Byl rychtář nejbohatším člověkem na vesnici?

Malá severočeská obec, Kunratice u České Kamenice. Běžná vesnice, jejíž obyvatelé se v minulosti živili nepříliš výnosným zemědělstvím a domácí, především textilní výrobou.

Známe všechny rychtáře v Kunraticích mezi třicetiletou válkou a koncem patrimoniální správy r. 1848/1849, známe velikost jejich statků i počty dobytka, a tak, alespoň přibližně, výši jejich majetku.

Nic nám nebrání si na příkladu této vesnice zodpovědět na otázku položenou v nadpisu článku: Byl rychtář nejbohatším člověkem na vesnici?

Rychtář. Sám byl jedním z poddaných, ale postavení rychtáře a časté jednání s vrchnostenskými úředníky mu dávalo specifické postavení a byl spojovacím článkem mezi vrchností a poddanými.

Snad by se dalo čekat, že takového člověka si vybírala sama vrchnost. Někde tomu tak skutečně bylo, ale ne na panství Česká Kamenice. Dlouholetým zvykem, vrchností uznávaným až do konce patrimoniální správy, na panství bylo, že rychtáře si volili sami vesničané a vrchnost jej pak pouze potvrzovala.

Zde je jeden z důkazů tohoto zvyku:

V listině obyvatelé vsi Janov sami guberniálnímu úředníkovi popsali postup, jak „získali“ nového rychtáře:

"Předešlý rychtář Elias Richter byl vrchnostenským úřadem zčásti pro věk a nedostatečnost, zčásti ale pro při vrchnostenském vyšetřování zjištěné nepravosti prohlášen na nezpůsobilého a sesazen. A nám bylo vrchnostenským úřadem přiznáno právo svobodné volby (freiwillige Wahl) nového rychtáře.

My jsme jednomyslně jako nejvhodnější objekt (tak doslova - das tauglichste Objectum) pro jeho nám známé schopnosti a lásku ke spravedlnosti shledali Johanna Christofa Richtera a přesvědčili ho k převzetí úřadu rychtáře."

Zajímavý náhled do „komunálních voleb“ z doby konce vlády Marie Terezie…

Stejný průběh „převzetí úřadu rychtáře“, tedy svobodná volba, je znám také z jiných vesnic českokamenického panství.

V Kunraticích ale byla situace s úřadem rychtáře komplikovanější:

V Kunraticích totiž existovala dědičná rychta, statek čp. 1 s hostincem. Stála na samém okraji obce směrem k České Kamenici:

O dědičných rychtářích Eschlerových jsme si psali v jednom z předchozích článků, kde jsme si detailně popsali, proč jeden ze členů rodu v roce 1719 přišel pro sebe i své potomky o dědičnou funkci rychtářů:

Zde tedy jen ve zkratce o rychtářích z rodu Eschlerů: Okolo roku 1613, kam sahají nejstarší dochované zprávy, byl rychtářem Michael Eschler. Krátce poté, v roce 1621, byl rychtářem jeho syn Georg, který byl rychtářem až do roku 1667, tedy téměř 50 let.

V roce 1667 předal statek s hostincem i úřad dědičného rychtáře svému stejnojmennému synovi Georgovi. Ten pak na statku hospodařil a úřad vykonával až do roku 1685, kdy odešel na výměnek a statek i úřad předal svému opět stejnojmennému synovi Georgovi.

Tento Georg pak úřad rychtáře vykonával až do roku 1719, kdy byl pro machinace s jedním opuštěným statkem zbaven úřadu dědičného rychtáře (více viz článek výše).

Úřadu byl zbaven nejen on - byla zrušena výsada dědičné rychty a statek se stal běžným poddanským statkem. Žádný z jeho držitelů (Eschlerovi statek drželi až do konce druhé světové války) se již rychtářem nestal.

Protože byl statek do roku 1719 dědičnou rychtou, náležely k němu výsady: byl zde jediný hostinec v Kunraticích a statek na svou velikost platil velmi malé vrchnostenské daně a dávky, robotovat rychtář nemusel vůbec.

Zde se poprvé dostáváme k odpovědi na otázku, zda byl rychtářem nejbohatším člověkem na vesnici.

U Eschlerových si můžeme odpovědět, že ano!

Lépe by samozřejmě bylo napsat „asi ano“, protože skutečné majetkové poměry již nikdy nezjistíme.

Ale statek čp. 1 byl tím největším v Kunraticích, patřilo k němu 66 hektarů pozemků. Další dva statky měly sice jen o málo méně, 65 a 61 hektarů (čtvrtý největší pak už jen 47 hektarů a ten nejmenší pouhých 10 hektarů), ale u tohoto statku příjem navíc zajišťoval hostinec. K tomu, jak je zmíněno výše, platil majitel této dědičné rychty daleko menší daně a nemusel robotovat. Zatímco před třicetiletou válkou činila robota velkých kunratických sedláků jen několik dní ročně, po třicetileté válce narostla robotní povinnost na více než 100 dní ročně (nejvíce robotoval majitel statku čp. 6 - 165 dní ročně).

Lze tedy předpokládat, že vzhledem k výše uvedeným skutečnostem platí pro Kunratice v letech 1613-1719 teze, že rychtářem byl nejbohatší člověk na vesnici.

To ovšem díky držení dědičné rychty. V roce 1719 byli tedy Eschlerovi zbaveni úřadu dědičného rychtáře a od té doby si v Kunraticích, jako v ostatních vesnicích panství, poddaní svého rychtáře volili sami.

Volili toho nejbohatšího ze svého středu?

Volební právo samozřejmě neměli všichni vesničané.

Vesnice byla sociálně stratifikovaná a podruzi žádná práva neměli. Ani právo na využívání obecního majetku či příjmů z něj, ani právo volební. Volili jen majitelé nemovitostí, sedláci i domkáři. Nevyjasněná zůstává otázka, zda měly volební právo ženy, které v době voleb vlastnily statek nebo domek (obvykle vdovy).

Koho tedy tito majitelé nemovitostí volili? Toho nejbohatšího?

Řekli jsme si, že největším statkem, k tomu s hostincem, byl statek čp. 1. A zároveň jsem již prozradil, že nikdo z jeho držitelů se rychtářem již nikdy nestal.

Ale byly tu dva obdobně velké statky, čp. 39 s 65 hektary pozemků a čp. 6 s 61 hektary. Stali se snad jeho majitelé někdy volbou svých sousedů rychtářem?

Novým rychtářem byl zvolen Tobias Griesel.

Do Kunratic se přistěhoval teprve nedávno - roku 1704 se přiženil ze sousedních Všemil. Vzal si Elisabeth Weinschnerovou, dceru bohatého sedláka z čp. 13, což byl pátý největší statek v Kunraticích.

Tento bohatý statek ale Tobias nevyženil. Jeho majitel, tchán Mathes Weinschner, měl syna Christiana, který dostal před Tobiasem přednost.

A tak si Tobias v roce 1707 koupil statek čp. 26, který vlastnil i v době své volby rychtářem. Jak velký statek čp. 26 byl? Třetí nejmenší z dvaceti kunratických statků. Tobias rozhodně nejbohatším člověkem v Kunraticích nebyl, mezi sedláky naopak patřil k nejchudším.

Dva roky po volbě Tobias tento svůj malý statek prodal a zakoupil sousední statek čp. 21. Tím si sice polepšil, ale ani tak se nejbohatším člověkem v Kunraticích jistě nestal - statek čp. 21 byl desátým největším z dvaceti statků.

První rychtář zvolený svobodnou volbou patřil k těm chudším sedlákům.

Úřad rychtáře Tobias vykonával celých 30 let. Zajímavé je, že už v roce 1731 svůj statek prodal a odešel na výměnek. Přesto rychtářem zůstal a jako jediný rychtář v kunratické historii tak nevlastnil žádnou nemovitost. Zřejmě s ním byli spokojeni sousedé i vrchnost…

V roce 1749 mu ale bylo již 70 let a rozhodl se odejít do skutečného „důchodu“.

Byla třeba nová volba:

Novým rychtářem byl zvolen Daniel Zeckert.

Zeckertovi žili v Kunraticích půl století: V roce 1695 koupil Georg Zeckert, pocházející z nedalekého Studeného, statek čp. 11. A po něm roku 1733 statek zdědil jeho syn Daniel, od roku 1749 nový rychtář.

Byl Daniel nejbohatším člověkem v Kunraticích? Ne, ani tento rychtář jím nebyl. Ale byl situován mnohem lépe než předchůdce Tobias Griesel - statek čp. 11 byl se svými 47 hektary čtvrtým největším z dvaceti kunratických statků.

Daniel úřad rychtáře zastával 20 let. Proč přestal rychtářem být, nevím, statek čp. 11 pak vlastnil až do roku 1777.

Ať tak či tak, byla třeba nová volba:

Novým rychtářem byl zvolen Elias Büchse.

Patřil ke starému kunratickému rodu - Büchseovi v Kunraticích žili již před třicetiletou válkou; jeden z nich tehdy vlastnil statek čp. 21. Víme, že tento statek vlastnil Tobias Griesel, rychtář v letech 1719-1749, a statek patřil k průměrným, byl na desátém z dvaceti míst.

Statek čp. 21 ovšem nový rychtář Elias Büchse nevlastnil, patřil mu statek čp. 56. Ani tento statek nepatřil k největším. Stejně jako statek čp. 21 byl statkem průměrným, s 26 hektary pozemků byl na jedenáctém místě v pořadí velikosti. Ani Elias tedy rozhodně nebyl nejbohatším mužem v Kunraticích…

Úřad vykonával stejně jako předchůdce Daniel Zeckert přesně 20 let, do roku 1789. Ani on svůj statek neprodal a hospodařil na něm až do roku 1802, plných 45 let. Ani u něj tedy nevíme, co vedlo ke změně ve funkci rychtáře…

Ale byla třeba nová volba:

Novým rychtářem byl zvolen Johann Christof Zeckert.

Jméno Zeckert známe, v letech 1749-1769 byl rychtářem Daniel Zeckert, sedlák ze statku čp. 11. Nový rychtář Georg byl jeho synovcem, synem Danielova staršího bratra Christofa.

Narodil se na bohatém statku čp. 6, ale byl až z druhého otcova manželství a statek mu nepřipadl. Johann Christof se ale vzmohl a koupil si statek čp. 26. Ten statek již jednou rychtáři patřil - Tobiasi Grieslovi na začátku jeho rychtářské funkce. A víme, že to byl statek velmi malý - třetí nejmenší z dvaceti kunratických statků. Johann Christof se tedy vzmohl, ale majetkem se řad mezi chudé sedláky.

Na rozdíl od předchozích rychtářů víme, proč rychtářem být přestal - úřad vykonával dlouhých 35 let, až jej r. 1824 v úřadu zastihla smrt, bylo mu 65 let.

A tak byla potřeba nová volba:

Novým rychtářem byl zvolen Anton Zeckert.

Další Zeckert. Vnuk Daniela Zeckerta, rychtáře z let 1749-1769.

A majitel statku čp. 11, čtvrtého největšího statku v Kunraticích. Určitě byl bohatší než předchozí rychtář, ale ani on nebyl tím nejbohatším člověkem na vesnici.

I u něj víme, proč přestal být rychtářem. Funkci vykonával 24 let, když roku 1848 vypukla revoluce. Smetla patrimoniální správu i úřad rychtáře.

Roku 1850 se konaly obecní volby. Rychtáře nahradil starosta. Stal se jím další sedlák - Franz Stroppe z čp. 18, majitel sedmého největšího statku v Kunraticích.

To ale již nebyl rychtář. Byl to starosta a do našeho článku vlastně nepatří…

Překvapivý závěr to po přečtení článku nebude:

Odpověď na otázku, zda byl rychtářem nejbohatší člověk na vesnici, je negativní.

Ani jeden z pěti rychtářů v Kunraticích v letech 1719-1850 nebyl nejbohatším člověkem ve vsi.

Rychtářem se vždy stal některý ze sedláků. Ale nikdy ne ten nejbohatší, ani jeden ze tří nejbohatších, až čtvrtý v pořadí, dvakrát také až třetí od konce…

A vrátíme se do Janova, zmíněného na začátku článku; k volbám roku 1773. Přestože bylo v Janově 13 statků a na výběr do funkce rychtáře sedláků tedy dost, zvolili si sousedé za nového rychtáře - prostého domkáře.

Ještě trocha statistiky:

131 let, 5 rychtářů - jeden rychtář „rychtářoval“ průměrně 26,2.

Nejkratší funkční doba byla (u dvou rychtářů) 20 let, nejdelší 35 let.

V článku jsem věk při převzetí funkce nepsal, zde to napravuji. Při nástupu do úřadu rychtáře bylo:

průměrně 37 let.

SOA Litoměřice, fond Velkostatek Česká Kamenice.

NA Praha, fond České gubernium.