Článek
Přitom sám autor Zdeněk Dominik Uher ztělesňuje základní schéma, na které upozorňuje Šimon Magus: že katolíci se „stvořili“ tím, že se vezli na někom jiném.
Propaganda po katolicku
Uher manipulativně anebo vlivem zamlženého chápání podivně deformuje to, co autor článků Šimon Magus říká, podobně, jako si křesťanský katolický hlavní proud vymyslel o původním Šimonu Mágovi „poudačku“, že se snažil podplatit apoštola Petra. Nejspíš tomu bylo naopak, protože Šimon vládl magickou mocí, narozdíl od apoštolů. Historie se očividně opakuje především u těch, kteří se z ní nebyli schopni poučit.
Každopádně u odkojence směru, který je známý svým historickým odkazem potlačování svobody výrazu a svědomí a hlavně podtextové manipulace, se tomu nedá divit. Uher se snaží psát líbivě, asi podle návodu sv. Augustina, který tvrdil, že nezáleží na obsahu sdělení, ale na jeho formě. A na ty, kteří si rádi nechají „lechtat uši“, to platí. Uhrovi z úst kape med, ale je nevalné kvality.
Podobenství o egyptském Apofisovi
Apofis je egyptská entita boha - hada, který se podle legendy snaží každou noc zabránit slunečnímu bohu Re, aby vyšel jako Slunce. Podobně hadovitě se Uher omotává okolo Šimona Mága, aby snad zabránil tomu, aby zazářil svými neotřelými úvahami bez svého dvorního namotávače, Uhra, zavěšeného jako koule u nohy.
Jak víme, Slunce od dob starého Egypta zatím pokaždé ráno vyšlo, ani vzdorobůh Apofis tedy neuspěl, a podobně na tom zřejmě bude i vládce odkazů na dílo Encyklopedia Brittanica, náboženských floskulí okořeněných notnou dávkou povýšenosti a vlastních vyfantazírovaných výkladů Mágových textů, Uher.
Uher, neprofesionál, hrající si na teologa, dělá ostudu samotné církevní dogmatice, když ukazuje, co se může stát, když se dostane do nesprávných rukou. Když si někdo na věci náboženské a církevní udělá vlastní názor. Dostane se mu, jak církvi nastavuje zrcadlo Uher, gejzíru poučování, pokřivování významu jeho textů, arogantní blahosklonnosti střídané s pochlebováním a slizkého obtáčení kolem každé věty, se kterou přijde.
Těžko ale říci, jestli by podobné reakce přišly někde z církve mezinárodního formátu. Ono totiž čeští katolíci asi soudě podle autorových textů moc nerozumí vlastní dogmatice. Je to právě katolická církev, pro kterou je přijatelná evoluční teorie, vyšší biblická kritika i symbolika biblického výkladu. Ustrnula snad česká katolická církev někde ve středověku? Páter Koniáš stále žije někde v Praze na Malé straně?
Když není názor jenom názor
Uher se totiž tváří, že jeho reakce na Magusovy články jsou pouhými názory. Ve skutečnosti se snaží čtenáři manipulativně podsouvat, že jeho, respektive církevní názory, na které si hraje, vládnou jakousi nezpochybnitelnou univerzální autoritativní silou. Že když to řekne Uher, tak je to větší pravda, než když to řekne Magus. Neumělá snaha o komunikační manipulaci a argumentační fauly je Uhrovými texty prolezlá.
O co jde v reakcích na články
Rádoby učené reakce Uhra skrývají jednoznačnou snahu o vykrádání původního autora, účel možnosti reagovat na článek si vyložil jako výzvu pokoušet se vysosávat jeho text jako pijavice a postavit si na jemu ukradených nápadech svou vlastní neexistující image.
Věřící, toť skupina snadno manipulovatelná teologickými obrazy, se v tématu nevyzná, ale ví, koho má chválit, aby je Bůh nepotrestal, přeci toho, kdo velebí pána Ježíše, a kdo brání nedostatek nadhledu před nebezpečnou jasností vhledu do problematiky, která má svá úskalí, ale nachází se na platformě, která má především zaujmout a pobavit.
Škoda, že když už se na tom Uher tak nadře, jeho texty jsou nudné, až Bůh brání, a jen nutí čtenáře odolávat snaze se za něj samotného stydět.
Jisté je, že Uher nemůže mít ani špetku smyslu pro humor, jinak by se musel sám sobě zasmát tak, až by se za břicho popadal.
Zdroje:
Paul Johnson. Civilizace starého Egypta. 2002. Academia.
