Článek
Tvorba České televize již v minulosti disponovala seriály, které se s nadsázkou pohybovaly za hranicí reality. Kromě jiných se např. jednalo o seriály Arabela, Pan Tau, Chobotnice z druhého patra či Návštěvníci. Avšak jejich autoři (Miloš Macourek, Václav Vorlíček, Jindřich Polák a další) nás ve svých nadsázkách uváděli do světa pohádkové fantastiky se značnou dávkou důvtipu, noblesy a laskavostí a děj jejich tvorby byl do značné míry realisticky vyvážený. To se bohužel prozatím nedá říci o seriálu Limity ani náhodou, ačkoliv se dle autorů rovněž řadí do kategorie komedie pracující s nadsázkou.
Seriál Limity prozatím spíše připomíná dort z pohádky Josefa Čapka, jak pejsek s kočičkou pekli dort. Ti ve snaze, aby byl podle jejich představ dobrý a chutný, do něj mj. nacpali buřty, myš, cukr, sýr, kysané zelí, smetanu a kosti. Naštěstí pro pejska a kočičku to skončilo dobře, jelikož jim dort sežral zlý pes, a tak břichobol měl on. Seriál Limity byl autorem podobně upatlán zcela nevyváženým smícháním stupidní iracionality, vulgarity, lascivnosti, naivního pohledu na současnou mládež, značně zploštělého pohledu na enviromentální témata a vytváření debilů a blbečků z ekologických aktivistů. Prostě a jednoduše slátanina k blití. A to zcela pominu skutečnost, že 20. duben 2024 je v prvním díle seriálu prezentován jako normální pracovní a školní den, ačkoliv to byla ve skutečnosti sobota.
Seriál Limity zlehčuje aktuální enviromentální témata
V souvislosti se zlehčováním ekologické problematiky bychom však měli vzít v patrnost, že Česká republika se v rámci EU řadí se svým stavem životního prostředí mezi repetenty, tj. propadlíky, jelikož se dlouhodobě potácíme někde na 22. až 23. místě mezi 27 zeměmi EU. Zlehčování této problematiky tak není na místě. Vysloveně negativní výsledky pro ČR poskytuje porovnání v oblasti počtu úmrtí způsobených emisemi do ovzduší. Zde jsme se aktuálně s 81 úmrtími na 100 000 obyvatel za rok umístili mezi zeměmi EU na nelichotivém 20. místě, což koreluje s 19. místem, co se týče znečištění ovzduší ve městech. Nikterak radostná není v souvislosti s tím ani skutečnost, že celosvětově prudce narůstá počet předčasné rakoviny, tj. výskytu rakoviny u věkových kategorií do 50 let. Celosvětově došlo v období od roku 1990 do roku 2019 k nárůstu o 79,1 %.
Pokud tedy Česká televize opakovaně proklamuje v souvislosti se seriálem Limity, že má vyprávět o tom, co se děje tady a teď, tak realitou je nelichotivý stav životního prostředí v České republice, špatné ovzduší v našich městech a nárůst úmrtí způsobených znečištěným ovzduším, jakož i vysoké emise skleníkových plynů. V České republice vyprodukujeme na hlavu více skleníkových plynů než Číňani, přičemž nárůst teplot vede k oteplování moří a oceánů a zejména pak zvýšenému vypařování vody. Ta se po zkondenzování do srážkových vod podílí na různých povodních. A to v České republice máme štěstí, že se nacházíme v dešťovém stínu Alp a pohraničních hor.
Pokud tedy na jednu misku vah položíme skutečnost v podobě nelichotivého stavu našeho životního prostředí a na druhou ambice proklamované ČT vyprávět o tom, co se děje tady a teď, výsledek tohoto porovnání začíná být zřejmý. Děj tohoto pokleslého seriálu působí čím dále více dojmem, že ČT a autorům šlo o to zlehčit enviromentální problematiku a zcela znevážit a zesměšnit občanské aktivity v oblasti ochrany životního prostředí. A tím jaksi podpořit sféru byznysu, že tedy nemusí brát ohledy na dopady své činnosti na životní prostředí a zdraví obyvatel.
Přitom významná příčina našeho nelichotivého postavení v rámci EU, co se týče stavu životního prostředí, spočívá i v tom, že v ČR byl vytvořen výnosný byznys i z enviromentálních služeb, jako je posuzování vlivů na životní prostředí, měření emisí do ovzduší a měření jakosti vypouštěných odpadních vod, přičemž tento enviromentální byznys ochotně slouží průmyslu a dalším producentům. Nadále tedy majitelé společností provozujících autorizované měření emisí do ovzduší vysílají do terénu své pracovníky se slovy: „Musíte jim to změřit tak, aby jim to vyšlo! Jinak příště tu zakázku na měření emisí nedostaneme.“ A to vše se děje za tichého přihlížení či přímé podpory příslušných úřadů včetně MŽP.
Bájný pták Fénix vstal z popela. Ekologický antihrdina Karel Kadlec se pak zrodil ze stupidního scénáře, kdy v duchu znevažování občanských aktivit v oblasti ochrany životného prostředí a zdraví obyvatel byl takto vytvořen zcela proti své vůli. Přitom diváci si dobře pamatují, že postava Karla Kadlece byla v prvních dvou dílech ostře vyprofilována mj. i jakožto zapřisáhlého odpůrce ekologických aktivistů a enviromentálních opatření, jako je omezení těžby uhlí. Navíc osoby, které nečinilo potíže topit doma holínkami a ukládat azbest na louku.
Jak tedy došlo ke zrození hrdiny? Snadno a rychle. Linie směřující k přeměně enviromentálního zlobra Karla Kadlece na všespasitelného ekologického hrdinu byla odstartována již v prvním díle prostřednictvím zábavní pyrotechniky odkoupené zaměstnancem firma JAR-KA od policistů. Postup zcela mimo realitu. Tu však následně nelze upřít scéně na konci druhého dílu při odložení nedopalku cigarety do krabice s touto pyrotechnikou Karlem Kadlecem. Jeho reakce je však opět iracionální. Bezduše se podíval na krabici s iniciovanou pyrotechnikou a místo toho, aby buď vyskočil z auta nebo krabici z auta vyhodil, mu autor scénáře a režisér stupidně určil, aby zůstal jako mimoň sedět v autě a nechal se zachránit kolemjdoucími demonstranty.
Pak to šlo jako po másle. Aleše Hámu v roli Karla Kadlece zafačovali od hlavy až k patě a stabilizovaného jej uvedli do umělého spánku. Následně si bývalá manželka Alena a současná manželka Lenka ujasnili ve vzájemné shodě některé jeho prohřešky, že jako Lence neřekl, že je ženatý, a naopak Aleně zatajil, že to s Lenkou táhl o dva roky déle, než jí nakonec přiznal, a že s Lenkou byl ještě před rozvodem v Malaze. Korunu všemu nasadilo objevení krabice se značně nepovedenou atrapou kočky Miciny v mrazáku. To prvotně vyvolalo Lenčino zvracení a její vztek na Karla.
Následovala značně překonstruovaná a zcela nereálná Lenčina akce se zfalšováním Karlova dopisu na rozloučenou, že tedy jako extempore s aktivovanou pyrotechnikou mělo být protestní sebevraždou. Divák si vzpomene, že již v prvním dílu bylo v souvislosti s falešnou omluvenkou do školy pro Igora na 20. dubna 2024, tj. na sobotu, ukázáno, že Lenka bravurně zvládá Karlův podpis. Aby se fingovanému dopisu na rozloučenou dostalo patřičné váhy, nechala ho Lenka objevit redaktorku Pavlu, a to zcela bez ohledu, že by se tento dopis měl dostat do rukou policie za účelem objasnění otázky, zda se jednalo o nešťastnou náhodu nebo zda o sebevraždu.
A tak se zapřisáhlý odpůrce ekologických aktivit Karel Kadlec stal proti své vůli všespasitelným ekologickým hrdinou. Zfalšovaný dopis na rozloučenou jako čarovným proutkem přiměl orgány činné v trestním řízení, aby u tří zadržených demonstrantů včetně Igorova kamaráda Tomáše překvalifikovali za vlasy přitažené obvinění z terorismu na přestupek, aniž policie se zabývala tímto dopisem. Není divu, že davy seriálem znevažovaných aktivistů unisono volaly: „Karle děkujeme.“ Poněkud žalostné až nedůstojné je pak srovnávání Kadlecovy imbecilní nehody pojímané ve světle zfalšovaného dopisu na rozloučenou s činem Jana Palacha v roce 1969. To již bylo zcela přes čáru.
V prvních dvou dílech Aleš Háma zahrál dobře předurčenou roli poněkud žoviálního, a především pak vulgárního podnikatelského burana zcela kašlajícího na ekologii a životní prostředí. Ani ve třetím dílu prakticky nic nezkazil, jelikož mu bylo přisouzeno, aby ležel nehnutě na nemocničním oddělení ARO zafačovaný od hlavy až k patě. Teprve až v úplném závěru otevřel oči, aby divákům dal na vědomí, že ekologický hrdina proti své vůli přichází na scénu v plné parádě. Ono vlastně, co se týče hereckých výkonů, nelze na kýčovité a bezduché frašce tolik zkazit. Avšak výkon Taťány Dykové vzbuzuje dojem, jako by již do konce svého života chtěla vystačit s maskou nasupené semetriky ve stylu filmu Teorie tygra.
Pokud si seriál i v dalších dílech nadále zachová svou linii, mohou diváci očekávat, že mj. i glorifikací ekologického antihrdiny, který k tomu přišel jako slepý k houslím, bude nadále zlehčována enviromentální problematika a znevažována úloha občanských aktivistů. Vše tak působí dojmem, že seriál Limity zapadá do počátku labutí písně ČT na její veřejnoprávní charakter a kvalitu vysílaných pořadů.
