Článek
Marie Terezie a její úředníci již od roku 1771 chystali velkou robotní reformu, kterou měla být omezena robota na tři dny v týdnu. Stavy byly proti, navrhovaly sice omezení, ale na šest dní v týdnu. A politikou pasivní rezistence se jim snížení robot dařilo několik let oddalovat.
Až v březnu roku 1775 vypuklo velké povstání poddaných, které v březnu zachvátilo rozsáhlé plochy severních, východních i středních Čech a povstalci stáli až u bran Prahy.
V tu chvíli se staly dvě věci:
- Marie Terezie rozhodla, že již připravený robotní patent bude urychleně publikován.
- Stavy povolily a souhlasily s úpravou robotních povinností poddaných.
Vyskytly se ale dva problémy: Kdy vlastně patent publikovat? A jaké datum by v něm mělo být uvedeno?
Březen 1775
Dvorní rada Franz Anton Blank, přední člen již v roce 1771 zřízené urbariální komise pro úpravu robot, měl již delší dobu vypracován z pohledu stavů dost radikální návrh omezení robotních povinností. Pro odpor stavů ale tento návrh stále ležel „v šuplíku“.
S povstáním poddaných ale přišel Blankův čas: 23. března Marie Terezie nařídila nejvyššímu kancléři Blümegenovi, aby se na Blankův návrh „podíval“. A tak se kancléř pustil do studia návrhu nového robotního patentu.
Nejvyšší kancléř Heinrich Kajetan von Blümegen.
V tu chvíli, 25. března, z Prahy do Vídně dorazil autor návrhu Blank. A z Prahy přivezl nejen zprávy o povstání, ale také vzkaz předsedy výše zmíněné urbariální komise (a prezidenta dvorské komory) Leopolda hraběte Krakovského z Kolovrat:
Prezident dvorské komory a předseda urbariální komise Leopold Krakovský z Kolovrat.
Kolovrat z Prahy vzkazoval, že „netrpělivě“ čeká na publikaci patentu.
Kancléř Blümegen mezitím dostudoval Blankův návrh a Marii Terezii podal několik připomínek. A pod připomínky připsal, že „ani nejrychlejší jednání není dost rychlé v této naléhavé věci“. Panovnice na kancléřovu zprávu připsala vlastní poznámku: „aby se to pokud možno ještě zítra večer expedovalo do Prahy.“
Ve Vídni ale rychle změnili názor - 24. března byli poddaní před Prahou. Tam na ně již čekalo vojsko, které vůdce povstalců zatklo. A téhož dne, 24. března, psal Kolovrat z Prahy do Vídně něco trochu jiného:
Šlechta se sice smířila s úpravou, tedy snížením robotních povinností poddaných, ale „přece jen nevím,“ psal Kolovrat, „zda by bylo radno toto vydání publikovat tentokrát také v krajích zachvácených nepokoji, poněvadž by povstalci mohli snad věřit, že si to vynutili svým chováním, což by mohlo mít následky v budoucnu.“
To byla celkem dobrá úvaha! Poddaní neměli získat dojem, že jim byly roboty sníženy díky povstání. Pak by totiž mohli znovu povstat i proti robotám novým, protože čekali jejich úplné zrušení.
Proto Kolovrat navrhoval, aby byl patent publikován jen v místech, kde poddaní nepovstali, aby dosud klidná místa byla uspokojena snížením robot.
Tento Kolovratův návrh Marie Terezie předložila svým rádcům. A dvorský kancléř Blümegen ho ve vyjádření z 27. března nepodpořil!
"Jsme jednomyslného (mínil tím celou dvorskou kancelář) mínění, že k publikaci urbariálního patentu nemá být přistoupeno ani v klidných krajích, ani v krajích zachvácených povstáním, a to z těchto příčin:
- Kdyby se mělo vyhlášení objevit jen v klidných krajích, povstalci, kteří beztoho všude jakýsi patent žádají (mínil tím údajný Zlatý patent, kterým prý Josef II. zrušil robotu zcela; řekli jsme si o něm v tomto článku) a věří, že jim byl vrchnostmi zatajen, ještě více by tím byli rozezleni, kdyby slyšeli, že v jiných krajích je k dostání patent k opravdovému publikování.
- Není bezdůvodné předpokládat, že pokud trvají nepokoje, vyhlášení nebude mít vůbec žádný účinek, neboť, jak se proslýchá, poddaní si slibují, že budou úplně od roboty osvobozeni.
- Povstalci budou ještě více posíleni ve svém tušení, že si to vynutili svými násilnými činy."
I to byla celkem dobrá úvaha! Ale na Marii Terezii nezabrala. Panovnice Blümegenovým prostřednictvím 30. března nařídila českému guberniu, aby patent ihned publikovalo ve všech krajích, tedy i těch zachvácených povstáním.
Ale ve Vídni vymysleli lest: „Aby vzbouřencům ani na mysl nemohlo přijít, že si toto opatření vynutili svým povstáním a násilnými činy“, nechť je nový robotní patent publikován s vytištěným datem 28. února.
Nestalo se tak!
Dodnes nevíme, kdo v Praze publikování patentu „zadržel“. Byl to nejvyšší purkrabí Fürstenberk? Nebo předseda urbariální komise Krakovský z Kolovrat? Možná jeden, možná druhý, možná oba!
Víme ale, proč patent publikován nebyl:
- V době, kdy příkaz Marie Terezie dorazil do Prahy, situaci v zemi již opanovalo vojsko, vzpoura byla potlačena a povstalci ve vězení.
- Patent měl být vytištěn s datem 28. února! Aby povstalci nemohli získat dojem, že jejich vzpoura vedla úřady ke zmírnění robot!
V Praze rychle pochopili, že to ovšem bude voda na mlýn vzbouřencům (i když nyní již pokořeným): Poddaní v březnu povstali, protože si mysleli, že je vydán robotní patent, který jim vrchnosti zatajují. Nyní by do rukou dostali robotní patent s datem 28. února, tedy před vypuknutím povstání. Takže by antedatováním patentu povstalcům bylo dáno za pravdu: když byl patent vydán 28. února a nikdo nám o něm neřekl, tedy nám ho vrchnosti zatajily, mohli si říci poddaní…
Proto Fürstenberk, Kolovrat nebo oba společně zabránili publikaci patentu!
Duben, květen a červen 1775
Povstání bylo vojensky potlačeno a nový robotní patent publikován nebyl. Co se v Čechách dělo na jaře roku 1775?
Pokud si úřady myslely, že zatčením vůdců vzpoury nastane klid, mýlily se. Poddaní čekali, co bude. A když se dva měsíce nic nedělo, v červnu povstali znovu.
Netáhli už Čechami ve velkých houfech, věděli, že vojsko je v pohotovosti. A tak zůstali doma. Doslova! Když měli jít na robotu, prostě nešli. Čekali…
Čekali i vrchnostenští úředníci. Jenže moc se čekat nedalo: v červnu senoseč, žně na obzoru a robotníci nikde. Asi jako první čekání nevydržel správce panství Černovice a Žirovnice na jihu Čech. Napsal krajskému hejtmanovi, že poddaní odmítají robotovat a situace se stává „povážlivou“.
Krajský hejtman přijel osobně, aby poddané přesvědčil. Na svolané shromáždění se dostavilo na 700 poddaných. Podle úřední zprávy jim hejtman domlouval, aby nastoupili na robotu, a vypadalo to, že se nechají přesvědčit. Pak se ale objevili stateční. Nebylo jich sedm jako ve filmu, byli jen dva. Ale stačilo to:
Z davu vystoupili dva sedláci a jménem celého panství prohlásili, že se všichni jednomyslně shodli, že robotu nebudou vykonávat žádnou, ani starou, ani novou. Do té doby, dokud nebude vydán nový patent, který je jim již tak dlouho slibován!
Hejtman se snažil něco namítat, ale jeho slova zanikla ve všeobecné vřavě. Došlo i k „vytlačení“ přítomných vojáků z místa. Velící důstojník, krajský hejtman i sedláci samotní nakonec zachovali chladnou hlavu, krev netekla.
Sedláci ze svého středu vyslali k hejtmanovi delegaci, která přislíbila dva dny potažní a dva dny ruční roboty týdně k zajištění nutných prací na pozemcích vrchnosti. Ovšem - jen 14 dní, ani o den déle.
Dohodnuto! Hejtman ihned o události podal zprávu do Vídně s tím, že se obává aby hnutí nezachvátilo celý kraj, protože i z jiných panství hlásí správci odpírání robot.
A zase se celá záležitost opět dostala na stůl nejvyššího kancléře Blümegena:
Trochu viny za celou událost svalil na hejtmana, který prý neměl svolávat všechny poddané, ale jen rychtáře a konšely jednotlivých vsí; ti jsou „rozumnější“. Ale hlavně kancléř upozornil panovnici:
„Se zřetelem na další následky nejen pro tento kraj, nýbrž i pro celou zemi a také pro Moravu a Rakousko, které leží blízko Táborského kraje, zvláště pak v době nastávajících žní, toto nejvýš nebezpečné vystoupení vyžaduje rozhodných a účinných opatření.“
Než k takovým opatřením došlo, objevily se další vzpoury: nejdříve opět v jižních Čechách, pak ve středních, pak i na Moravě. A pak všude…
Nebylo na co čekat!
Červenec 1775
V červenci bylo přijato provizorium: 14. července byla robota v krajích, kde se poddaní bouřili, snížena na tři dny potažní a tři dny ruční týdně.
To nebylo nejchytřejší řešení - jak se o tom dozvěděli dosud klidní poddaní, kteří museli vykonávat roboty větší, okamžitě robotu přestali vykonávat úplně. A tak byla 25. července rozšířena platnost provizoria na celou zemi.
Moc to nepomohlo, a tak psal Blümegen znovu královně: „Udržení opravdového klidu v Čechách nebude možné do té doby, dokud se neuskuteční již očekávaná urbariální reforma, kterou byli poddaní mnohokráte marně utěšováni.“
V tu chvíli dorazily další zprávy od českého gubernia o situaci v zemi. Asi netřeba říkat, co v nich bylo psáno. A tak psal 31. července Blümegen opět královně a žádal ji o „rozhodné opatření“.
Srpen 1775
1. srpna se poslední Blümegenův dopis dostal na stůl Marie Terezie:
Marie Terezie
A panovnice tentýž den na zprávu připsala stručnou poznámku: „Patent vyjde v několika dnech.“
Nový robotní patent byl vydán 13. srpna 1775.
Maximální míra roboty byla stanovena na tři dny potažní roboty týdně a k tomu tři dny ruční roboty v období od sv. Jana do sv. Václava.
Zdroje
Petráň, Josef. Nevolnické povstání 1775: prolegomena edice pramenů. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1972. 279 s. Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica. Monographia; no. 42.
Petráň, Josef. Rebelie: příběh jednoho týdne a dvou dní v březnu roku 1775. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1975.
Cerman, Ivo. 1.11.1781 - zrušení nevolnictví: základ občanské svobody. Vydání první. Praha: Havran, 2022.
Janeček, Oldřich. Povstání nevolníků v českých zemích roku 1775. Praha: Naše vojsko, 1954.
