Spartakiádní vrah: Nejmladší sériový vrah v dějinách Česka

Když Praha na jaře 1985 žila přípravami na Československou spartakiádu, zároveň ji svíral strach. V parcích a mezi sídlišti útočil neznámý pachatel na ženy. Město zaplavily zvěsti, jaké se rodí tam, kde chybějí fakta a přebývá úzkost. Policie posílila hlídky, vyšetřovatelé se střídali v terénu a novinové rubriky plnily apely na opatrnost. Téměř nikdo však netušil, že pachatelem je šestnáctiletý učeň z hornického učiliště, který si oběti vybírá s chladnou rozvahou. Jmenoval se Jiří Straka a do historie se zapsal jako „spartakiádní vrah“.

První doložený útok se odehrál 17. února 1985. Zpočátku šlo o přepadení spojená se škrcením a loupeží, ovšem s rychle rostoucí brutalitou a sexuálním motivem. Na jaře, v dubnu a květnu, už následovaly vraždy. V dubnu Straka zavraždil třiadvacetiletou ženu v lesíku u Novodvorské v Praze 4. Začátkem května v Praze 9 napadl a uškrtil třicetiletou lékařku. O pár dní později v Praze 6 zabil devětadvacetiletou matku dvou dětí. Mezi těmito zločiny a kolem nich provedl další útoky, z nichž některé oběti jen o vlásek přežily. Bilance Strakova řádění je děsivá i optikou zkušených kriminalistů: jedenáct napadení žen během pouhých tří měsíců, tři vraždy, dva pokusy o vraždu, pět znásilnění a další majetková kriminalita.

Vyšetřování vedl tehdy už proslulý „mordparták“ Jiří Markovič, který měl za sebou složité kauzy z Prahy osmdesátých let. Tlak byl mimořádný. Do hlavního města se měly během června sjíždět tisíce cvičenek a cvičenců na spartakiádu a bezpečnostní aparát režimu nechtěl připustit, že se v ulicích potuluje sériový vrah. Vedle masivní nasazení hlídek se rozběhla i detailní analýza stop.

Právě forenzní drobnost sehrála klíčovou roli: na oděvu jedné z obětí experti z Kriminalistického ústavu objevili mikroskopické kovové částice. Stopa ukazovala na někoho, kdo přichází do styku s obráběcími stroji. To dobře zapadlo do výpovědí přeživších žen, které popisovaly mladíka z ubytovny a s učilištěm mimo Prahu. Šlo o záblesk racionální jistoty uprostřed paniky a fámy, že pachatelem musí být starší, fyzicky impozantní muž, začaly slábnout.

Straka se narodil 14. dubna 1969 v Praze jako prostřední ze tří dětí. Rodiče nepopisovali žádné dramatické dětství, v záznamech se však objevují epizody psychických potíží a časných kontaktů s psychiatrií. Na jaře 1985 byl žákem odborného učiliště a do Prahy se vracel na víkendy. V noci se toulal městem, trpělivě sledoval potenciální oběti a útočil v okamžiku, kdy se ocitly samy. Měl v sobě kombinaci mladické bezprostřednosti a bezcitné chladnokrevnosti. Vyšetřovatelé později mluvili o „klamavém vzhledu“ – tvář šestnáctiletého chlapce s plachým úsměvem snižovala ostražitost okolí.

Způsob útoku byl opakující se: rychlé přepadnutí zezadu, škrcení, přetahování obětí do méně osvětlených míst, sexuální násilí, a v některých případech krádež. Eskalace během pouhých několika týdnů je děsivá. To, co zpočátku vypadalo jako krádež kombinovaná s brutalitou, přerostlo v sérii sexuálně motivovaných vražd. Kriminalisté museli v krátkém čase spojit jednotlivé střípky – modus operandi, časová okna, topografii útoků a shodu biologických a materiálových stop.

Rozhodující posun přinesly dvě statečné ženy. Jedna z nich s útočníkem v kritický moment navázala dialog, aby získala čas a dostala se k lidem; druhá si zapamatovala detaily a policii poskytla popis chlapce z učiliště, včetně indicií o jeho internátu. Vyšetřovatelé následně při domovní prohlídce našli i osobní doklad jedné z napadených. Kruh se uzavřel.

Jiří Straka byl zadržen 22. května 1985, pouhých šest dní po poslední vraždě. Při výsleších spolupracoval, zločiny popsal a přiznal se i k dalším útokům, o nichž policie dosud neměla jistotu. Soud se odehrál v mimořádně sledované atmosféře a 17. prosince 1985 padl verdikt: jako mladistvý dostal maximální možný trest deseti let odnětí svobody. Dospělému pachateli obdobných činů by tehdejší právo pravděpodobně uložilo trest smrti; Strakův věk tomu zabránil. Vedle trestu soud nařídil i ochranné sexuologické opatření a následnou ústavní léčbu v psychiatrické nemocnici v Bohnicích. Celkově strávil ve věznicích a léčebnách devatenáct let.

Z vězení byl propuštěn v květnu 1994, o rok dříve díky amnestii prezidenta Václava Havla, a bezprostředně převeden na uzavřené oddělení sexuologické léčby. Z ústavní péče odešel až na konci roku 2004. Podle dostupných médií si poté změnil jméno a odstěhoval se mimo Prahu, aby unikl pozornosti veřejnosti. V následujících letech poskytly veřejnoprávní pořady i tisk několik reflexí odborníků, kteří jeho propuštění doporučili, a rovněž výpovědi obětí a jejich rodin; i po desetiletích v nich zůstává směs zloby, smutku a neodčinitelné ztráty.

Případ přitahoval pozornost nejen kvůli věku pachatele, ale i kvůli tomu, jak bezcitnost koexistovala s inteligencí a orientační pohotovostí. Soudní znalci popisovali úplnou absenci empatie, sklon k sadismu a vysoké riziko opakování násilí bez dlouhodobé kontroly a léčby. Z právního hlediska šlo o hraniční situaci: stát musel dát na misku vah ochranu společnosti, práva mladistvého pachatele a tehdejší podobu československého trestního práva.

Strakovo řádění zasáhlo Prahu v době, kdy režim chtěl předvést pořádek a normalizační lesk. Místo toho se do kolektivní paměti otiskl obraz města, v němž se ženy po setmění bojí chodit domů. Výsledkem byla dlouhodobá změna chování; i lidé, kteří si jinak politiku nepřipouštěli k tělu, se ocitli tváří v tvář křehkosti veřejné bezpečnosti. Případ byl lakmusovým papírkem krizového řízení státu – od masivního nasazení policie přes forenzní práci až po řízenou komunikaci do médií.

Z pohledu kriminalistiky se Strakova kauza často připomíná kvůli kombinaci precizní operativní práce a forenzních detailů. Mikročástice kovu na oděvu oběti by samy o sobě nikdy nikoho neusvědčily, ale ve spojení s časovou mapou útoků, svědeckými liniemi a nálezem dokladu vytvořily neprůstřelnou mozaiku. Z dnešní perspektivy, kdy je standardem DNA profilace a databáze stop, působí tehdejší postupy někdy starosvětsky. Je však fér dodat, že právě tehdejší kriminalisté položili základy metod, které se později modernizovaly.

Případ má i etickou rovinu, které se společnost nevyhýbá: jak trestat a léčit extrémně nebezpečné mladistvé? Straka byl dítětem podle kalendáře, ale nikoli podle činů. Československé právo nabízelo jednoznačný strop – deset let. Soud proto sáhl i k ochranným opatřením a dlouholeté ústavní léčbě. Z dnešního pohledu je zřejmé, že právě kombinace trestu a léčby je v takových kauzách klíčová; samotné odnětí svobody bez terapeutického rámce by patrně nestačilo. Zároveň však platí, že ani nejpřísnější režim nevrátí životy zavražděným a nevyléčí trauma přeživších a jejich rodin.

Strakův příběh se v české kultuře vrací v dokumentech, seriálových rekonstrukcích i novinových vzpomínkách bývalých kriminalistů. Je to vždy tenká hranice mezi informováním a senzacechtivostí. Pokud má smysl kauzu znovu otevírat, pak kvůli poučení: že predátor nemusí vypadat jako monstrum; že prevence a osvěta, bezpečnější veřejný prostor a dostupná pomoc pro oběti nejsou fráze, ale konkrétní nástroje; a že ani čtyři dekády po jarních nocích roku 1985 by neměly zastínit fakt, že za statistikami stály konkrétní ženy se svými rodinami, jejichž životy byly navždy změněny.

Straka je dnes na svobodě a žije pod jiným jménem. Veřejné zdroje se shodují, že po odchodu z léčby se stáhl do anonymity. To je zčásti vítaný paradox: společnost, která dokáže ochránit i člověka, jenž jí těžce ublížil, je zároveň společností, která bere vážně pravidla, jež ji činí civilizovanou. Případ „spartakiádního vraha“ je tak dodnes mementem i testem našich institucí – policie, justice, zdravotnictví i médií – a jejich schopnosti vyrovnat se s extrémním zlem bez ztráty vlastní tváře.

Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/spartakiadni-vrah-normalne-by-dostal-trest-smrti-ale-jako-mladistvy-si-odnesl-10-let-220660
 https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Straka
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/sest-tydnu-strachu-na-jare-1985-brutalni-vrazdy-pribyvaly-a-do-prahy-mirily-tisice-cvicenek.A250509_072102_temata_pzak
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/radsi-kdyby-umrel-prali-si-rodice-mladistveho-vraha-chteli-spachat-sebevrazdu.A250519_105429_krimi_pzak
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/205452801240004/0/43132-jiri-straka-2005/
https://www.policie-cr.cz/12-spartakiadni-vrah-jiri-straka.html