Článek
Milý deníčku,
mateřství bolí. Takové šlápnutí na dřevěnou kostičku ve tvaru střechy, to bolí klidně dva dny. Fyzická bolest mateřství je vůbec hodně spojená s fyzikálními vlastnostmi oblíbených hraček dítěte.
Náš syn má milion hraček, ovšem ty nejoblíbenější ve skutečnosti hračky nejsou. Tak například jeho první nejoblíbenější hračkou bylo psí vodítko. Bylo období, kdy jsme bez něj nemohli vyjít z domu. Jezdilo s námi v autě na výlety, chodilo s námi k doktorovi, a i když jsme venčili psa, musel jít na volno, protože vodítko měl syn a odmítal ho dát z ruky.
Takové vodítko pro rodiče nijak nebezpečné není. Šlápla jsem na něj asi tisíckrát a nikdy se mi nic nestalo.
Po nějaké době bylo vodítko vyměněno za novou nej hračku – chlupatou bambuli utrženou ze zimní čepice. Taková bambule se skvěle hází po psovi, po tátovi, po mámě a vůbec je s ní očividně velká sranda. Výhodou pro trefovaného je, že její zásah není zdaleka tak nepříjemný, jako třeba zásah hozenou dřevěnou vařečkou (vím, o čem mluvím).
Ovšem teprve současná nejoblíbenější hračka nabrala ty správné grády. Je to totiž vysavač. Klasický, hadicový vysavač nám už několik měsíců leží uprostřed malého obýváku, a kdykoliv se ho pokusíme uklidit, syn si hned všimne a dožaduje se jeho vrácení na „správné“ místo, kde přes něj neustále přeskakujeme.
Naučená opičí dráha sestavená z vysavače, plastových barevných balónků, pěnových kostek a dalších hraček všeho druhu, by nebyla problém, kdyby se nám tu zcela nesystematicky nepletly kočky.
A to je důvod, proč ti dnes píši se zavázanou nohou. Kočka a vysavač. Abych nešlápla na pobíhající kočku, šlápla jsem na vysavač. A teď mám zlomený prst na noze.
Už jsem říkala, že to mateřství bolí?
