Článek
Představte si třeba malíře, který chce vytvořit opravdu skvělé dílo, nebo hudebního skladatele, který je právě před ukončením svého mistrovského kousku. Oba dva tvoří něco, co jen tak svět neviděl. Zkuste na ně zatlačit. Zkuste zakřičet na toho hudebního skladatele, ať nezapomene vynést koš anebo pusťte tomu malíři metalovou hudbu na plné pecky do uší, když ji nemá rád. Co myslíte, že se stane?
Co je práce pod tlakem: podvědomé tlaky zaměstnavatelů
Co vlastně ti zaměstnavatelé mají na mysli, když po vás chtějí schopnost pracovat pod tlakem? Asi něco podobného jak v tomto příkladu. Schopnost si udržet kvalitu práce, i když vás kolem lidé otravují. Tak to mají rovnou napsat, chceme, abyste zůstal v klidu, i když vám polezeme na nervy. Jedna věc je schopnost zůstat v klidu a druhá věc je pracovat kreativně a tvořivě. A to se se stresem naprosto vylučuje. Buď chcete po svém zaměstnanci kvalitní práci, nebo, aby zůstal v klidu ve stresu. Obě dvě věci jsou neslučitelné, asi jako oheň a voda.
Co dělají týmy, když jsou ve stresu: nic pěkného
Nemusíte zrovna dělat vysoce kreativní práci, aby vám stres do vaší pracovní činnosti hodil vidle. Četné vědecké pokusy s pracovními týmy odhalily škodlivou roli stresu v naprosto zásadních oblastech. A to jsou kompetence a zodpovědnost. Když je tým vystaven tlaku, nedovede si s tím moc poradit vlastními prostředky a proto hledá někoho, na koho by svou tíži rozhodování přenesl. Zpravidla je to někdo ve vyšším postavení, ale ne nutně osoba, která danému tématu rozumí. Lidem se pak stačí ujistit, že někdo výše postavený než oni problém vyřeší. Je to, jako by se tým chirurgů zhroutil z nějaké pracovní výzvy, a šel by si odsouhlasit své další kroky s primářem kliniky, který je však pediatrem. Prostě pokud někoho zatlačíte do kouta, v koutě jednoduše zůstane. Nemyslete si, že tím jeho pracovní výkon vylepšíte.
Jen málo lidí umí pracovat ve vyšších otáčkách, ostatní se začnou točit jako špína v kýblu. Navíc i ti, kteří pracovat pod tlakem umí, se tím zbytečně vyčerpají a jejich potenciál přeci můžete daleko lépe využít, když na ně nebudete nijak tlačit. Jak se říká netlačte na pilu nebo…
Nevytvářejte stresové situace druhým: nevyplatí se to
Při experimentu, který se zaměřoval na stresové reakce, které lidé běžně prožívají z veřejné promluvy, se ukázalo, že ačkoliv všichni studenti čelili stejné výzvě pronést veřejnou řeč, u některých se aktivovaly části mozku zodpovědné za stresovou reakci, u ostatních však ne. Čím to bylo? Možná někteří z nich mluvili před posluchači, kterých se nebáli a před nimiž jim bylo příjemné se prezentovat. Vemte si takové to publikum, kde když předstoupíte a podíváte se jednotlivým lidem do obličeje, okamžitě váš chuť se prezentovat přejde. Místo, abyste po druhých požadovali, aby byli odolní vůči stresu a nepříjemnému napětí, které vy sami vytváříte, prostě se začněte chovat lépe a druhé jenom tak pro zábavu nestresujte.
Sebestresovači jsou kamenem úrazu sami pro sebe: nebuďte překážkou sami sobě
Někteří lidé jsou však po tlakem pořád, někde v hlavě jim zní diktátorská věta: „Musím to mít, musím to zvládnout.“ To je jeden z chybných mýtů, které vám ze života udělá konstantní papiňák.
Pak už je jen krůček k pomyšlení: „Musím být lepší než druhý.“ Srdnatá víra v takové motto má za následek řadu stresových reakcí. Je však přežitkem. V dávných časech doby kamenné bylo nutné vyhrát na plné čáře. Šlo o krk. Později již to nebylo tak nutné jako přispět svým dílem k práci dané komunity. A dnes žijeme v době, kdy si jedinec uvažováním typu, pokud nebudu lepší než všichni ostatní, vyšlapává cestu do institutu docenta Chocholouška.
Nestresujte se, není k tomu důvod
Stačí být dobrý v tom, co člověk dělá. Stejně se řada lidí nesnaží nijak závratně. Vzpomeňte si na to až vám ve firmě budou vyhrožovat nějakým novým koštětem, které dobře mete. Zdánlivě lépe než vy. Pokud děláte práci, která vám odsejpá, tak se nemusíte ničeho bát. Dnes je problém najít někoho, kdo umí číst a psát, i když jsou inzeráty firem plné vznešených frází a vysokých požadavků, firmy můžou být rády, že najdou vůbec někoho, kdo je schopen dodržovat termíny a jen tak v pracovní době neciví do stěny.
Jsou to právě ředitelé a majitelé firem, kteří patří mezi ty nejvíc vystresované jedince v pracovním schématu. A můžou si za to sami. Většinou. Nejčastěji si to vytvářejí tím, že předají zodpovědnost za tým některému svému oblíbenci. Pokud nejsou zrovna dobří znalci lidí, je to povětšinou někdo, kdo jim leze vy víte kam, ale s jeho kompetencemi manažera to má pramálo co společného. Není pak divu, že takový pracovní tým nešlape jako hodinky, ale jeho výkon jde od desíti k pěti.
Milí majitelé firem, prostě si přiznejte, že na to, vyhodnotit své zaměstnance, prostě nemáte, a možná byste místo řízení firmy měli jít do kolbenky nebo pracovat na zahradě a přenechat své kompetence schopnějším.
Nebudete pak muset shánět zaměstnance, kteří musejí být odolní vůči vašemu stresu.
