Článek
Milý deníčku,
pocit, že jako máma selhávám, mám asi tak milionkrát za den. To, co jsem před otěhotněním zvládala s přehledem, teď mnohdy nedávám vůbec. Všechny ty informace o dětech a rodičovství co jsem během života vstřebala, jako by se mi najednou buď vykouřily z hlavy nebo zamotaly do obrovského chuchvalce prachu.
JAK, jako jak sakra to jiný mámy můžou všechno zvládat? Jak to, že zvládají mít dětí i víc? Jak to, že Ewa Farna má dvě malé děti, a přesto zvládla vyprodat dvě O2 arény, a moje spolužačka z vejšky druhý týden po porodu upekla koláč? Já jsem nezvládla nic upéct celý půlrok po porodu. Měla jsem úplně jiné starosti než pečení, třeba se z toho všeho nezcvoknout. Doslova. A kam odešla moje kariéra s porodem, o tom ani nemluvím. Oběma holkám to samozřejmě moc přeji, o tom žádná.
No, jdu už raději spát a nebudu v téhle sebelítostně-depresivní náladě pokračovat.
Zítra bude líp. Zítra budu zase o něco lepší máma.
Dobrou.
