů. Pořád chtěl nosit. Jak říkám je to nevyzpytatelné a fakt frustrující nejen pro mě jako matku (musím zachovat klid, nesmí mě ovládnout emoce naštvanosti), ale i pro ty kolemjdoucí rodiče, co mají zrovna dnes vychované, vzorně dítě po jejich boku. Samozřejmě dnes jim závidím a v duchu se stydím za svého syna, který takovou scénu občas udělá, a dnes to bylo fakt dlouho. Proto si myslím, že děti do společnosti nepatří.

Dnešní moderní matky berou dítě i tam, kde to není vhodné. Vím, že je těžké sehnat hlídání, ale ze své zkušenosti mohu říct, že to jde. Já nemám rodiče. S tchánem a tchýní jsou vztahy dost vlažné. Mám čtyři děti. A nakonec přeci jen mám sestru co občas pohlídá, protože chodí na směny není to pravidelně, ale snaží se. A taky mám kamarádku, co má taky čtyři děti. Tak jí to vrátím mojí službou hlídání či doučování její dcery. A nakonec mám spoustu známých, co v nouzi pomůžou. A sousedku, starší paní, co nemá děti a je ráda za ty moje.