Článek
Slovo exorcismus pochází z řeckého slova exorkismos a je to pojem, který označuje naléhavou žádost projevenou před Bohem nebo namířenou proti démonům. Doslova exorcovat znamená „zavázat přísahou“.
Exorcismus je ve své podstatě modlitba. Je to modlitba, která má za účel ukázat postiženým Boží tvář. Je brána jako akt milosrdenství, který uvolňuje Boží lásku proti útokům ďábla, přináší uzdravení a pokoj těm, které sužuje démon, a umožňuje jim smířit se s Bohem.
Zároveň je vnímán jako služba soucitu, lásky a milosrdenství. Katolická církev si neúčtuje žádný poplatek za to, aby pomohla lidem překonat démonické vlivy v jejich životech. Není to hobby, psychodrama ani něco, co se dělá pro zábavu.
Církev jej vnímá jako útok proti Satanovi, který se opírá o moc Ježíše Krista a autoritu, kterou dal své církvi.
Kolik lidí věří v démony?
Máte pocit, že démoni patří kamsi do hollywoodských filmů? Ale kdeže. Na začátku pandemie covid zveřejnila výzkumná skupina Barna překvapivý průzkum, který ukázal, že více lidí, asi 56 %, věří víc v Satana než v Boha.
V USA dokonce 70% lidí věří ve zlé duchy a přes 50% lidí věří v potenciál těchto démonů lidi přímo napadat. Takže pokud si to nemyslíte, váš postoj zrovna není součástí mainstreamu. I když, v Česku možná ano, ale pokud chcete být světoví, patří dnes víra v démony mezi součást každodenního života civilizovaných lidí.
Co o exorcismu učí katolická církev
Katolická církev tvrdí, že každý může provést takový malý exorcismus ergo malou modlitbu jménem někoho jiného. Ale pokud jde o takzvaný velký exorcismus, ten je vyhrazen jen knězi, kterého k tomu pověřil místní biskup.
Církevní kánon praví:
Nikdo nemůže oprávněně provádět exorcismus na posedlém, pokud k tomu nezíská zvláštní a výslovné povolení od místního ordináře. Místní ordinář má toto povolení udělit pouze presbyterovi, který má zbožnost, znalosti, rozvážnost a bezúhonnost života.
Zpravidla je místní ordinář jednoduše biskup.
Rituál exorcismu
Je třeba si nejprve říci, že katolická církev nemá žádný patent na vyhánění démonů. Praxi v podstatě převzala od pouštních otců z Egypta a Sýrie a ti byli rovněž ve spojení se starými berberskými obyčeji. Není tedy divu, že tradice vymítání je stará jako lidstvo či jako náboženské praktiky sami. Exorcisty najdete v islámu i protestantském náboženství, šamanismus může být také forma exorcismu, ale co tedy ten exorcismus, podle kterého se točí hollywoodské filmy? Made by Vatikán?
Liturgický obřad spadá pod Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti a existuje přesně stanovený způsob, jak jej provádět. Druhý vatikánský koncil (1962–1965) vyzval k revizi všech liturgických aktů. Ritus exorcismu byl posledním z liturgických rituálů, které byly po koncilu revidovány, a byl vyhlášen v roce 1998. Tato zásadní revize obřadu exorcismu byla rozsáhlým počinem, jaký se nekonal od roku 1614. Od roku 1614 do roku 1998 – 384 let – zůstal rituál prakticky nezměněn až na kosmetické úpravy.
Základní latinský text po revizi byl vydán v roce 1999 pod názvem De Exorcismis et Supplicationibus Quibusdam a později revidován v roce 2004 a znovu v roce 2005.
Jednou z věcí, které jsou v novém ritu přidány, je, že spolu s revizí hlavního ritu exorcismu, který se má vykonat na posedlé osobě, existují i prosby neboli menší exorcistické modlitby.
Obřadu by měla přecházet důkladná soukromá příprava exorcisty. Provádí se pochopitelně bez diváků, kromě postiženého a těch, kteří jsou mu nejbližší. Poté sestává z těchto částí:
- Pokropení svěcenou vodou, které připomíná svátost křtu a skutečnost, že člověk je chrámem Božím. Při křtu člověk umírá sobě a obléká se do Ježíše Krista. Obřad začíná požehnáním svěcenou vodou, aby se ďáblovi řeklo: „Tato osoba nepatří tobě. Patří Bohu.“
- Litanie ke svatým, vzývání Panny Marie, andělů a společenství svatých, aby byli přítomni, když církev vzývá Boží milosrdenství. Velký exorcismus je veřejná modlitba církve, která zahrnuje Nejsvětější Matku, andělské sbory a nespočet svatých mužů a žen v průběhu věků církve.
- Recitace jednoho nebo několika žalmů. Ďábel má být poražen skrze Boží slovo a žalmy jsou mocným vyjádřením Boží lásky k lidstvu.
- Hlásání evangelia, které symbolizuje přítomnost Krista. Evangelia jsou slova samotného Ježíše. Katolíci stojí při mši, když se hlásá evangelium, na znamení, že Ježíš je přítomen ve svém Slově. Boží slovo je bráno jako mocný nástroj používaný k porážce ďábla.
- Vzývání moci Ducha svatého vkládáním rukou a „dýcháním na tvář postiženého“. Kdykoli je přítomen Duch svatý, nečistý duch v něm nemůže zůstat. Tato akce připomíná Ježíše, který vdechl do svých učedníků Ducha svatého. Posíleni Duchem se zbavili strachu, opustili zamčenou místnost, kde byli, a šli a hlásali evangelium.
- Vyznání víry neboli obnovení křestních slibů, po kterém následuje modlitba Páně. Obnovením svého závazku k Ježíši Kristu člověk projevuje použití své svobodné vůle ke zřeknutí se Satana tím, že vyjadřuje to, čemu věří. Recitace modlitby Páně umožňuje člověku uznat Boha jako svého Otce a touhu být osvobozen od zlého.
- Postiženému je ukázán krucifix a nad ním je uděláno znamení kříže. Ďábel by si podle ritu uměl uvědomit, že okamžik jeho vnímaného vítězství je ve skutečnosti okamžikem jeho porážky. Kristova smrt na kříži nebyla znamením slabosti, ale znamením vítězství a triumfu nad ďáblem. Kříž je jedním z nejmocnějších znamení v křesťanské víře.
- Pronáší se prosba, kterou je Bůh požádán, aby přinesl úlevu do života toho, kdo trpí. Bůh je ten, kdo je Velkým Osvoboditelem, a je vždy oslovován před démonem.
- Následuje rozkazovací neboli velký exorcismus, kterým je ďáblu ve jménu Ježíše Krista přikázáno, aby odešel od toho, kdo je postižen.
Psychiatrie a její hodnocení exorcismu, výpověď psychiatra
Takto dříve vypadala psychiatrická „oddělení“
Je třeba si říci, že církev dnes klade velký důraz na to, aby samotný exorcista měl jakousi psychologickou průpravu, a také bez konzultace s odborníkem, především psychiatrem, k exorcismus nepřistupuje. Nejprve je třeba rozlišit, zda-li se nejedná o duševní chorobu. Může se však jednat i o kombinaci obojího.
Samotní psychiatři, kteří jsou do tématu exorcismu zasvěceni, říkají, že se potkali s mnoha takovými jevy, které nedovedou lehce zařadit do škatulky: duševní vyšinutost. Richard E. Gallagher je atestovaný psychiatr a profesor klinické psychiatrie na New York Medical College a člen fakulty Psychoanalytického institutu Kolumbijské univerzity.
Bývá velmi často konzultován kněžími za tímto účelem. Sám k tématu říká:
Kladu si jednu základní otázku: Mají pacientovy symptomy přirozené nebo vědecké vysvětlení? Na tuto otázku mohu v případě potřeby začít odpovídat fyzikálním vyšetřením a standardními koly lékařských testů, jako jsou krevní testy, které hledají chemické abnormality. Zejména se ujišťuji, že pacient netrpí nějakým zvláštním záchvatovým onemocněním nebo jiným neobjeveným poškozením mozku. Abych tyto abnormality vyloučil, mohu v případě potřeby naplánovat sken mozku nebo EEG… Obvykle také provádím rozhovory s přáteli a rodinou, abych potvrdil všechny podrobnosti, které pacient uvedl. Neškolenému oku se mnoho posedlostí může zdát jako spadající do psychiatrických kategorií různých psychóz a těžkých poruch osobnosti a disociativních poruch, nebo se může zdát, že se vyskytují u jedinců, kteří jsou náchylní k sugestibilitě. Pro dobře vyškolené psychiatry a další zdravotnické pracovníky se však posedlost od těchto poruch významným způsobem liší. Ve Spojených státech katoličtí biskupové jmenovali asi sto exorcistů, aby bojovali proti závažným démonickým onemocněním. Posedlost a útlak lze podle mého názoru konzistentně odlišit od duševních i fyzických poruch odborníkem. Člověk však potřebuje mnoho zkušeností.
Exorcismus tedy i v době moderních diagnóz a jednoznačné snahy o dichotomii mezi duchem a tělem stále žije a zřejmě mu ještě dlouho nebude zvonit umíráček. A možná se jednou bude hodit i vám.
Zdroje:
Richard Gallagher, „As a Psychiatrist I Diagnose Mental Illness. Also, I Help Spot Demonic Possession,“ Washington Post, July 1, 2016, https://www.washingtonpost.com/posteverything/wp/2016/07/01/as-a-psychiatrist-i-diagnose-mental-illness-and-sometimes-demonic-possession/
Jean Lhermitte. Diabolical Possession.True and False. 1963. Burns & Oates.
M. Scott Peck, Glimpses of the Devil: A Psychiatrist’s Personal Accounts of Possession, Exorcism, and Redemption. 2002. Free Press.
