Článek
Divoké pralesy daleké Amazonie dodnes obývá řada kmenů, které žijí podle tradic a zvyků svých předků a téměř úplně ignorují většinu vymožeností naší civilizace. Tyto menší kmeny často obývaly vzdálenější oblasti, vyvíjely se samostatně, a tak se mohou pochlubit velice osobitou kulturou, náboženstvím i stylem života.
Patří mezi ně i národ z kmene Shipibo-Conibo, jehož domovem jsou břehy řeky Ucayali v Peru. V etnografických pracích se o tomto kmeni často mluví jako o „národu léčitelů a vizionářů“. Jejich ornamenty připomínají mapu vesmíru, jejich písně nesou název ikaro a jejich hlavním tajemstvím je nápoj ayahuasca, pomocí něhož šamani rozmlouvají s duchy. Neméně pozoruhodné jsou pak také jejich tradice v oblasti manželství a sexuality.
„Zakázané ovoce“: sex pod přísným dozorem duchů
Pro představitele kmene Shipibo-Conibo není sexuální život žádnou soukromou ani intimní záležitostí, ale součástí světového řádu. Místní věří, že při každém pohlavním styku se vytváří obrovské množství energie, která otevírá brány do světa duchů, kteří mohou ovlivnit život onoho páru. Proto tu existuje přísný systém pravidel a tabu, která ovlivňují sexuální život místních lidí.
Jedním z hlavních zákonů je, že mladé dívky nesmí mít sex předtím, než podstoupí iniciační rituál a šaman je zasvětí do světa duchů. Pokud ji totiž šaman zavčas duchům oficiálně „nepředstaví“, mohli by jí uškodit a způsobit nemoci nejen oné dívce, ale i jejím budoucím dětem. Ba co víc – dokonce i po svatbě musí manželé svůj sexuální život řídit v souladu s duchovním řádem a dodržovat i období zdrženlivosti – během těhotenství, po porodu a před důležitými rituály. Pokud se pravidla nedodrží, duchové se páru mohou krutě pomstít – vyvolat potrat, nemoc či dokonce úmrtí v rodině.
Někdo si může myslet, že tato tabu mají za cíl omezovat osobní svobodu místních lidí a udělat ze šamana lídra, který řídí každý aspekt jejich života. Nebo vyvolat mezi vesničany strach a tím pádem opět posílit moc šamana. Jiní v tom vidí jistý společenský a náboženský puritanismus. Pravdou ale je, že řada těchto pravidel (třeba zákaz sexu několik týdnů po porodu) ve skutečnosti dává smysl. Zároveň právě tato omezování vytváří určitou tajemnou auru kolem sexuálního života místních lidí – každý akt je vnímán jako magická událost, která vyžaduje úctu a opatrnost.
Porod o samotě a síla ženského těla
Avšak nejvíce šokující tradice kmene Shipibo-Conibo souvisí s rozením dětí. Tento proces je podle šamanů největším zdrojem síly a energie ze všech, a tak opět přivolává mnoho duchů. Proto porod musí být co nejméně nápadný – místní ženy nevolají na pomoc porodní bábu, dulu ani manžela. Když cítí, že nadešel čas, musí samy potichu odejít do lesa (ideálně tak, aby je nikdo z vesnice neviděl). A tam, v osamění a pouze za zvuku přírody (rodička by ideálně neměla ani příliš křičet či hekat), se zrodí nový život.
Pro moderní ženy, které jsou zvyklé na maximální pohodlí, přítomnost porodních asistentek a lékařů, na fitness míče, anestezii a jiné vymoženosti civilizace, může tato tradice vypadat vskutku krutě.
Ale pro národ Shipibo-Conibo tento obyčej symbolizuje svobodu a sílu žen. Ona sama své dítě odrodí, sama ho přijme a sama přestřihne pupeční šňůru. Pak se sama vrací s novorozencem zpátky domů, kde ji vítá téměř celá vesnice. Muži se tohoto procesu vůbec nesmí zúčastnit, v opačném případě by to opět mohlo vyvolat hněv duchů.
Ayahuasca: nápoj, jež vládne tělu a mysli
Zásadní význam v jejich kultuře má nápoj ayahuasca – hustý odvar z rostliny Banisteriopsis caapi (liány) a listů chacruny. V Evropě je toto spojení známé právě díky domorodým kulturám a je popisováno jako super-psychedelikum, ale pro národ z kmene Shipibo-Conibo se nejedná o žádnou drogu, nýbrž jakýsi všelék – pomáhá při nemocech, učení, rituálech a dokonce i při regulování intimního života.
Před důležitými rituály nebo svátky se manželské páry musí zdržet sexu na několik dní či dokonce týdnů. Věří se, že i když během milování pár vyzařuje hodně energie, tato energie může ovlivnit duchy a také energii rituálů. Někdy se doporučuje „abstinovat“ i po provedení onoho obřadu, avšak jindy je to naopak a šaman doslova nařizuje páru, aby po rituálu spolu souložili – někdy to pomáhá „očistit semeno“ nebo posílit plodnost.
Takže to, co v moderním světě konzultujeme s gynekologem, sexuologem nebo psychologem, u Shipibo-Conibo řeší šaman pod vlivem psychedelického nápoje ayahuasca.
Sexuální tabu jako společenský regulátor
Je vskutku pozoruhodné, že všechna tato pravidla a tabu tak trochu fungují jako systém společenské kontroly. V malých vesnicích, kde se všichni navzájem znají, může být hodně obtížné skrýt nemanželský vztah nebo nevěru. A tak když někdo náhle onemocní, často se to vysvětluje tím, že zřejmě musel porušit nějaké tabu. Nějakému zdatnému lovci se najednou nedařilo při lovu? Evidentně neuposlechl šamana a měl sex v „nesprávný“ den.
A tak se sexualita lidí z kmene Shipibo-Conibo stává součástí společenského kontextu, kdy každého vesničana neustále sledují a kontrolují nejen stařešinové, šamani a sousedé, ale také mocní duchové. Pro národ Shipibo-Conibo je totiž „tělo“ a „ducha“ nedělitelnými pojmy, a tak sex pro ně není zábava a tabu nejsou jen samoúčelná omezování. Je to způsob udržování rovnováhy s neviditelným a magickým světem.
A v tom je ten paradox – přísný systém regulování u nich nevyvolává pocit, že je sex špatný nebo „špinavý“, ale že je magický a posvátný. Tam, kde západní člověk vidí zákaz, vidí Shipibo-Conibo zázračnou smlouvu s vesmírem.
Globalizace proti šamanům z vesnic Amazonie
Pokud jste během čtení článku nabyli dojmu, že národ Shipibo-Conibo stále žije v pralesích a vůbec nezná civilizaci, jste na omylu. Žijí sice v menších vesnicích, občas ale i cestují do větších měst. Přesto všechno se jim podařilo zachovat svou kulturu, víru a tradice. Je možné, aby podobný kulturní model fungoval i v Západním světě? Asi těžko. Západní společnost se bouří proti každému pokusu o kontrolu intimního života. I to je důvod, proč se v současnosti čím dál více lidí vzdaluje církvi. Domorodci z kmene Shipibo-Conibo to cítí jinak – pro ně není sex záležitostí dvou lidí, ale je to součástí vesmíru, magie a nadpřirozena. I to má, řekněme, své kouzlo?
A třeba právě kvůli tomu stále více Evropanů a Američanů cestuje do Peru, aby ochutnali pověstný nápoj ayahuasca. Je možné, netouží ani tolik po halucinacích, ale spíše po zážitku magického spojení mezi vlastním tělem, vesmírem a světem, který západní civilizace ztratila. Třeba když se člověk odpojí od moderního světa a zaposlouchá se pozorněji do sebe sama nebo do okolní džungle, dojde mu, že to, co nám připadá zvláštní nebo nebezpečné, je pro Shipibo-Conibo základem harmonie. Možná je to právě ten pocit celistvosti, který chybí modernímu světu unavenému z nekonečné svobody volby.
Seznam použitých zdrojů:
