Senioři umírali a nikdo si nevšiml: jak mohli Stodolovi zabíjet roky

V srdci českého venkova, na pomezí chudoby, beznaděje a odcizení, se zrodil jeden z nejděsivějších kriminalistických případů posledních dekád. Jaroslav a Dana Stodolovi – manželé, kteří spolu zabíjeli starší lidi, okrádali je a systematicky těžili z jejich osamělosti. Činy, které spáchali mezi lety 2001 a 2002, šokovaly nejen obyvatele malých obcí, ale i policii a soudy, které je nakonec odsoudily na doživotí. Přestože některé vraždy byly odhaleny pomalu, smrt a krutost případu zůstávají navždy zapsány v paměti.

První vražda, která byla Stodolovým prokázána, se odehrála 16. listopadu 2001 v malé vesnici Slavošov u Kutné Hory. Obětí se stal sedmdesáti pěti letý Stanislav Šanda. Jaroslav podle vyšetřování naplánoval přepadení – v masce, se silonovou punčochou přes obličej, aby nebyl poznán. Noc předtím pil domácí víno, poté vnikl do domu, svázal muže, donutil ho vydat peníze, a když při předávání oběť rozpoznala část masky, uškrtil ji. Tělo uložil do postele, kolem rozmístil svíčky a založil požár, aby vše působilo jako nehoda.

Následovaly další útoky. Velmi rychle se vzorec zločinů opakoval: výběr obětí – starší lidé, osamělí, často s nějakou tělesnou indispozicí či slabším společenským zázemím. Motivem byla zprvu touha po penězích, později se zdálo, že i nutkání ovládat, zastrašovat, dokonce mučit. V některých případech oběti zemřely hned po útoku, v jiných přežily jen krátce nebo byly ponechány svému osudu.

Velkou část kauzy provázely závažné chyby vyšetřovatelů, soudních znalců a patologů. V mnoha případech se u obětí nepoznaly známky násilí: rány po pádech, známky škrcení či poškození hlavy byly opomíjeny nebo chybně interpretovány. Scény zločinu byly někdy účelově upravovány tak, aby evokovaly běžné úmrtí – svíčky kolem postele, uzavřené domy, zdánlivý požár. Nebyla prováděna dostatečná pitva nebo byly zprávy patologů neúplné.

Toto selhání ovlivnilo průběh případu: některé vraždy nebyly dlouho spojovány s pachatelem, policie nebyla schopna zpočátku zmapovat, že jde o sérii. Obce, ve kterých se činy odehrály, byly malé a izolované, senioři byli málo vidět, často trpěli tichým opuštěním. Sociální kontrola selhala – sousedé nevěděli, často nevnímali, či nevěřili, co se děje.

Jaroslav Stodola pocházel z vesnického chudšího prostředí. Opustil základní školu, měl za sebou několik menších trestných činů. Dana Stodolová vyrůstala v rodině, kde se objevovaly problémy s agresí a traumatem. Později se u ní objevily zdravotní i psychické potíže.

Jejich vztah byl extrémně toxický. Dana byla podle svědectví tou, kdo inicioval a navigoval mnohé útoky. Jaroslav se zdál být manipulovatelný, vláčený mezi jejími impulsy a tlakem, který postupně posouval jejich trestnou činnost od krádeží až k vraždám. Zdálo se, že zločiny poskytovaly páru zvláštní pocit moci a soudržnosti, který v běžném životě postrádali.

V roce 2004 byli manželé Stodolovi odsouzeni krajským soudem a v roce 2006 rozvedeni. Oba dostali doživotní trest odnětí svobody za osm vražd důchodců a dalších devět těžkých trestných činů.

Jejich případ zůstává jedním z nejtěžších v dějinách české kriminalistiky nejen kvůli počtu obětí, ale také kvůli hloubce lidské krutosti, pochybení úřadů a implicitní izolaci obětí. Připomíná, že státní instituce, zdravotnictví, patologie i sousedské vztahy mají svou roli v ochraně těch nejzranitelnějších – a že selhání může mít fatální následky.

https://kriminalistika.eu/muzeumzla/stodola/stodola.html

https://www.ctidoma.cz/clanek/publicistika/manzele-stodolovi-nejhorsi-seriovi-vrazi-v-cesku-kteri-nemeli-slitovani-41303

https://zoom.iprima.cz/seriovi-vrazi-nejvetsi-lidske-zrudy/seriovi-vrazi-stodolovi-vrazdici-manzelsky-par-a-fuserske-vysetrovani