Programátoři stvořili svou zkázu: AI jim teď bere práci

Ironie je často nejsilnějším dramatem. A v žádném jiném oboru se neprojevuje tak zřetelně jako v programování. Programátoři, architekti digitálního světa, kteří se léta snažili automatizovat vše od továrních linek po účetnictví, nyní čelí automatizaci, která se zaměřila přímo na jejich pracovní stoly. Umělá inteligence, kterou oni sami zrodili, nyní dosahuje takové úrovně, že začíná ohrožovat, či minimálně radikálně měnit, samotnou podstatu jejich profese.

Nejde už jen o to, že by AI dokázala navrhnout pěknou webovou stránku nebo napsat triviální skript. Nová generace generativních modelů, jako je GPT-4 nebo nástroje postavené na základech OpenAI a jiných velkých firem, jsou schopné psát komplexní, funkční kód, refaktorovat existující systémy, odhalovat chyby a dokonce se učit z rozsáhlých kódových bází.

Tento posun znamená, že juniorní pozice, které byly tradičním vstupním bodem do oboru, jsou nyní ohroženy jako první. Proč platit absolventa, který stráví hodiny hledáním chyb ve syntaxi, když mu to může za zlomek času a nákladů zkontrolovat AI asistent, nebo rovnou napsat celou rutinní část kódu?

Většina expertů se shoduje, že AI programátory zcela nenahradí, minimálně ne v dohledné budoucnosti. Místo toho se stávají neoddělitelným kopilotem. Programování se mění z psaní syntaxe na „řízení AI“ a „inženýrství zadání“ (prompt engineering). Jádro práce se přesouvá od mechanického překládání myšlenky do kódu k definování architektury, pochopení složitých obchodních požadavků a ověřování výstupů stroje.

Seniorní programátoři, architekti a vedoucí týmů budou mít i nadále klíčovou roli v definování celkového směru projektu. AI je vynikající nástroj na taktiku, ale zatím postrádá strategické myšlení, pochopení lidského elementu a komplexní, často nejednoznačné obchodní cíle, které jsou v pozadí každé softwarové implementace. Přesto i jejich role se zrychlí a zintenzivní. Místo revize pěti set řádků kódu od kolegy budou muset revidovat a integrovat tisíce řádků vygenerovaných strojem.

Tato transformace vyžaduje, aby se sami programátoři vzdělávali a redefinovali své dovednosti. Tradiční programátor, který se primárně zaměřuje na kódování v jednom jazyce, bude mít stále těžší pozici. Budoucnost patří těm, kteří dokážou integrovat AI do svého pracovního postupu, využívat ji k eliminaci nudných a opakujících se úkolů a zaměřit se na kreativní řešení problémů, které vyžadují lidský úsudek a empatii.

Nejzávažnější dopady však mohou být pociťovány v oblasti menších firem a startupů, které si nemohou dovolit velké týmy. S pomocí AI může jediný „programátor-architekt“ dosáhnout produktivity dříve vyhrazené pro celý tým. To sníží celkovou poptávku po počtu vývojářů, i když poptávka po vysoce kvalifikovaných specialistech, kteří umějí AI ovládat, paradoxně poroste.

Dopad AI na trh práce v IT není jen technologický, ale i ekonomický a etický. S klesajícími náklady na generování kódu se může snížit i průměrná cena práce v oboru, nebo minimálně zpomalit růst mezd u méně kvalifikovaných pozic. Pro mnohé to znamená konec období nekonečného růstu platů a neomezených benefitů, které byly pro IT sektor typické.

Etická otázka autorských práv a vlastnictví kódu je další neřešenou oblastí. Kdo vlastní kód, který je z velké části vygenerován AI, která byla trénována na miliardách řádků open-source kódu, jehož autorská práva jsou často nejasná? Tyto právní a licenční spory budou nevyhnutelně formovat pravidla hry v příštích letech.

AI je nepochybně největším posunem v programování od vzniku objektově orientovaného programování. Je to nástroj, který programátorům nabízí nebývalou sílu, ale zároveň je nutí čelit nepříjemné pravdě: to, co dokáže automatizovat stroj, už nebude lidská práce. Programátoři, kteří stvořili tuto technologickou vlnu, se nyní musí naučit surfovat, nebo budou smeteni. Přechod bude bolestivý, ale povede k nové generaci IT profesionálů, kteří nebudou definováni tím, co píší, ale tím, co navrhují a jak efektivně dokážou spolupracovat se stroji, které sami zrodili.