Článek
Před několika dny vyšel na Médiu článek o motivech několika atentátů. Autorka u atentátu (správně jej však nazývá „politickou vraždou“), na Albrechta z Valdštejna píše: „…císař si to uvědomoval. Odměnil sice ty, kteří Valdštejna do poslední chvíle provázeli, jen aby ho zradili – Gallasy a Piccolominie, ale samotní nájemní vrazi se své odměny domáhali marně.“
To ovšem není pravda. Jakou odměnu tedy dostal ten, kdo na císařův rozkaz sprovodil ze světa vrchního velitele císařských vojsk?
Krátce o vraždě
Není účelem tohoto článku popisovat vraždu, takže jen krátce: Císař Ferdinand II. rozhodl o odstranění Albrechta z Valdštejna a jeho věrných.
Vražda všech se stala 25. února 1634 v Chebu. Při večerní hostině byli zavražděni Valdštejnovi věrní: přímo u hodovního stolu Vilém Kinský, bránící se Kristián von Ilow ještě v hodovní síni. Adam Erdman Trčka z Lípy se dokázal probít až k bráně chebského hradu, kde ještě stihl poprosit o milost, než byl zabit. Rytmistr Nieman, Valdštejnův sekretář, se těžce zraněn dostal do kuchyně a byl ubit tam.
Albrecht se hostiny nezúčastnil kvůli nemoci, dlel ve své ložnici v jednom z chebských domů. Hned po vraždě jeho věrných se tam vypravil plukovník Butler se svými dragouny, hlavní postavou se ukázal být Walter Deveroux. Dragouni rychle vyřídili Valdštejnovu stráž. Sám Deveroux si při potyčce zlomil kord, ale věděl si rady: nejbližšímu vojákovi vytrhl jeho partyzánu a vyběhl jako první po schodech k Valdštejnově ložnici. Tam narazil na dvě pážata, jedno z nich za svou přítomnost zaplatilo životem, druhé mělo štěstí.
Valdštejn byl v noční košili, když proti němu stanul kapitán Deveroux. Co přesně se stalo, známe z vyprávění: Deveroux se zarazil, přece jen proti němu stál generalissimus císařské armády. Zarazil se ale jen nakrátko. Výkřikem „Ty špatná, krvepřísežná, stará, rebelantská šelmo“ si dodal odvahu a partyzánou bodl svého velitele. Valdštejn prý ještě stačil mírně pozvednout ruku a vyřknout „Pax“ - „Mír“, než klesl na podlahu…
Vrahem byl tedy Walter Deveroux. A jak byl za svůj čin odměněn?
Odměna první
Ještě před vraždou hlavní osnovatel celé akce plukovník Butler sliboval odměny. Svůj slib také splnil: Dva velící důstojníci celé akce dostali po 2000 tolarech, Deveroux spolu s dvěma dalšími po 1000 tolarech a řadoví dragouni po 500 tolarech.
Přímá, hned po vraždě skutečně také vyplacená odměna Waltera Deverouxe za vraždu Albrechta z Valdštejna byla tedy 1000 tolarů.
Dnes tato částka nikomu samozřejmě nic neřekne, takže si ji přepočítáme:
V běžném platebním styku se používaly rýnské zlaté a krejcary (jako účetní jednotka také míšeňské groše, ale fyzicky se jimi již neplatilo). V této době byl 1 tolar nejčastěji 1,5 zlatého (neboli 90 krejcarů, protože 1 zlatý měl 60 krejcarů), takže za vraždu dostal Deveroux 1500 zlatých. Ani tento přepočet dnes samozřejmě nikomu nic neřekne, takže budeme počítat dále:
Vezmeme to přes několik základních potravin:
- maso: libra (0,514 kg) hovězího masa stála 3 krejcary, takže Deveroux si za svou odměnu mohl koupit 30 000 liber masa, to je 15 420 kilo. Podle Českého statistického úřadu byla průměrná cena 1 kilogramu hovězího zadního bez kosti v březnu 2025 271 Kč. Dnes by tedy za stejné množství masa Deveroux vydal: 15 420 x 271 = 4 178 820 Kč,
- chléb: libra chleba stála 1 krejcar, takže za svou odměnu si Deveroux mohl koupit 90 000 liber chleba, to je 46 260 kg. Podle ČSÚ stál kilogram konzumního kmínové chleba v březnu 2025 43 Kč. 46 260 x 43 = 1 989 180 Kč,
- vejce: kopa vajec stála 15 krejcarů, takže vajec si Deveroux mohl koupit 360 000 kusů. V březnu 2025 stálo 10 vajec průměrně 52 korun (zrovna u vajec je cena samozřejmě dost proměnlivá, ale budu počítat s těmito 52 korunami, resp. 5,2 Kč za jedno vejce). 360 00 x 5,2 = 1 872 000 Kč.
Vidíme tedy, že Deverouxova odměna 1 000 tolarů byla v přepočtu na dnešní ceny základních potravin nižší jednotky milionů. Ještě se podíváme třeba na boty:
- boty: cena se samozřejmě lišila podle kvality, ale běžné boty stály 1 zlatý. To je tedy za krvavou odměnu 1 500 párů bot. Pokud bychom vzali cenu běžných bot (průměrnou cenu bot jsem na stránkách ČSÚ nedohledal) 1 500 Kč, pak by odměna za Valdštejnovu vraždu byla dnes 2 250 000 Kč. Opět podobná částka jako u potravin...
Ještě se podíváme na jeden produkt, dříve pro vojáka nepostradatelný, dnes raritní: rapír,
Rapír.
- rapír: cena byla samozřejmě proměnlivá, ale běžný nový rapír stál 2,5 zlatky. Dnes se repliky běžných rapírů prodávají v cenách přibližně od 1 750 do 4000 Kč, jako průměr tedy vezmu 2 875 Kč. Za svou odměnu by si Deveroux mohl tehdy koupit 600 rapírů, dnes by ho stejné množství vyšlo na 1 725 000 Kč. Opět podobná částka jako u potravin i bot.
Takže první odměna Deverouxe za zavraždění Valdštejna by dnes byla řekněme 2 miliony Kč. (Na mnohem vyšší částky bychom se dostali při přepočtu nemovitostí, ale ty byly v tehdejších nejistých válečných dobách velmi levné.)
Odměna druhá
Před vraždou byl Walter Deveroux kapitánem. Hned v březnu 1634 byl povýšen na podplukovníka, samozřejmě s odpovídajícím navýšením platu.
To znamenalo přibližně o 50-100 % vyšší plat: zatímco kapitán bral měsíčně přibližně 80-100 zlatých, podplukovník 150-200 (přesná čísla se mi bohužel nepodařilo dohledat).
Pokud bychom podle výše uvedených výpočtů ekvivalent 1 500 zlatých převedli dnes asi na 2 000 000 Kč, pak by měsíční zvýšení platu činilo kolem 100 000 Kč měsíčně! (Vojáci byli samozřejmě v nebezpečných válečných dobách dobře placeni.)
Odměna třetí (a největší)
Valdštejnův vrah byl ovšem zcela opomenut tam, kde šlo o kořist největší – statky zkonfiskované zavražděným.
Podle odhadu historika Tomáš Bílka byla hodnota konfiskovaného majetku celkem asi 15 milionů zlatých. Podle našeho přepočtu na maso, chleba, vejce, boty a rapíry by to dnes bylo asi 20 miliard, Valdštejnův majetek by byl 12 miliard; je to samozřejmě ale jen velmi přibližný přepočet.
Z těchto 15 milionů dostal největší majetek (Frýdlant, Liberec, Smiřice v hodnotě téměř milion zlatých) Matyáš Gallas, místo Valdštejna nový vrchní velitel císařských vojsk. Další generálové, Piccolomini, Aldringen, Colloredo, Desfours (kterého Valdštejn dříve nazval „nejnestydatějším loupežníkem mezi plukovníky“), si každý „uloupnul“ majetek v hodnotě několika set tisíc zlatých. Menšími majetky bylo obdarováno mnoho dalších…
Ale Deveroux nezískal z konfiskátů nic!
A tak začal Vídeň „bombardovat“ prosebnými dopisy. Ke svému překvapení však zjistil, že za pouhý rok se situace změnila a o „vrahovi“ nikdo se Vídni nechtěl slyšet.
Ferdinand II.
Nic nepomáhaly jeho žádosti, aby mu císař Ferdinand II. „…za účast na exekuci provedené v Chebu proti Valdštejnovi a jeho stoupencům a za služby vykonané proti nepříteli při různých příležitostech, přičemž (Deveroux) nehleděl na ohrožení vlastního života, majetku ani krve,… přidělil jeho podíl a a usadil ho na nějakém statku v Čechách či ve Slezsku.“
Tuto žádost odeslal zřejmě na jaře 1635. Zůstala bez odpovědi, a tak se Deveroux na konci června 1635 „připomněl“ znovu. A sice, aby se „mu rovněž dostalo císařské milosti a odměny, a to ve formě skutečného přidělení zkonfiskovaného statku“.
Vídeň stále mlčela, a tak Deveroux zakrátko psal třetí dopis. V něm lkal nad svým osudem: „Svým činem v Chebu jsem si u mnoha vysoce postavených osob vysloužil věčné nepřátelství a neodvažuji se dokonce ani vrátit do své vlasti (Irska).“ Chudák Deveroux už „nevěděl, kam se obrátit“. Atd. Atd. (Všechny citace dle MVGDB 71, 1933, s. 203-204.)
Až nyní se císař Ferdinand ustrnul, snad aby se tak Deverouxe definitivně „zbavil“ a ustaly jakékoli zmínky o bývalém císařském generalissimovi. A tak císař Deverouxovi v roce 1636, více než dva roky po chebské vraždě, nechal přidělit část zkonfiskovaných majetků.
Vybral některé statky v Chebu zavražděného Trčky. Které statky to přesně byly, není zcela jasné, protože údaje se rozcházejí. Podle staršího bádání (Bílek, Siegl, Janáček) to byly dvory Dobrovítov, Chlum a Krchleby na Čáslavsku, novější bádání (Schmid) uvádí „panství Krchleby (jižně od Čáslavi) s dvory Dobrovítov, Chlum a Zbýšov a několika vesnicemi“; správná bude novější verze.
Stejně tak se rozcházejí i odhady, jaká byla hodnota těchto statků.
Tomáš Bílek ve svém monumentálním díle Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618 podle propočtů české komory (dnes bychom řekli ministerstva financí) uvedl odhadní cenu 76 795 zlatých. Jenže vše nemělo patřit jen Deverouxovi; ostatně to byl jen vrah Valdštejna, zatímco statky patřily Adamu Ermanu Trčkovi z Lípy. A toho zabil Mac Daniel. A tomu, a ještě jednomu ze spiklenců, měl Deveroux ze svého nově přiděleného majetku vyplatit po 12 000 zlatých. Zbylo by mu tak 52 795 zlatých.
Německý historik Siegl se konkrétní částce raději vyhnul, Josef Janáček uvedl: „Čistý podíl Waltera Deverouxe odhadovali finanční experti české komory na čtyřicet čtyři tisíce zlatých.“ Tedy výhradně pro Deverouxe 44 000 zlatých.
Ludvík Schmid ve svém novějším článku Vrah frýdlantského vévody píše o skromnější částce „okolo“ 22 000 zlatých.
Není úkolem tohoto článku rozhodnout, kdo měl pravdu, podle informací z roku 1651 (viz níže) se ale můžeme přiklonit k vyšším částkám. Spokojíme se s přibližným přepočtem podle výše uvedených propočtů. Z nich nám vyšlo, že 1 500 zlatých byly přibližně 2 000 000 dnešních korun (podle hovězího masa sice dvojnásobek, ale budeme počítat s 2 miliony).
- Pokud by Deverouxovy přidělené statky měly cenu 22 000 zlatých, pak by to dnes představovalo ekvivalent přibližně 29 milionů Kč,
- pokud by měly cenu 44 000 zlatých, pak 58 milionů,
- a pokud by měly cenu 52 795 zlatých, pak by to dnes činilo dokonce 70 milionů Kč.
Jako třetí, největší odměnu získal tedy Walter Deveroux statky v hodnotě, která by se dnes rovnala vyšším desítkám milionů korun!
Závěr
Do února 1634 celkem bezvýznamný, chudý důstojník Walter Deveroux.
Od února 1634 vrah Albrechta z Valdštejna s odměnou v řádu nižších milionů dnešních korun a velmi solidním měsíčním patem.
Od jara 1636 boháč s majetkem několika desítek milionů dnešních korun.
P.S.
Walter se ze svého majetku dlouho neradoval - zemřel v Praze o tři roky později při morové epidemii.
Majetky zdědil jediný syn Martin (starší badatelé uváděli jméno Balthasar). Ani Martin/Balthasar se ze zděděných majetků dlouho neradoval - v roce 1651 je musel pro dluhy prodat (válkou zpustošené statky tehdy stály 31 000 zlatých).
Ale ještě jednou vytáhl „silnou kartu“ svého rodu - vraždu Albrechta z Valdštejna - a připomněl se u císaře, kterým byl nyní syn Ferdinanda II. Ferdinand III.
Ferdinand III.
A Ferdinanda požádal - o penzi. Jak se Ferdinand III. na takovou žádost tvářil, se již bohužel nedozvíme. Ale svolil. A Martinu/Balthasarovi Deverouxovi byla udělena roční penze 100 zlatých (podle přepočtů tedy přes sto tisíc dnešních korun), v roce 1655 dokonce zvýšená na 200 zlatých.
Naposledy bylo Martinovi/Balthasarovi jako penze vyplaceno v roce 1658 150 zlatých. To je poslední zpráva o Martinovi Deverouxovi. Co se s ním stalo, nevíme, otcovy krvavé peníze - prošustroval…
ZDROJE
BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618, Praha 1892-1893.
JANÁČEK, Josef: Valdštejnova smrt, Praha 1970.
JANÁČEK, Josef: Valdštejn a jeho doba, Praha 1978.
KOLLMANN, Josef: Valdštejnův konec, Praha 2001.
POLIŠENSKÝ, Josef - KOLLMANN, Josef: Valdštejn. Ani císař, ani král, Praha 2001.
SCHMID, Ludvík: Vrah frýdlantského vévody, HG, Praha 1994.
SIEGL, Karl: Der Mörder Wallensteins kämpft um seinen Blutloh, MVGDB 71, 1933, s. 201-206.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Atentát_na_Albrechta_z_Valdštejna#Atentát
https://csu.gov.cz/vyvoj-prumernych-cen-vybranych-potravin-2024
