Článek
Po prvním dílu seriálu Limity zůstala otázka, zda ten druhý s názvem Konec uhlí skutečně přinese divákům něco, co má univerzální platnost. Zejména pak, co je alespoň trochu pobaví. Zda tedy budou naplněny ambice proklamované Českou televizí, že tento seriál má vyprávět o tom, co se děje tady a teď. Pravda, seriál o něčem vypráví, avšak jeho pohled je i nadále značně naivní a zploštělý, a to nejen ve vztahu k enviromentálním tématům a ekologickým aktivistům, ale i životu samému. Navíc si tento seriál neustále libuje ve vulgaritě a lascivnosti. Stejně tak se jeho autoři i ve druhé díle nedokázali jaksi oprostit od nelogičností a zcela laciných až kýčovitých efektů a gest.
Marnost nad marnost, vše je marnost
V očekávání, zda se rozplizlý děj posune k lepšímu, si mnozí diváci, kteří srdnatě shlédli i druhý díl seriálu až do konce, vzpomněli na slova z bible: „Marnost nad marnost, vše je marnost“ (lat. Vanitas vanitatum et omnia vanitas). A tak druhý díl seriálu Limity zejména utvrdil diváky, že byl autory spíchnut horkou jehlou na žádost nového vedení ČT v čele s generálním ředitelem Janem Součkem v rámci jeho transformace veřejnoprávní televize na poslušné, nekritické a kvalitativně pokleslé médium. Hlavně se velkým obloukem vyhnout reálné politice a maximálně se otírat o malé podnikatele, ekologické aktivisty a případně ještě o řadové policisty.
Byť se autoři ve druhém díle seriálu občas zachovali jako puntičkáři, když např. opakovaně odkázali tentokrát prostřednictvím Karla Kadlece na datum 20. dubna 2024, které mělo vymezit časový rámec děje či když neopomněli, aby se zapomenutá rozbrušovačka dostala zpět do rukou zcela nelogického vlastníka, tj. Karlovy ženy Lenky, děj druhého dílu byl plný nelogických událostí a postupů. Nejenže 20. dubna loňského roku byla sobota, přestože je v poněkud nepovedeném seriálu tento den prezentován jako normální pracovní a školní den, navíc zkušený a reálií znalý autor by se mohl tomuto datu vyhnout. Nemusí být člověk skin či příznivec pravicového extrémismu, stačí, aby se opřel o všeobecně známé informace a uvědomil si, že 20. dubna se narodil Adolf Hitler. S ohledem na skutečnost, že autoři zcela nelogicky opakovaně lpěli na datu 20. dubna, bych se osobně nerad dožil toho, že by se ČT v budoucnu stala hlásnou troubou pravicového extrémismu.
Životní realita a logika tvrdě spaly, když autoři psali scénář seriálu
Jak již bylo uvedeno v článku o prvním dílu seriálu, zcela nelogické je použití roku 2024 k poněkud trapné prezentaci ekologického odporu vůči limitům na těžbu hnědého uhlí, a to i s ohledem na název druhého dílu Konec uhlí. O limitech pro těžbu uhlí bylo již rozhodnu před řadou let. Co se týče tohoto fosilního paliva, vloni byla aktuální skutečnost, že těžba hnědého uhlí a jeho spalování v elektrárnách a teplárnách má ve střednědobém horizontu definitivně skončit. A v rámci schválených těžebních limitů bylo i v roce 2024 aktuální posouzení záměru na pokračování těžby uhlí v dole Bílina, aniž byly řádně a zákonným způsobem vyhodnoceny vlivy tohoto záměru na životní prostředí a zdraví obyvatelstva.
Zcela zásadní nesrovnalosti jsou spojeny i se záměrem vlastníků firmy JAR-KA likvidovat ve velkém azbestový odpad z Teplárny Trmice. Nejde o to, že Karlův společník Jarda se k této zakázce propracoval jakožto zdatný sexuální loudil přes postel s jednou členkou představenstva, ale nelogický je podpis smlouvy na finančně podhodnocenou zakázku bez koncového zařízení na likvidaci odpadu. Jelikož platí, že byznys je byznys a obzvláště v oblasti nakládání s odpady vydělané peníze nesmrdí, je opět jaksi mimo mísu rádoby ušlechtilé gesto společníků provozovatele skládky, že tedy firmě JAR-KA s ohledem na mediální přetřes případu, kdy jejich namol ožralý řidič zametl s dalším opilcem, slíbenou skládku neodprodají. A to ještě ani nevěděli, že kontrolu pracovnic hygieny, která měla uspíšit prodej, na skládku dostrkal Jarda , a to opět jak jinak než pomocí sexu.
V souvislosti s Jardovými sexuálními aktivitami, zazněla ve druhém dílu jediná duchaplná hláška. To, když si pro něj ke Karlovi přijela manažerka teplárny, podnapilý Jarda v dobrém rozmaru na adresu jejího auta prohlásil: „Máš bouchlý předek.“ a jako bryskní odpověď z jejich úst zaznělo: „To ještě ne, ale doufám, že se o to postaráš.“
Zcela přitažená za vlasy byla ve druhém dílu scéna ze školy s učitelkou Novotnou při handrkování o postihu pro Kadlecova syna za osvobozování kuřat. Jednak školu v podstatě přestupkové chování studenta Igora Kadlece nezajímalo, a navíc učitelka Novotná měla pro něj pochopení, když tam ty slepice v té drůbežárně neskutečně trpí. Chaotické bylo i odvlečení Karla Kadlece mimo zorné pole sledovací kamery za účelem převzetí nabízeného úplatku a souhlasu s udělením ředitelské důtky. Za stavu, kdy na kamerové záznamy platí přísné povinnosti zákona na ochranu osobních údajů a významným chráněným osobním údajem je i vzhled osoby, je zcela nelogické a z právního hlediska jednoznačně přes čáru zveřejnění kamerových záznamů.
Karel Kadlec přitahuje jeden problém za druhým
Zcela nesouhlasím s plytkými názory, že herecký výkon Aleše Hámy snižuje kvalitu seriálu. Jednak seriál Limity se prozatím prezentoval jako kýčovitá a bezduchá fraška, kde není ohledně kvality, co snižovat. Kde nic není, ani čert nebere. Navíc jsem toho názoru, že režisér předurčil Aleši Hámovi zahrát roli poněkud žoviálního, a především pak vulgárního podnikatelského burana, čehož se herec zhostil velmi dobře a na výtečnou. Alespoň já na obrazovce toho podnikatelského burana zřetelně vidím. A řadu dalších vidím mezi námi ve společnosti.
Jestliže je divákům seriálu slibováno, že podnikatel Karel Kadlec se tak trochu proti své vůli přemění na ekologického aktivistu, dokonce jsem ve druhém díle vnímal počáteční náznaky této přeměny. Jinak se ve druhém díle prozatím nakupila na jeho hlavu celá řada osobních a pracovních problémů, kdy stokrát nic, dokáže umořit i osla. Zametený Lachtan je v kómatu na ARO a Karel ho tak marně přemlouvá, aby policii vypověděl, že pod kola skočil Bubákovi sám v úmyslu spáchat sebevraždu. Dále se do slepé uličky dostává jeho vztah s manželkou Lenkou, které navíc v opilosti přejel kočku, což bylo prezentováno zcela neskutečnou kočičí atrapou.
V souvislosti s tím se stala zcela nereálná koupě skládky prostřednictvím manželky Lenky coby bílého koně a následné iracionální vymýšlení vytvoření černé skládky na ukládání azbestového odpadu místo toho, aby si Karel a Jarda ve svém okolí našli jiného bílého koně. Manželčiny zálety si spojí s učitelem jógy, kdy místo toho, aby si to s ním vyřídil ručně, dostane výprask sám. Nadále doma topí starými holínkami a jezdí autem pod vlivem alkoholu. Jeho potíže pak vyvrcholily v závěru druhého dílu, kdy při nahánění syna Igora na ekologickém protestu nedopatřením odložil nedopalek cigarety do krabice s pyrotechnikou. Tím bohužel vyšla vniveč i snaha autorů ukázat divákům, co se reálně děje v naší společnosti tady a teď, jelikož Karel Kadlec místo toho, aby v pudu sebezáchovy vystoupil z auta ohroženého iniciovanými petardami, zůstal zcela nelogicky sedět uvnitř. Ale nestrachujme se nad jeho osudem. Kolemjdoucí demonstranti jej zajisté zachrání. V dalším pokračování seriálu, možná již ve třetím dílu s názvem Zrození hrdiny, se totiž diváci musí dočkat přeměny podnikatele Karla Kadlece na ekologického aktivistu.
Takže pyrotechnická vsuvka dokladuje pouze jedinou reálnou skutečnost. Při odpalování pyrotechniky se prokazatelně uvolňují zdraví a životu nebezpečné emise. V podstatě se totiž jedná o proces explozivního hoření, produkující nejen sloučeniny síry a fosforu, ale i těžké kovy zajišťující barevné pyrotechnické efekty, a škodlivé prachové částice. Takže úplně na závěr symbolický vzkaz autorům seriálu a vedení ČT: „Všichni máte padáka!“
