Článek
Ratifikace Istanbulské úmluvy zabývající se násilím na ženách tedy v Senátu ČR neprošla po velmi dlouhé rozpravě o dva hlasy. Prakticky rozhodlo 9 přítomných senátorů a senátorek, kteří se zdrželi hlasování. Jelikož jednání schůze Senátu bylo ukončeno v 22:53 hodin, možná již spali. Nebo z nějakých alibistických důvodů nechtěli mít v tomto případě ve své kolonce „Jak jsem hlasoval“ údaj PROTI.
V samotné rozpravě se vysloveně proti vyjádřilo 9 vystupujících. Těm s ohledem na 28 hlasů proti, jakož i s ohledem na oněch devět, co senátní schůzi zcela promlčeli, buď alespoň ku cti, že šli se svým zamítavým postojem s kůží na trh. Ratifikaci pak v rozpravě podpořilo 15 senátorů a senátorek. Jelikož mezinárodní dohody musí při ratifikaci schválit obě komory Parlamentu ČR, je projednání této věci v Poslanecké sněmovně již bezpředmětné. Navíc tam by se i v této věci možná opět konalo za veřejné peníze další obstrukční divadélko.
Ústavní soud ČR dne 24. 1. 2024 svým nálezem ve věci změny valorizace důchodů zachránil Česko od jedné blamáže.
Ve středu 24. ledna letošního roku přijala značná část společnosti včetně řady důchodců s povděkem, že Ústavní soud České republiky zamítl podání ve věci změn valorizace důchodu provedených v roce 2023. Nález Ústavního soudu tak zabránil blamáži, že by se generace naších děti a vnoučat musela lopotně vypořádat i s dluhy vzniklými z nadměrné valorizace důchodů.
Zároveň se Ústavní soud vyjádřil s ohledem na český obstrukční folklor v tom smyslu, že pokud opozice v rámci obstrukcí při věcném projednávání vládního návrhu ve svých vystoupeních věnuje čas i předčítání různých „nesmyslů“, které s projednávaným návrhem vůbec nesouvisí, nemůže pak brečet, že jí nebylo umožněno obstruovat jednání sněmovny do nekonečna. Tzn., že v parlamentní demokracii je úloha opozice zejména kontrolní. Opozice, která nedostala v předcházejících volbách dostatek hlasů, by si tedy neměla uzurpovat „právo vládnout“ pomoci obstrukcí a neměla by tak mermomocí bránit vládnímu seskupení plnit vládní program.
Do blamáže pak dne 24. 1. 2024 uvrhl Českou republiku Senát ČR při projednávání ratifikace Istanbulské úmluvy.
Jedné blamáži 24. 1. 2024 zabránil svým nálezem Ústavní soud, ale o druhou se pak téhož dne postarala přítomná většina senátorů, když při projednávání Istanbulské úmluvy zamítla její ratifikaci. A je jedno zda hlasovali proti či se alibisticky zdrželi hlasování.
Ze stenozáznamu schůze Senátu vyplývá, že se k problematice Istanbulské úmluvy v rámci rozpravy jako první vyjádřil místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer (ODS s mandátem za okrsek Beroun do roku 2028). Tento senátor hned v úvodu potvrdil, že zejména pak Občas Demokratická Strana vnímá aplikaci evropského práva a mezinárodní závazky ČR do značné míry formálně, když hned na začátku svého vystoupení řekl – cit.: „Máme tady už případ úspěšné klimatické žaloby, neboť jako stát z hlediska pařížské úmluvy málo konáme pro ochranu klimatu.“ Přitom však jaksi opomněl s ohledem na skutečnost, že Česká republika se ve stavu životního prostředí aktuálně potácí mezi státy EU na 22. místě, tj. na chvostu EU a že tedy za úspěchem zmíněné klimatické žaloby nestojí pařížská úmluva. A jak by bylo možno sáhodlouze doložit, je nutno hledat příčinu úspěchu klimatické žaloby v tom, že Česká republika jaksi „kašle“ na stav životního prostředí a na dopady nepříznivého klimatického vývoje.
Proti ratifikaci Istanbulské dohody se postavila řada senátorů a senátorek
Místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer pak zpochybnil samotnou preambuli Istanbulské úmluvy v tom smyslu, jako by v České republice bylo vše v oblasti nerovného postavení žen ve společnosti, jakož i v oblasti násilí na ženách OK, tj. v tom nejlepším pořádku. Přitom Jiří Oberfalzer jaksi trestuhodně opomněl, že v oblasti rovnosti žen a mužů patří České republice v rámci EU dokonce až zcela ostudné 25. místo ze 27 zemí. Místopředseda Senátu však možná „potrestání“ unikne, jelikož svůj mandát bude obhajovat až v roce 2028 a do té doby voliči jaksi zapomenou, jak přistoupil k otázce násilí na ženách.
Toliko jedna drobná ukázka, jak někteří senátoři přistupovali 24. 1. 2024 k Istanbulské úmluvě. Podrobnosti a celkový obrázek si každý může učinit po prostudování stenozáznamu jednání Senátu ČR ze dne 24. 1. 2024. Proti ratifikaci Istanbulské úmluvy se v rozpravě vyjádřili následující senátoři a senátorky: Michael Canov (SLK za Liberec do 2028), Daniela Kovářová (BEZPP za Plzeň – město do 2028), Zdeněk Hraba (BEZPP za Benešov do 2024), Jana Zwyrtek Hamplová (BEZPP za Kroměříž do 2028), Jitka Chalánková (BEZPP za Prostějov do 2024), Hynek Hanza (ODS za Teplice do 2024), Tomáš Töpfer (BEZPP za Brno – město do 2028), Raduan Nweleti (ODS za Mladou Boleslav do 2024) a Josef Bazala (KDÚ-ČSL za Uherské Hradiště do 2026). Kromě nich se proti ratifikaci vyjádřil i Jiří Čunek, který však ve svém vystoupení natvrdo neřekl, zda bude hlasovat pro nebo proti, ale v záznamech Senátu ČR bylo dohledáno, že hlasoval proti ratifikaci. Stejný výsledek proti byl dohledán i u senátorů Jiřího Duška a Partika Kunčara, kteří se v rozpravě vyjádřili neutrálně. Naopak u neutrálně vystupujícího profesora Jana Pirka bylo dohledáno, že hlasoval pro přijetí Istanbulské úmluvy.
Z výše uvedeného, resp. z údajů uvedených na stránkách Senátu vyplývá, že minimálně pěti senátorům (včetně senátora Patrika Kunčara), kteří se vyjádřili proti ratifikaci, letos končí mandát. S ohledem na skutečnost, že zhruba 50 % voličů tvoří ženy, bude tedy při podzimních senátních volbách na voličích, zda případně zváží postoj těchto kandidátů k násilí proti ženám, pokud se rozhodnou svůj mandát obhajovat. Jelikož významný počet hlasujících proti ratifikaci tvořili členové euroskeptické ODS, nelze při všech letošních volbách vyloučit, že voliči budou zvažovat postoj senátorů a senátorek za ODS i k ratifikaci Istanbulské úmluvy.
V souvislosti s tím nelze pominout informace, které zazněly i v rámci rozpravy, že senátoři a senátorky byli před schůzí doslova bombardováni různými e-maily, které jim podsouvaly pamflety velmi konzervativních až extrémistických uskupení, jako je polská katolická organizace Ordo Iurit nebo Aliance pro rodinu. Nelze tedy vyloučit, že ti senátoři a senátorky, kteří byli proti ratifikaci, hledali pseudoargumenty i v těchto pamfletech.
Naopak pro schválení Istanbulské úmluvy se v rozpravě vyjádřili tito senátoři a senátorky: Adéla Šípová (BEZPP), Václav Láska (SEN 21), Jiří Drahoš (BEZPP), Lumír Kantor (KDÚ-ČSL), Miluše Horská (BEZPP za KDÚ-ČSL), Ondřej Šimetka (BEZPP), Jiří Růžička (BEZPP), David Smoljak (STAN), Marek Slabý (BEZPP), Hana Kordová Marvanová (BEZPP), Jan Grulich (TOP 09), Marek Hilscher (MHS), Pavel Fischer (BEZPP), Miloš Vystrčil (ODS) a Přemysl Rabas (BEZPP). V rámci zastánců ratifikace byla přínosná vystoupení senátorek Adely Šípové a Miluše Horské. Poučná byla i vystoupení některých senátorů s původní profesí lékař, a to včetně jejich zkušeností v Záchranné službě, tj. ohledně domácího násilí pracovníků v první linii.
Ze všech vystoupení zastánců ratifikace jsem vybral následující názor senátora Václava Lásky – cit.: „Když ji neratifikujeme, tak to bude další velká rána do společnosti, která začíná tyto problémy vnímat, protože můžete to odůvodňovat stokrát, proč ji nebudete ratifikovat, ale tato společnost to bude vnímat tak, že zase zavíráme oči a řešit to nechceme.“
Česká republika značně zaostává i v oblasti rovnosti žen a mužů, přičemž v roce 2023 jsme v této oblasti klesli ve světě o neskutečných 25 míst na 101. pozici.
V indexu rovnosti žen a mužů patří ČR zcela nelichotivé 25. místo v rámci EU. Za námi jsou v EU aktuálně již pouze Maďarsko a Rumunsko. Česko je v oblasti rovnosti žen a mužů ve většině hodnocených kategorií hluboko pod průměrem a celkově obdrželo 57,9 bodů. Pokud se zaměříme na pokrok v této oblasti od roku 2010, je v Česku jeden z nejmenších, takže se v podstatě ani nedá hovořit o nějakém pokroku. Spíše o setrvalé ostudě, jelikož v roce 2023 jsme si z celosvětového hlediska výrazně pohoršili v indexu rovnosti pohlaví sestavovaném Světovým ekonomickém fóru o neskutečných 25 příček na 101. místo. Tím se řadíme mezi nelichotivou společnost. Pouze pro doplnění na prvním místě ve světě je Island, kde v souvislosti s vyhlášením výsledků vstoupily ženy včetně islandské premiérky Katrín Jakobsdóttir dne 24. 10. 2023 do jednodenní stávky za rovné postavení žen a zároveň i na protest proti násilí na ženách, přičemž ten den nevykonávaly ani domácí práce.
Příčiny zaostávání Česka v oblasti rovnosti žen a domácího násilí
V rámci moci exekutivní a legislativní v České republice stále dominuje pánský klub, pro který mj. i otázky rovnosti žen a domácího násilí po dlouhá desetiletí nepředstavují prioritu a který tak i v této oblasti inklinuje k tomu, aby problémy přehlížel. Jak již bylo uvedeno výše, čeští státní úředníci včetně těch vládních přistupují k právnímu řádu České republiky včetně evropského práva a mezinárodních dohod často pouze formálně. Stačí, když to bylo ve svitu reflektorů slavnostně přijato a dáno na papír. Ale skutečnost je pak v reálném životě významně odlišná. Na mezinárodní závazky, jakož i právní povinnosti se bezprostředně po jejich přijetí zapomíná nebo se překrucují ve prospěch těch, kteří vládním úředníkům a voleným zástupcům lidu nezištně našeptávají, proč je třeba tyto závazky neplnit či proč nemůžou v České republice fungovat.
A tak nám i senátoři a senátorky předložili dne 24. 1. 2024 mnoho výmluv, proč Istanbulská úmluva nemůže v České republice fungovat. V současné době se souběžně dozvídáme, proč v Česku nemůže být zavedena korespondenční volba a proč nelze rovněž zavést euro. Před několika lety tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec během jednoho měsíce nejprve slavnostně prohlásil, že i u nás budou zálohovány všechny obaly, tzn. včetně PET lahví, aby následně za čtrnáct dní vysvětloval, že tento, ve světě obvyklý systém nemůže v České republice fungovat. A tak jde dokola. A české vlády jsou tak v podstatě vládami loutkovými. Buď konají vše ve prospěch byznysu vládních činitelů nebo poskakuji ve prospěch byznysu jiných tak, jak zákulisní kmotři pískají.
