Článek
Pochází z umělecké rodiny, což ji předurčilo k divadelní dráze. Již jako dítě se věnovala recitaci a navštěvovala dramatický kroužek. Po maturitě získala první zkušenosti v Městském divadle v Mladé Boleslavi a následně vystudovala DAMU. Po studiích se stala členkou libereckého Divadla F. X. Šaldy a následně legendárního Naivního divadla v Liberci, se kterým později přesídlila do Prahy. Právě v Naivním divadle se stala jednou z jeho opor a vytvořila nespočet nezapomenutelných rolí. Její talent pro komedii a schopnost bavit publikum ji předurčily k velké popularitě.
Knihy ji pomáhají utéct od reality
Jana Synková, jak ji znají její blízcí a kolegové, je však v soukromí diametrálně odlišnou osobností, než jak ji můžeme všichni znát z televizních obrazovek, nebo z divadla. V pořadu 13. komnata se o Synkové rozpovídali její kolegové i manžel, který bohužel v červu roku 2024 zemřel.
„Je vášnivá čtenářka“, svěřil se o své kolegyni Jiří Lábus. „To je jedna z největších čtenářek, jakou jsem mohl zažít“, pokračuje a nastiňuje, jak moc je její herecká tvář odlišná od té civilní, „to je úplně rozdílný od toho, co je potom na jevišti. To jsou kolikrát takový komický až kreaturní polohy, ale v civilu je zcela jiná“.
Značnou vinu na její uzavřenosti v civilním životě má traumatický zážitek z dětství, kdy se díky nepozornosti rodiny ocitla jako nicnetušící malá holčička v přítomnosti své mrtvé maminky. „Já jsem přišla domů ze školy a teď ten byt byl úplně vzhůru nohama. Bylo tam plno cizích lidí, všichni pobíhali a mě si nikdo nevšímal“, popisuje Jana Synková poslední okamžiky předtím, než se její život obrátil vzhůru nohama. „Prošla jsem až do ložnice a tam jsem koukala jako co se děje a najednou jsem prostě u toho byla“, líčí okamžik, kdy jí, jako malé dívence začalo docházet, co se vlastně děje. „No a pak si mě asi nějak všimli, tak mě odvedli. No a v ten moment, to je úplně prostě jak když, no všecko se změnilo. Dokonce i ty zdi a nábytek, to se všechno naprosto změnilo. Úplně celá atmosféra. Matka umřela.“ Synková vzpomíná, že se o její mamince nikdy jako o nemocné nemluvilo, takže ani v nejmenším nepočítala s tím, že by tu pro ni někdy nemusela být. „Ona nebyla nijak nemocná, že by se v rodině říkalo, že byla nemocná. Říkalo se že se musí šetřit, ale nikdy neležela, nebo že by nějaký doktoři k nám chodili“. Hrozný byl pro malou Janu ten pocit, že „se něco stalo, co se nedá už vrátit“. Maminčin pohřeb byl pro Janu Synkovou další traumatizující událostí. „Ten pohled byl hodně smutnej. Už jako dítě jsem si říkala, že ty děti by tam snad neměli chodit“, uzavírá herečka.
Z dospívání nemá Jana Synková tak nešťastné zážitky, ačkoliv nebylo procházka růžovou zahradou. „Ten krutej zážitek. Já jsem začátkem puberty přešla až do chorobný puberty“, vysvětluje lehce odlišné dospívání. „Čím víc rostete, tím je ta ztráta větší. Otec byl pořád pryč, tak jsme se se sestrou vychovávaly navzájem,“ líčí, jaké bylo vyrůstat bez matky a takřka i bez otce. Kvůli traumatům z dětství se stranila společnosti a od reality utíkala k literatuře, což ji zůstalo dodnes. „Ve škole jsem moc kamarádů neměla, považovali mě za šprta, ale já jsem žádnej šprt nebyla, mně to šlo tak nějak samo. Doma jsem pak furt četla. Utíkala jsem tak od osamění“, končí své vyprávění o dospívání slavná herečka.
O svůj pohled na Janu Synkovou se podělila i její dlouholetá kamarádka. „Janu si všichni chtěli brát a ona nikoho nechtěla. Ona totiž věděla, že na ni někde čeká ten Schmid,“ popisuje cestu herečky k jejímu celoživotnímu partnerovi a manželovi. Že v sobě Jana Synková schovává traumata z dětství naznačila i její kamarádka. „Ona má v sobě takovej zvláštní sarkasmus a všechno, co ji trápí, tím shodí, a tak se možná brání těm svejm emocím“, popisuje možné důvody jejího chování.
Druhá osudová rána
Celoživotní partner Jany Synkové zemřel 3. června 2024 ve věku 87 let. Byli spolu dlouhých 50 let. Jan Schmid byl český herec, režisér, kulturní publicista, textař, výtvarník, ilustrátor, scenárista, dramatik, moderátor, divadelní manažer a organizátor, divadelní pedagog a zakladatel Studia Ypsilon. Janu Synkovou poznal v Severočeském loutkovém divadle (v pozdějším Naivním divadle) v Liberci, kde také působil jako autor a režisér.
Závěrem
Jana Synková je výraznou postavou českého divadla a filmu. Proslavila se především svými komediálními rolemi, ale její herecký talent se projevil i v dramatických postavách. Svým talentem a energií nás stále znovu dokáže překvapit a rozesmát. Přejeme jí do dalších let pevné zdraví, mnoho hereckých úspěchů a ať nám ještě dlouho dělá radost svými nezapomenutelnými rolemi.
Zdroj: 13. komnata, Wikipedia, CSFD
