Článek
Seriál Limity dospěl svým čtvrtým dílem s názvem Hořící muž do své poloviny. I když tento díl nabídl v rámci určitého navýšení reality několik zajímavých scének a dialogů, vše pokračuje tak, jak to bylo napsáno ve scénáři či lépe, jak to bylo za 65 dní natočeno a následně sestřiháno ve studiu do jednotlivých dílů. Seriál tedy ani ve čtvrtém dílu nepřekročil své značně omezené limity a divákům je tak nadále předkládána upatlaná slátanina vytvořená autory nevyváženým smícháním stupidní iracionality, vulgarity, lascivnosti, naivního pohledu na současnou mládež, značně zploštělého pohledu na enviromentální témata a vytváření debilů a blbečků z ekologických aktivistů. Pro určité zpestření byl čtvrtý díl doplněn několika neskutečnými zázraky.
Takže, má-li seriál na základě prozatím nenaplněných ambicí ČT vyprávět o tom, co se děje tady a teď, pak za svými přehnanými ambicemi jaksi pokulhává. Při pohledu na otázku, co se děje tady, mějme na zřeteli, že seriál je zasazen do uhelné oblasti severních Čech, a to konkrétně do sokolovské pánve. Obdobně jako v případě data 20. dubna 2024 si autoři nečinili velké starosti s umístěním děje do konkrétního území, ačkoliv používají konkrétní názvy energetických provozů. V prvním díle byla řešena likvidace azbestu v teplárně Trmice umístěné nedaleko Ústí nad Labem a např. ve čtvrtém dílu protesty proti provozu v dolu Jiří umístěném vedle Sokolova a prodej elektrárny Prunéřov ležící na katastru Kadaně.
Ohledně doplňující otázky, co se tady děje právě teď, bylo prezentací data 20. dubna 2024 specifikováno, že by seriál měl zachycovat zcela aktuální dění. Ještě jednou promineme autorům nedomyšlený přehmat, který spočívá v prezentaci tohoto data jako normálního pracovního a školního dne, ačkoliv se jednalo o sobotu. Avšak i ve vztahu k názvu seriálu nelze nevidět zásadní nesoulad mezi jeho časovým rámcem a jeho základním tématem. Tj. protest proti pokusům o prolomení limitů těžby. Otázka limitů byla totiž vyřešena již před mnoha lety a není tedy aktuálním tématem ani náhodou.
Samotná těžba hnědého uhlí v severních Čechách je aktuálně spojena se dvěma zásadními problémy. Jednak je to právní nesoulad posouzení vlivů na životní prostředí pro další pokračování těžby v rámci stanovených limitů v dolu Bílina. Dále aktuální tématem je pak termín ukončení veškeré těžby a používání hnědého uhlí pro výrobu elektrické energie. To se týká i sokolovského dolu Jiří, u kterého probíhá těžba v mezích schválených limitů, a naopak je s ohledem na probíhající útlum těžby hnědého uhlí předpokládáno, že ta bude ukončena v dole Jiří mnohem dříve než v původně předpokládaném roce 2035.
Do oblasti stupidní iracionality bylo ve čtvrtém dílu zařazeno několik neskutečných zázraků. Desátý den po výbuchu pyrotechniky v autě je Karel Kadlec přeložen na normální lůžko, avšak ještě týž den je z nemocnice propuštěn na základě své žádosti, že mu zahýbá žena a v rámci toho propuštění se zběsilé prohání na kole a absolvuje hospodskou rvačku. Ještě většího zázraku se však dočkal zcela zafačovaný Lachtan, u kterého se v důsledku dvoukilometrového vlečení zametacím vozem firmy JAR-KA řízeným na šrot opilým řidičem Bubákem jaksi vyléčila rakovina slinivky. Přitom tato rakovina je spojena s vysokou úmrtností, kdy tuto nemoc přežije pouze zhruba 5 % pacientů. Zcela iracionální byl i úplatek zdravotní sestře působící na oddělení ARO, aby po přeložení Karla Kadlece na normální oddělení k němu tato sestra nikoho nepouštěla. Holt si televizní nemocnice musela zcela nelogicky vystačit na všechna oddělení s jedinou sestrou.
Ohledně vulgarity došlo ve čtvrtém dílu po zázračném uzdravení Karla Kadlece k návratu do starých kolejí vyjetých v prvních dvou dílech. Přitom slovo debil byl ten nejmírnější výraz. Kromě obvyklých nebo očekávatelných nositelů vulgárních výrazů použila slovník dlaždiče i nesmiřitelná ekologická aktivistka a Igorova spolužačka ze čtvrtého ročníku Jana. Právě ta byla ve čtvrtém díle i hlavní nositelkou lascivnosti, když upozadila místního vošousta a Karlova spolupracovníka Jardu, ale i okaté nadbíhání Karlovy ženy Lenky mezinárodně protřelému ekologovi Marku Biglovi. Vrcholem lascivnosti bylo ve čtvrtém dílu totiž její přiznání Karlovi Kadlecovi pěkně z očí do očí, že on jakožto ekologický superhrdina je chlap, kterého chce p*cat. Tento citový výlev Igorovy favoritky zároveň spadá do oblasti zcela naivního zobrazování mladé generace.
Pozadu ve čtvrtém dílu nezůstal ani zploštělý pohled na enviromentální témata a jejich zlehčování. Prvotně veškeré úspěchy ekologických aktivistů, a to včetně odstoupení od prodeje elektrárny Prunéřov, jsou nadále postaveny na lži a podvodu v podobě zfalšovaného Karlova dopisu na rozloučenou. K očernění ekologů coby potencionálních podvodníků přispělo i přiznání Marka Bigla, že jeho legendární snímek z mezinárodní akce vůči ropným plošinám je fotomontáž vytvořená v ateliéru. Tím bezostyšně pokračovala linie seriálu znevážit šmahem veškeré ekologické aktivity.
Bohužel seriál i ve čtvrtém dílu pokračoval v nedůstojném srovnáním Karlovy imbecilní nehody, kterou by divák měl pojímat ve světle zfalšovaného dopisu na rozloučenou, s činem Jana Palacha v lednu 1969. K tomu zcela nevkusně seriál přinesl do děje zápalnou oběť skutečného ekologického aktivisty, tj. Karla 2. A tak jediný Karel se po svém propuštění snažil bezúspěšně vysvětlit, že jeho gloriola všespasitelného ekologického hrdiny je holý nesmysl a vše je postaveno na podvodu jeho manželky Lenky. Tato otázka však nebyla ve čtvrtém dílu dořešena, jelikož autoři jí při Karlově vystoupení pro televizi nechaly pouze nakousnout, aby se divák podíval i na pátý díl, jak to tedy dopadlo. Je nanejvýš pravděpodobné, že Karel Kadlec pod tíhou nenadálých událostí od svého přiznání nakonec cukne.
Nad rámec samotného seriálu však nelze pominout, že život zajisté přináší celou řadu absurdit, podvodů a lží, avšak v seriálu Limity je z toho umixována nevkusná a nedotažená slátanina zaplněná nelogickým dějem a událostmi. Prostě, kde nic není, ani čert nebere. V den psaní tohoto článku mě mj. zaujaly na internetu následující tři zprávy.
Podle první místostarosta městské části Praha 17 rezignoval na svou funkci, a to na základě auditu, při kterém bylo zjištěno, že firma Sadovnický a zahradnický servis předražovala faktury mj. tím, že např. za opravu branky na dětském hřišti vykázala neskutečných 197 hodin. Dle druhé informace policista v Plzni hrozil bezdomovci nabitou zbraní u hlavy, až se z toho chudák bezdomovec pokálel. Podle třetí řeší hradecký soud případ vdovy po jaroměřském podnikateli, která je podezřelá z toho, že se pomoci fiktivní závěti chtěla stát univerzální dědičkou. Co se týče samotné výroby elektřiny, internet přinesl 6. února i zprávu, že podnikateli Zemkovi se hroutí solární byznys zrozený na úkor běžných spotřebitelů ze štědrých finančních podpor, jelikož jemu již u soudu přišli na to, že štědře dotované licence získal před lety podvodně.
Život tedy skutečně píše zajímavé a mnohdy ty nejlepší příběhy, které by i ten nejzkušenější autor často nevymyslil. Stačilo by pouze klást slova na papír. Avšak tohoto zázraku, byť jenom v náznaku, že je jim v nadsázce předkládáno něco duchaplného, se diváci v seriálu Limity prozatím nedočkali a pravděpodobně ani nedočkají.
