Stalin a Velký teror aneb za co všechno vás v SSSR mohli zavřít

„Ráj dělníků a rolníků“ a také „Země, kde zítra již znamená včera“.

Podle současníků „Vůdce a učitel“, „Koryfej vědy a techniky“ nebo „Největší génius všech dob a všech národů“. Jinak masový vrah a bronzový medailista soutěže o největšího Rusa v roce 2008.

„Musíme mít na paměti, že žádné úspěchy nemohou anulovat fakt, že žijeme v kapitalistickém obklíčení, a dokud trvá kapitalistické obklíčení, budou trvat i sabotáže, teror, diverze a špioni posíláni do týlu Sovětského svazu… Musíme potřít a odvrhnout prohnilou teorii o tom, že s každým naším krokem kupředu bude u nás třídní boj slábnou.“ (Stenografický protokol zasedání pléna ÚV VKS(b), únor 1937; Radzinskij, s. 321.)

Tedy: „zostření třídního boje“. Výsledek? Nejméně 600 000, spíše 1 000 000 či 1 200 000 popravených, dalších několik milionů uvězněných a zčásti v gulagu zahynuvších.

Celková čísla Velkého teroru nejsou dodnes známa. Není to ale důležité, neboť jak (údajně - nejspíše to neřekl) pravil „Největší génius všech dob a všech národů“: „Když zemře člověk, je to tragédie, když jich zemře milion, je to statistika.“

Stalin - viz výše.

Jagoda Genrich Grigorjevič - šéf NKVD, popraven 1938.

Ježov Nikolaj Ivanovič - šéf NKVD, popraven 1940.

Berija Lavrentij Pavlovič - šéf NKVD, popraven 1953 (pravda - až Chruščovem).

Ostatní - nepodstatná stafáž, většinou také popraveni.

Protože šlo o „ráj dělníků a rolníků“, bylo potřeba dodržovat „socialistickou zákonnost“.

Jenže jak zvládnout miliony soudních procesů? „Země, kde zítra již znamená včera“ měla řešení: „snižováním administrativní zátěže“ nebo také „zjednodušením administrativních procesů“, jak se o 90 let později říká v zemích, kde „dnes znamená dnes“.

Pro urychlení „revoluční spravedlnosti“ byly místo soudů zavedeny tzv. Trojky. Stalo se tak v červenci 1937 a rozkaz vydal šéf NKVD Ježov. (Ne všichni byli souzeni těmito „trojkami“ - sám Ježov byl v roce 1939 zatčen a postaven před řádný soud. Na trestu smrti to ovšem nic nezměnilo. Při posledních slovech Ježov žádal: „Vyřiďte Stalinovi, že budu umírat s jeho jménem na rtech“. Nepomohlo mu to - v únoru 1940 byl zastřelen.)

Ve skutečnosti ovšem byly tyto trojky protizákonné. V žádném zákonu SSSR zmíněny nebyly a jejich zřízením se Ježov ve skutečnosti dopustil „porušení socialistické zákonnosti“. Protože ale netřeba pochybovat, kdo takový postup schválil, při soudním procesu to Ježovovi za vinu kladeno nebylo…

Trojku tvořil vedoucí místní organizace NKVD, tajemník oblastního výboru komunistické strany a prokurátor oblasti. Trojky vykonávaly úlohu vyšetřovatele, žalobce, obhájce i soudce zároveň, takže se skutečně jednalo o „snížení administrativy“. Všechny tyto činnosti se vykonávaly bez přítomnosti (!) obžalovaného (dal by se použít i termín „předem odsouzeného“), který byl přivolán až na vyhlášení rozsudku. Protokoly vedeny většinou nebyly. Pokud ano, pak byly velmi stručné.

Byli odsouzení oběťmi politických procesů? Politické procesy v „ráji dělníků a rolníků“? Ale kdeže! Byli to - prostí zločinci!

Oběti Velkého teroru byly odsuzovány podle paragrafu 58 trestního zákona z roku 1922, novelizovaného v roce 1926 a v některých bodech v roce 1934. Pochopitelně se v něm nikde nehovoří o nějakém politickém zločinu, ale prostě o trestné činnosti.

Pro pochopení tehdejší situace a sovětské reality ale není důležité skutečné znění článků, ale jak se lidově říká, co všechno do nich „šlo napasovat“. A toho bylo skutečně hodně…

Některé uvedené případy spadají až do nové, poválečné vlny čistek, nikoli do Velkého teroru. Ovšem absurdita obvinění byla stejná před i po válce.

Překvapí-li někoho, že všechny uvedené případy skončily trestem odnětí svobody, nikoli zastřelením, pak je to tím, že to jsou výpovědi těch odsouzených, kteří přežili pobyt v gulagu. Zastřelení pochopitelně o svých „proviněních“ vypovídat už nemohli…

Nevinné soirée s pohoštěním? Kdekoli, jen ne v Moskvě!

Několik desítek studentů si zorganizovalo večírek. Protože bylo připraveno i pohoštění, byly na večírku vybírány peníze na jeho zaplacení. NKVD studenti nepřevezli - všichni byli zatčeni, protože večírek sloužil ke „krytí kontrarevolučního spiknutí“ a peníze na pohoštění měly být ve skutečnosti použity na pomoc „odumírající světové buržoazii“!

Výsledek? 58-1 - „Kontrarevoluční činnost“. Ti, kteří přiznali - 10 let, kteří nepřiznali - zastřelení!

Šest geologů provádělo výzkum zásob olova. Mnoho ho nenašli. Co naplat, sestavili zprávu, že zásoby olova jsou nepatrné a těžba se nevyplatí. NKVD nepřevezli - všichni byli obžalováni za „záměrné zatajení zásob olova“ (pro případ návratu „buržoazie“).

Výsledek? 58-7 - „Poškození průmyslu, dopravy, obchodu, peněžního oběhu a kooperace“ - všichni 10 let!

Jeden technik měl na starost dlouhý úsek vedení vysokého napětí. Upozorňoval, že vedení potřebuje opravu, ale chyběla technika i peníze, což bylo technikovi sděleno černé na bílém. Jednoho dne se vedení utrhlo. NKVD hned věděla, čí vina to byla - technika, který byl za onen úsek zodpovědný.

Výsledek? 58-7 - „Poškození průmyslu, dopravy, obchodu, peněžního oběhu a kooperace“ - 10 let!

Zákazník si u krejčího nechal opravovat oblek. Při vyndávání jehel z obleku krejčí jehly zabodával do stolu. Na něm ležely noviny s fotkou lidového komisaře (ministra) a vysokého funkcionáře VKS(b) Lazara Kaganoviče.

Jednu z jehel nebohý krejčí zabodl do Kaganovičovy fotografie. Zákazník ho okamžitě udal. Snad tím krejčí nemyslel nic zlého, ale NKVD věděla!

Výsledek? 58-8 - „Teror“ - 10 let!

I za nevlídného počasí musí kolchozník pracovat, a tak jeden traktorista vyrazil. Jenže zmoknul. Co s mokrými botami? Vycpal je novinami. Bohužel se předtím nepodíval, o čem je v nich psáno a bdělý kolega kolchozník ho udal. V novinách byla - kandidátka VKS(b) pro volby do Nejvyššího sovětu. Jasný případ…

Výsledek? 58-10 - Protisovětská agitace, resp. „Propaganda nebo agitace obsahující výzvu ke svržení, podlomení nebo oslabení sovětské vlády“ - 10 let!

Jeden zaměstnanec kolchozu (všichni věděli, že jde o obecního blázna) dostal za úkol dopravit ze sousední vesnice zakoupenou bustu Stalina. Jenže si nevzal vozík a až v sousední vesnici zjistil, že busta je moc těžká. Co teď? Vozík mu půjčit nechtěli, prý že nejvýše lano. Tak jo, řekl si prosťáček z vedlejší vesnice. Vzal lano, uvázal ho Stalinovi kolem krku a bustu táhl za sebou. Tady ani člověk roku 2025 není na pochybách!

Výsledek? 58-8 - „Teror“ - 10 let!

Za blokády Leningradu probíhala částečná evakuace významných činovníků. Jedním z nich byl i profesor matematiky Žuravskij. Doma měl manželku a tchyni, a tak poprosil o tři místa v evakuačním letadle. Byly mu předěleny dvě. Altruista Žuravskij poslal z hladového města ženu a její matku. Pro bdělé oko místní NKVD další jasný případ - profesor „čeká na Němce“.

Výsledek? 58-1 - „Kontrarevoluční činnost“ - 10 let!

Žila byla v Polsku rodina Boruszkova. Otec, komunista, dostal v roce 1930 nápad přestěhovat se do země zaslíbené - Stalinova Ruska. Jak se rodině v Rusku dařilo, nevím, ale od roku 1937 špatně: pro otce si přišla NKVD, prý je špion - do země zaslíbené ho vyslala polská rozvědka. Matku taky! Měli dva syny. Co na tom, že jim v roce 1930 bylo deset a osm let - i oni byli do Ruska vysláni jako špióni s „budoucím zadáním“.

Výsledek? 58-6 - „Špionáž“ - všichni 10 let!

(To mohli hovořit o štěstí, za špionáž bývalo rovnou zastřelení. K bodu 58-6, „Špionáž“: trestná byla nejen sama špionáž, ale také podezření (!) ze špionáže a dokonce i „styky (!!!), vedoucí k podezření ze špionáže“.)

NKVD v Krasnodaru v noci nákladním autem převáží popravené v místní věznici. Auto je napěchované a trčí z něj ruce i nohy popravených. Jenže auto se porouchá. Kolem jde řidička tramvaje, měla noční směnu a spěchá domů do postele. Cestou potká rozbitý automobil NKVD. Jen se podívá. Chce pokračovat dál, ale v tu chvíli ji zastaví jeden z členů NKVD. Zapíše si její údaje a dalšího dne se má řidička tramvaje dostavit na policejní stanici. No co, nic jsem neudělala, pomyslí si tramvajačka. Vyspí se a následujícího dne se dostaví na místní oddělení NKVD.

Prostá otázka: „Co jste viděla?“ Prostá odpověď: „Auto plné mrtvol.“ Auto plné mrtvol v „ráji dělníků a rolníků“? Nemožné!

Výsledek? 58-10 - Protisovětská agitace, resp. „Propaganda nebo agitace obsahující výzvu ke svržení, podlomení nebo oslabení sovětské vlády“ - 10 let!

Komunální byt, jak vhodné místo pro udání souseda: Dělník unavený po práci si chtěl zpříjemnit večer poslechem hudby. Zapnul rádio a k poslechu se uvelebil na gauči. U hudby klimbal, až ho vzbudil hlas. Místo hudby začali v rádiu vysílat projev soudruha Stalina. No, dobrá, čas jít spát, pomyslel si unavený dělník a rádio vypnul.

Vypnout projev „největšího génia všech dob a všech národů“? Další jasný případ! Soused slyšel. A udal.

Výsledek? 58-10 - Protisovětská agitace, resp. „Propaganda nebo agitace obsahující výzvu ke svržení, podlomení nebo oslabení sovětské vlády“ - 10 let!

(Pro udavače vítaná událost - než mu nastěhovali nového souseda, mohl používat i místnost onoho uvězněného. Často byl pak udavač udán novým sousedem za podobnou „prkotinu“ a nový soused užíval zase jeho místnost. Na chvíli - než mu nastěhovali nového souseda… A kolotoč pokračoval…)

Zeměměřič. Dnes by se řeklo: na tom není nic nebezpečného. Ne tak v zemi, kde „zítra již znamená včera“.

Zeměměřič měřil, měřil a měřil. Měl smůlu, že v okrese, kde vypukl dobytčí mor…

Výsledek? 58-10 - „Poškození průmyslu, dopravy, obchodu, peněžního oběhu a kooperace“ - 10 let!

(Mohl mluvit o štěstí, celé vedení okresu bylo zastřeleno!)

Kyjev za německé okupace. Německá policie (zaměstnávala samozřejmě i místní) podniká razie proti partyzánům. Jak zjistit, kdy bude další razie? Partyzáni vědí: infiltrovat policii. A tak dostává mladý partyzán - komsomolec úkol: nechat se zaměstnat na policii a informovat o připravovaných raziích. Podaří se a jsou zachráněny životy mnoha partyzánů.

Rudá armáda se žene na západ a osvobozuje Kyjev. NKVD jí jde v patách. A zatýká osazenstvo místní policie, tedy i našeho mladého komsomolce - partyzána. Ovšem - také policistu! Partyzáni na NKVD vypovídají, jak jim předával informace o raziích. Ale co naplat… Byl policistou za německé okupace? Byl!

Výsledek? 58-3 - „1. Pomoc cizímu státu, který by se se Sovětským svazem nacházel ve válečném stavu“ - 10 let!

(I on mohl mluvit o štěstí, původně byl odsouzen k trestu smrti!)

Rudolf Pincov, velitel tankové brigády. Vojenská přehlídka k výročí VŘSR a Ruda velí svým tankům. Vše v pořádku, žádný tank se neporouchal, všechny přesně dodržovaly předepsané odstupy a v nejlepším pořádku projely před nastoupenou věrchuškou, se Stalinem v čele.

Ruda mohl být spokojen, nadřízení ho jistě pochválí. Jenže co to? Je zatčen NKVD. Proč? To je přece jasné: během přehlídky chtěl svou brigádou tanků zaútočit proti přítomným komunistickým hodnostářům. Že přehlídka již proběhla a nic se nestalo? Nevadí!

Výsledek? 58-8 - „Teror“ - 10 let!

(Od zastřelení ho uchránilo to, že „Trojka“ uznala, že prohlídka proběhla a Pincov se o nic nepokusil.)

Žili byli dva okresní zootechnici. V jednom okrese vypukla slintavka a kulhavka.

Co teď? Zootechnik příslušného okresu nechal nakažené kusy utratit. To nepomohlo, nákaza se šířila dál a dobytek hynul… NKVD měla jasno: „Proč jste nenechal vybít veškerý dobytek, aby se nákaza nemohla šířit?“

Výsledek? 58-7 - „Poškození průmyslu, dopravy, obchodu, peněžního oběhu a kooperace“ - 10 let!

Kulhavka a slintavka se rozšířila do sousedního okresu. Rozsudek nad zootechnikem - sousedem byl rychlý, takže o něm věděl i zootechnik, kterému nákaza nyní začala řádit v jeho okrese. Poučen rozsudkem, rozhodl o rychlé akci. A nařídil vybít veškerý dobytek v okrese. A NKVD měla opět jasno: „Proč jste nechal vybít i zdravé kusy dobytka?“

Výsledek? 58-7 - „Poškození průmyslu, dopravy, obchodu, peněžního oběhu a kooperace“ - 10 let!

I příslušník NKVD je jen člověk a někdy se mu nechce vyšetřovat. Jenže zavírat je třeba, protože kontrarevolucionáři nikdy nespí!

Líný příslušník NKVD jistě nechtěl slyšet od nadřízených otázku: „Nejsou ve tvém rajónu žádní kontrarevolucionáři, když ve všech ostatních rajónech jsou?“ Protože otázka nadřízeného mohla být jen řečnická a nadřízený si mohl ihned sám odpovědět: „To je podezřelé - nejspíš budeš také kontrarevolucionářem.“

Takže příslušník NKVD prostě někoho zavřít musel. Ale příslušník NKVD je líný a nechce se mu vyšetřovat. Takže co teď? Jednoduché: kartotéka propuštěných trestanců.

Takový trestanec byl kdysi odsouzen na 10 let, přežil gulag a vrátil se. Nyní dostal předvolání na místní oddělení NKVD. A líný příslušník se ptá: „Byl jste kdysi odsouzen na 10 let?“ Nemá cenu zapírat, bývalý trestanec ví, že příslušník ví, že kdysi na 10 let skutečně odsouzen byl. A tak bývalý trestanec odpoví prostě „Ano“.

Je hotovo! Bez jakéhokoli vyšetřování mu líný příslušník oznámí: „Tak máte dalších 10!“

A bývalý trestanec již není bývalým trestancem, ale prostě - trestancem. A za pár dní sedí na podlaze dobytčáku. Směr? Vorkuta, Kolyma, Norilsk… Prostě tam, kde je zapotřebí budoucích nebožtíků…

Vítejte ve Stalinově říši!

SOLŽENICYN, Alexandr: Archipelag gulag, Moskva 2010.

RADZINSKIJ, Edvard: Stalin, Praha 1998.

ZUBOV, Andrej (ed.), Dějiny Ruska I + II, Praha 2014 a 2015.

Wikipedia:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lazar_Kaganovič

https://ru.wikipedia.org/wiki/Кучугура-Кучеренко,_Иван_Иович

https://cs.wikipedia.org/wiki/Velká_čistka#cite_ref-Social_Catastrophe_1-0