Článek
Erasmus je program, který se v očích veřejnosti dlouhá léta prezentuje jako skvělá příležitost pro mladé studovat v zahraničí, poznávat nové kultury a rozvíjet se. Realita je ale podstatně méně idealistická. Když se podíváme na to, kolik tento program stojí, zjistíme, že daňové poplatníky vyjde pobyt jednoho studenta na více než sto tisíc korun. A to jen za půl roku. Je to částka, která by pro některé rodiny znamenala rozdíl mezi existenční nejistotou a důstojným životem.
Za co platíme
Student na Erasmu dostane zhruba 700 eur měsíčně. Když si to přepočítáme, jde o částku, která výrazně převyšuje životní minimum v Česku. To znamená, že student v zahraničí dostává peníze nejen na základní potřeby, ale i na zábavu. A právě tam často končí. Zkušenosti mnoha navrátilců ukazují, že hlavní náplní jejich pobytu nebyly přednášky či vědecké projekty, ale spíše noční život, kluby, cestování a poznávání nových přátel. Proč tedy má společnost financovat půlroční party mladých lidí, když se jinde v systému nedostává na základní potřeby?
Co by znamenalo 100 tisíc korun jinde
Když si představíme, že jednorázová podpora ve výši sto tisíc korun by byla dána matkám samoživitelkám, rozdíl by byl okamžitý. Mohly by zaplatit dluhy, zajistit dětem kvalitní vybavení do školy, zaplatit nájem a ještě jim dopřát něco, co si jinak nemohou dovolit. Stejně tak senioři, kteří celý život pracovali a dnes žijí s penzí, která sotva pokryje základní výdaje, by z takové částky získali klid a důstojnost. Invalidé, kteří se musí vyrovnávat s vysokými náklady na léčbu a pomůcky, by najednou viděli reálnou podporu. Místo toho se tyto peníze rozkutálí po evropských barech.
Kde chybí peníze
Český sociální systém dlouhodobě trpí nedostatkem prostředků. Chybí asistenti pro děti se speciálními potřebami, chybí finance pro pečovatelské služby, zdravotní sestry a pracovníky v sociálních službách. Každoročně slyšíme o nedostatku peněz v nemocnicích, kde lékaři odcházejí za lepšími podmínkami do zahraničí. Rodiče dětí s autismem si stěžují, že nemají kde získat odbornou pomoc. Rodiny s nízkými příjmy se dostávají do dluhových pastí, protože stát jim nedokáže nabídnout dostatečnou podporu. A do toho proudí miliardy do programu, který má ve skutečnosti spíše charakter turistické atrakce pro mladé.
Argument o studiu neobstojí
Zastánci Erasmu často tvrdí, že jde o studium a že studenti získávají cenné zkušenosti, jazykové dovednosti a kontakty. Ano, někteří možná ano. Ale realita velké části je jiná. Univerzity v zahraničí často studentům z programu Erasmus nabízejí jen omezený výběr kurzů, které jsou méně náročné než ty domácí. Mnoho studentů se vrací s tím, že se sice naučili pár nových frází a našli si přátele z různých zemí, ale o skutečném akademickém růstu nemůže být řeč. Ve skutečnosti se z Erasmu stala spíše prestižní dovolená placená z veřejných peněz.
Kdo skutečně profituje
Pokud se na to podíváme z nadhledu, největším beneficientem jsou mladí lidé z relativně zajištěných rodin, kteří by si cestu do zahraničí mohli dovolit i bez dotace. Ti pak využijí program k tomu, aby si ulehčili cestování a život v cizině. Naopak ti, kteří by pomoc potřebovali nejvíce, se k ní nedostanou. Program tak prohlubuje nerovnost místo toho, aby ji zmírňoval.
Co by se dalo změnit
Otázka není, zda mají studenti cestovat a poznávat svět. To je jistě přínosné. Otázka je, zda to má být financováno z peněz, které chybí jinde. Měli bychom zvážit, zda není lepší podporovat ty, kteří se ocitli v nouzi. Jestliže máme k dispozici částku sto tisíc korun na jednoho člověka, je férovější ji směřovat tam, kde dokáže změnit život. Ne tam, kde poslouží jako kapesné pro cesty po Evropě.
Erasmus je krásná idea na papíře. Ve skutečnosti se však proměnil v drahou zábavu pro vybranou skupinu mladých lidí, jejíž cenu platíme my všichni. Půlroční pobyt studenta stojí přes sto tisíc korun – peníze, které by mohly zajistit důstojný život celé rodině v nouzi. Je proto na čase otevřeně mluvit o tom, zda si tuto formu „evropské solidarity“ můžeme dovolit. Protože zatímco mladí se baví, jiní doma počítají každou korunu.
