Článek
Na pohled působily jako ideál nacistické mládeže. Všechny stejně upravené, s pevně zapletenými copy a úhlednými uniformami. Měly ztělesňovat zdravou, čistou a spořádanou budoucnost německého národa. Jenže za tímto obrazem se odehrávaly věci, které šokovaly dokonce i samotné vedení Třetí říše. Svaz německých dívek, který byl známý pod zkratkou BDM, měl vychovávat budoucí matky árijských dětí. Místo toho ale získal přezdívku, která připomínala spíš kabaret než výchovnou organizaci.
Když v roce 1930 vznikla dívčí odnož Hitlerjugend, moc velký rozruch to nevyvolalo. O organizaci zvanou BDM tehdy mezi německými dívkami skoro nikdo nestál. Ještě před nástupem nacistů k moci se počet členek držel jen v desítkách tisíc. Teprve když se Hitler dostal k vládě, začaly se věci měnit. Členství se postupně stalo povinným a během pár let narostl počet dívek v organizaci na miliony. Byly rozdělené podle věku a jejich denní režim začal mít pevný řád – s pravidly, cvičením a disciplínou, která čím dál víc připomínala armádu.
Stejnokroje měly jasně daná pravidla. Bílé košile, tmavé sukně, černý šátek a kožený uzel. V zimě hnědá bunda, ke slavnostním příležitostem bílé šaty s červenou vestičkou. Účes? Jediný povolený – zapletené copy. Líčení nebo experimentování s účesem bylo nepřípustné. Jednotnost a skromnost se staly normou. Nešlo jen o vzhled – šlo o výchovu. Dívky se učily vařit, starat o domácnost, pracovat na poli, sportovat, zpívat, hrát na hudební nástroje a zdravit Hitlera s oddaným nadšením. Všechno se točilo kolem přípravy na jediný úkol: stát se matkami silných, čistokrevných dětí.
Fyzická zdatnost byla naprosto důležitá. Sport měl nejen formovat tělo, ale také podporovat plodnost. Každý výlet, každý tábor, každá hra měla svůj účel. Nešlo o zábavu, ale o výcvik. BDM mělo svoji strukturu, hodnocení, odznaky, zlaté ocenění i výkonnostní testy. V roce 1938 dokonce vznikla specializovaná složka s názvem Víra a krása, která se zaměřila na starší dívky. Hlavní roli už nehrály pochodové kroky, ale důraz na ženskost, eleganci a mateřskou připravenost.
Jedním z největších skandálů se stal sjezd v Norimberku, kde během jediné akce přišlo do jiného stavu kolem devíti set dívek ve věku mezi patnácti a osmnácti lety.
Jenže za tímto obrazem se odehrávalo něco jiného. Navenek cudnost a kázeň, uvnitř ale často úplně opačné praktiky. Společné akce s chlapci z Hitlerjugend byly v rámci ideologického výcviku běžné. Vedoucí dívčích oddílů dostaly tajné instrukce, aby podporovaly intimní kontakty mezi chlapci a dívkami. Ve výsledku to vedlo k situacím, které měly málo společného s oficiálními hesly o čistotě a věrnosti. Jedním z největších skandálů se stal sjezd v Norimberku, kde během jediné akce přišlo do jiného stavu kolem devíti set dívek ve věku mezi patnácti a osmnácti lety. V atmosféře volnosti, která panovala mezi stany a v polních podmínkách, se mnohé z nich zapletly s více chlapci, a některé později ani nedokázaly říct, kdo je otcem jejich dítěte.
Oficiálně se o událostech tehdejší noci nikdy nemluvilo, ale podle historiků je pravděpodobné, že mezi těmito případy nebyla nouze ani o násilí. Po tomto incidentu přišlo zákaz táboření pod širým nebem a organizace začala pozvolna ztrácet původní směr i smysl. Lidově se jí začalo říkat „Svaz německých matrací“ – a tahle přezdívka trefně vystihovala rozpor mezi oficiální morálkou a tím, co se ve skutečnosti dělo.
A nebylo to jen o těhotenství. Už v polovině třicátých let kolovaly zmínky o nemocnicích plných nezletilých dívek s pohlavními nemocemi. Propaganda sice dál hlásala cudnost a tradiční rodinné hodnoty, ale realita se ubírala jiným směrem. Nacisté nechtěli potlačovat sexualitu – chtěli ji jen přesměrovat výhradně na zdravé árijské partnery. Manželství na celý život byla podle tehdejších teoretiků přežitkem. Důležitá byla plodnost a ideální genetická výbava.
Kondomy se v Německu prodávaly zcela běžně, dokonce i z automatů na nádražích nebo veřejných toaletách. Jejich roční spotřeba se šplhala do desítek milionů kusů. Oficiálně se to přehlíželo, ale každý věděl, že se bez nich „morální výchova“ neobejde. A když došlo na těhotenství svobodných dívek, nastoupil program Lebensborn. Nešlo o žádnou eugenickou továrnu na děti, ale o sociální službu, která měla matkám umožnit porod v utajení a následnou adopci dítěte do „čistokrevné“ německé rodiny. Porodní domy pracovaly skrytě a bez hlášení. Úřady neměly o ničem vědět. Cílem bylo zachránit každé dítě, které mohlo rozšířit árijskou populaci. Nacistická propaganda zároveň pracovala i s tím, jak změnit pohled společnosti na nemanželské děti. Sám Hitler se v roce 1944 vyjádřil v tom smyslu, že není možné ženy trestat za to, že porodily bez manžela – protože válka vzala muže a národ děti potřeboval.
Zákazy všech textů nebo filmů, které líčily nemanželské děti jako méněcenné, měly zaručit, že nebude vznikat společenský tlak na potraty. Jenže přes veškerou snahu se kýžených výsledků nedosáhlo. Porodnost zůstávala nízká. I mezi novými manželi zůstávalo mnoho bezdětných a řada rodin měla maximálně jedno dítě. Ani hrozby a tresty nepřinesly plody, které si režim představoval. Ani ženy, které šly na potrat, nebyly v bezpečí – v krajních případech jim hrozil trest smrti za zradu árijské rasy.
Když vypukla válka, byl BDM organizačně připravený. Vedení se proměnilo, mladé ženy musely přebírat úkoly po mužích, kteří odešli na frontu. Svaz dívek se stal pomocnou silou domácího zázemí. Dívky vyrážely na venkov k žním, staraly se o nemocné, vyráběly hračky, opravovaly uniformy, šily polní poštu, pracovaly pro Červený kříž a u pošty, roznášely propagandistické tiskoviny a pomáhaly všude, kde bylo třeba. Přibližně tři tisíce z nich vstoupily přímo do jednotek SS, část se stala dozorkyněmi v koncentračních táborech. Po konci války byl Svaz německých dívek rozpuštěn. Organizace byla označena za nezákonnou, její majetek propadl státu.
Tím ale osudy mnoha dívek neskončily. Některé skončily v sovětských pracovních táborech na Sibiři, kde trpěly jako součást kolektivního trestu – přestože jejich členství v BDM bylo povinné. Zaplatily tak dvojí daň. Nejprve mládí věnované totalitní ideologii, později zdraví odevzdané cizí zemi. Za elegantními copánky a stejnokroji se skrývala temná kapitola dějin, kterou nelze přehlédnout. Zůstává připomínkou toho, jak snadno může být ideál zneužit k tomu nejhoršímu.
