Článek
Z bojiště na stezku hrůzy
Rodák z Velké Bíteše, Martin Roháč, se z běžného vojáka stal jedním z nejbrutálnějších vrahů na území Čech a Moravy. Přesné datum jeho narození není známé, ale jisté je, že jeho život skončil 17. února 1571 — stejně dramaticky, jako ho žil.
Ještě před tím sloužil v císařském vojsku ve válkách proti Osmanské říši. Dva roky strávené na bojišti jej vtáhly do prostředí, kde se násilí stalo normou a život měl jen malou cenu. Když se po ukončení služby vrátil do rodné země, nenašel tu jistotu, která by mu po válce poskytla pevnou půdu pod nohama.
Stejně jako mnozí další veteráni té doby se ocitl bez prostředků a perspektivy. A tak se skupina bývalých vojáků, vedená právě Roháčem, postupně vydala cestou loupeží – a nakonec brutálních vražd, které svou krutostí předčily většinu tehdejších zločinů.
Velká Bíteš - vesnice, ze které Martin Roháč pocházel.
Teror na cestách
Období mezi roky 1568 a 1571 představuje temnou kapitolu středoevropských dějin. Roháčova skupina působila hlavně na cestách mezi Moravou a Čechami, ale občas i v podunajských oblastech.
Loupeže se brzy staly jen prvním krokem. Skupina se neštítila vražd civilistů, osamělých kupců, poutníků a řemeslníků. Neexistovalo žádné pravidlo, které by zločince omezovalo.
Je doloženo nejméně osm velkých loupeží, jedno vloupání a 59 vražd, což z Martina Roháče činí jednoho z historicky nejvýraznějších masových vrahů českých zemí. Oběťmi byli muži i ženy, podle některých záznamů dokonce i těhotné ženy, a jeho současníci mu připisovali i případy kanibalismu, ačkoliv nikdy nebyly spolehlivě potvrzeny.
Modus operandi byl vždy podobný: přepadení na opuštěné cestě, násilí, žádná svědectví, žádné přeživší. V době, kdy státní moc neměla prostředky okamžitě zasáhnout, dopadal strach na celé oblasti, kde se skupina mohla objevit.
Dopadení, mučení a krutá poprava
Když se podařilo Roháče dopadnout, následoval soud, který se již tehdy opíral o mučení — běžnou praxi raného novověku. Cílem bylo vynutit úplné přiznání a jména kompliců. Roháč nakonec přiznal desítky vražd a působení násilné bandy, která tři roky terorizovala celou Moravu.
Trest byl krutý a veřejně demonstrativní: lámání kolem. Tento způsob popravy byl ve své době vyhrazen těm nejhorším zločincům.
Odsouzený byl nejprve mučen kleštěmi, poté mu byly rozdrceny končetiny železným kolem a nakonec bylo jeho tělo vystaveno na popravišti jako varování. I pro tehdejší společnost šlo o mimořádně tvrdý trest — důkaz, že zločiny takového rozsahu byly považovány za extrémní narušení pořádku.
Roháč jako první sériový vrah české historie
Historici dnes popisují Martina Roháče jako jeden z prvních doložených případů sériového vraha na našem území. Opakované vraždy, promyšlené přepady, cestování po stejných trasách a činnost skupiny vedené jedním hlavním pachatelem — to vše odpovídá definicím moderní kriminalistiky.
Příběh zároveň odráží bouřlivé proměny raného novověku: kolaps středověkých bezpečnostních struktur, zvýšenou mobilitu lidí, kteří se vraceli z válek, a také nedokonalou státní správu v periferních oblastech. V prostředí, kde neexistovala stálá policie a kde byly dlouhé cesty nebezpečné, mohly podobné skupiny získat až neuvěřitelnou moc.
Ačkoliv některé legendy přibarvují příběh nad rámec doložitelných pramenů, množství obětí i rozsah násilí jsou tragickým faktem.
Co nám Roháčův příběh říká dnes
Příběh Martina Roháče je víc než historická kuriozita. Ukazuje, jak křehká může být bezpečnost společnosti ve chvíli, kdy se nevrátí veteráni do běžného života, kdy neexistují efektivní policejní struktury a kdy se státní moc nedokáže rychle a rozhodně postavit násilí.
Voják s bojištní zkušeností, který nenajde své místo, se může stát člověkem, jenž přenáší krutosti války do civilního prostředí. A v době, kdy byly české země zmítány konflikty, náboženským napětím a sociálním rozkladem, vznikala úrodná půda pro násilí, které svou brutalitou ohromuje i dnešního čtenáře.
Roháčova poprava měla být jasným signálem, že stát chce vrátit pořádek do země. Zanechává však také otázku, zda by jeho cesta byla jiná, kdyby se společnost lépe postarala o lidi, kteří se vraceli z válek — téma, které je nečekaně aktuální i dnes.
