Článek
Otázka, zda má Česká republika přijmout euro, se objevuje v politice i médiích pravidelně. Pro jedny je společná měna symbolem stability a evropské integrace, pro druhé představuje riziko a ztrátu národní suverenity. Pravda jako obvykle není černobílá, ale stojí za to se podívat, co by euro opravdu znamenalo, zvlášť pro obyčejné lidi.
Výhody, které slyšíme nejčastěji
Zastánci eura obvykle argumentují jednodušším cestováním, nižšími transakčními náklady a tím, že podniky nebudou muset řešit kurzová rizika. To všechno je pravda. Pokud byste cestovali do Německa nebo Rakouska, nemuseli byste řešit směnárny a rozdílné kurzy. Firmy, které vyvážejí zboží do eurozóny, by zase měly snazší plánování.
Jenže většina obyvatel cestuje spíše jednou nebo dvakrát do roka a při nákupech v zahraničí nejde o tak velké částky, aby to zásadně změnilo jejich životní úroveň. Podniky, které na euru vydělají, už dnes často mají účty vedené v cizích měnách a s kurzovým rizikem pracují.
Skrytá cena pro obyčejné lidi
To, o čem se mluví méně, jsou dopady na obyčejné spotřebitele. Když jiné země přijímaly euro, ceny často narostly, i když oficiální inflace nebyla vysoká. Zvlášť u každodenních nákupů – potraviny, služby, drobné výdaje – lidé pocítili zdražení. To je problém hlavně pro důchodce, rodiny s dětmi nebo lidi s nízkými příjmy. Pro ně už dnes každá stokoruna navíc znamená rozdíl.
Dalším rizikem je ztráta vlastní měnové politiky. Česká národní banka může nyní reagovat na ekonomickou situaci – zvyšovat nebo snižovat úrokové sazby, oslabovat nebo posilovat korunu. Pokud bychom přijali euro, tato možnost by zmizela. O měnové politice by rozhodovala Evropská centrální banka, jejíž priority se budou vždy řídit spíše německou či francouzskou ekonomikou než tou českou. To by mohlo vést k situacím, kdy se naše hospodářství dostane do potíží, ale nástroje k reakci budou omezené.
Euro není zázračný lék
Často se tvrdí, že euro chrání před krizemi. Realita je složitější. Řecko, Itálie nebo Španělsko ukázaly, že společná měna sama o sobě problémy neřeší – někdy je dokonce prohlubuje. Zadlužené státy nemohou devalvovat vlastní měnu, a proto jejich hospodářské potíže rostou. Česká republika je sice v jiné situaci, ale právě flexibilita koruny je jedním z důvodů, proč jsme například v krizi v roce 2009 dokázali relativně rychle najít cestu ven.
Kdo na euru vydělá a kdo prodělá
Je férové říct, že euro by pomohlo některým skupinám. Velké exportní firmy, banky a lidé s vyššími příjmy by na něm pravděpodobně vydělali. Stabilita měny a jednodušší finanční operace by jim ulehčily život.
Naopak chudší domácnosti by pravděpodobně pocítily růst cen a ztrátu možnosti státu reagovat pružně na ekonomické šoky. Důchodci, zaměstnanci v regionech s nižšími mzdami nebo rodiny, které už dnes počítají každou korunu, by se mohli dostat do ještě složitější situace. A právě na tuto skupinu se v debatě často zapomíná.
Co by znamenalo euro pro naši identitu
Kromě ekonomiky je tu i symbolická rovina. Koruna je jedním z posledních skutečných atributů české státnosti, který máme pod kontrolou. Přijetím eura bychom se ještě více přizpůsobili bruselským institucím. Někomu to může připadat jako logický krok, jiní to vnímají jako ztrátu části národní identity. Tyto pocity sice nelze vyjádřit v číslech, ale v politice hrají důležitou roli.
Přijmout, nebo nepřijmout?
Euro není pouze technická změna v peněženkách. Je to zásadní rozhodnutí, které ovlivní životní úroveň, hospodářskou politiku i vnímání vlastní identity. Pro některé přinese pohodlí a stabilitu, pro jiné dražší nákupy a nejistotu. A protože právě ti nejzranitelnější občané by mohli nést největší náklady, je důležité nenechat se uchlácholit jednoduchými sliby o výhodách. Přijetí eura totiž není neutrální krok – někdo na něm vydělá, jiný prodělá. A otázka zní, zda jsme ochotni obětovat vlastní měnu a část rozhodovací pravomoci, když rizika mohou dopadnout hlavně na ty, kteří už dnes mají nejméně.
