Článek
Sachalin je ostrov u východní hranice Ruska, nachází se u pobřeží Tichého oceánu, kousek od Japonska. Právě sem od půlky 19. století posílalo carské Rusko vězně k odpykávání trestu – do roku 1906 tu pracovalo kolem 30 tisíc mužů a 5 tisíc žen. Ostrov se proměnil v obrovskou trestaneckou kolonii, kde smrt byla častějším hostem než naděje.
V roce 1890 na Sachalin dorazil novinář a spisovatel Vlas Doroševič, aby na vlastní oči viděl poměry v místní káznici. Tehdejším pracovním táborům pro zločince se říkalo katorga a všichni dobře věděli, že tamější podmínky jsou velice kruté. I přesto statě Vlasa Doroševiče otřásly tehdejší společností. Publicista totiž psal o místě, kde hlad a zoufalství kráčí ruka v ruce. Spolu ničily lidské životy – místní trestanci se pokoušeli o útěk (i když věděli, že šance na úspěch je mizivá), často z únavy a hladu přicházeli o rozum či se dokonce uchylovali ke kanibalismu.
Dřina v dolech: podzemní chodby, kde zahynuly tisíce lidí
Většina odsouzenců pracovala v dolech Alexandrovského vězeňského střediska. Vězni byli spuštěni do podzemí ve speciálních klecích – a dole je čekala jen tma a množství těsných chodeb, které trestanci překřtili na „paralely“. Práce v paralelních světech byla náročná – chodby byly tak úzké, že se v nich člověk musel plazit jako červ, s krkem zkrouceným, aby si nerozbil lebku o skalní strop. Bylo to místo, kde se lidské tělo lámalo obrazně i doslova.
Práce v těchto podmínkách byla opravdu náročná – vězni měli bezpočet odřenin a hematomů, časté byly zlomeniny a namožení svalů. I přesto si jen málokdo stěžoval nebo vyhledával lékařskou pomoc – z místního doktora Andreje Davydova měli vězni větší hrůzu než z úrazů v dolech. I obyčejné zlomeniny a vykloubení totiž rád řešil amputací – říkal tomu vědecké bádání či experimentování. Takže i zdravotní péče, která by měla lidem přinášet úlevu a pomáhat, se nakonec stala dalším nástrojem sadismu a ničení lidských životů.
Kanibalismus jako poslední schůdek ke ztrátě lidskosti
Strava na katorze na Sachalinu byla úbohá a často nepoživatelná. I oficiální potravinový příděl byl opravdu malý, ten se ale k vězňům často ani nedostal. Nebylo ničím výjimečné, že část potravin se cestou jaksi „ztratila“, druhá část byla zkažená. Ve výsledku vězni dostávali kousek plesnivého chleba a polévku z hnilobných zbytků. A i to byl často luxus. A z historických pramenů víme, že hlad dokáže z člověka udělat monstra. Vlas Doroševič popsal několik případů, kdy vězni v zoufalství okusili lidské maso. Během jeho pobytu na Sachalinu totiž došlo k pokusu o útěk – skupina tří mužů se snažila ukrýt v místních nehostinných lesích. Po několika dnech zoufalství a hladu se nakonec dva z nich dohodli a svého kumpána zabili a uvařili.
Když byli uprchlíci dopadeni, čekal je krutý trest – padesát ran bičem. Jeden z nich trest nepřežil, takže ze tří uprchlíků přežil jen jeden. Je nutné podotknout, že kanibalismus tu nebyl na denním pořádku, ale hlad a zoufalství vedly lidi k tomu, že k tomuto hrůznému činu docházelo častěji, než by si carská správa chtěla připustit.
Dozorci na Sachalinu: žádná lidskost, ale sadismus na druhou
Dozorci se na Sachalinu nechovali jako běžní strážní, ale jako otrokáři. Práce v tak odlehlém pracovním táboře jim dávala téměř neomezenou moc. A hru na milostpány, kteří rozhodují o životě svých nevolníků, si náramně užívali. Fungovalo to tak, že místní dozorci si mezi sebou poctivě rozdělili vězně a hráli si na otrokáře či statkáře. Mezi trestanci si dokonce vybrali pár oblíbenců, ze kterých udělali své komorníky nebo jakési správce. Ti je pak obsluhovali u stolu, donášeli, co se děje v táboře, a dokonce pak mohli jejich jménem šikanovat a týrat ostatní.
Hygiena byla nulová. Většina vězňů spala ve špíně, blátě a smradu – v rozích těchto cel se rovnou i ulevovalo, takže tu byl nesnesitelný puch od moči a fekálií. Pracovalo se osm až deset hodin denně – podle počasí a ročního období. Ale opět – nepracovali tu všichni stejně. Místní kápové si často najímali ostatní vězně, aby pracovali za ně – a ti chudáci pak makali i šestnáct hodin denně. A odměna? Pár kousků chleba navíc. A občas nedostali nic – jen (pro změnu) ten den nebyli biti.
Sex a hazard. Vegas? Ne, katorga
Katorga na Sachalinu byla založena v roce 1869 a první roky se sem k odpykávání trestů posílali pouze muži. Ženský blok byl otevřen až v roce 1884. A nikoho asi nepřekvapí, že jakmile se na katorze objevily ženy, vypuklo zde doslova sexuální šílenství. Mnoho místních mužů nevidělo ženy přes deset let, a tak se tu vytvořil trh se sexuálními službami. Mnoho žen bylo znásilněno, jiné trestankyně se ale rozhodly využít situace ve svůj prospěch. Za sexuální služby dostávaly jídlo navíc nebo špetku tabáku. Ty z nich, kterým se povedlo „ulovit“ dozorce, pak pracovaly v teple nebo nepracovaly vůbec – a některým byl pak dokonce snížen trest za „dobré chování“. Všichni si ale umíme představit, co to bylo za chování.
Zní to až neuvěřitelně, ale v místní katorze vznikla i jakási obdoba kasina. Většinou tu o alkohol nebo tabák hrávali jen vězni, kteří patřili ke kriminální elitě, občas si ale pro zábavu přizvali i někoho z nižších vrstev. „Obyčejní kriminálníci“ tu mohli vyhrát trochu jídla nebo tabáku, pokud se ale od nich odvrátila Štěstěna a prohrávali, mohli se zadlužit tak, že dalších několik měsíců pracovali místo místních kápů nebo jim dělali sluhy. Byly zaznamenány i případy, kdy zoufali vězni dávali do sázky i své životy.
Účast na hazardních hrách však byla zcela dobrovolná, zatímco místní ženy neměly na výběr. Pro mnohé byla prostituce jediným způsobem, jak neumřít hlady nebo ochránit samu sebe před znásilněním či sadistickými dozorci. A fakt, že se ženy „dobrovolně“ rozhodly pro prostituci, dokazuje, že katorga ničila nejen tělo, ale i duši.
Když utrpení a hlad katorgou nekončí
Oficiálně byli vězni rozdělení na dva tábory – „prověřování“ a „napravující se“. Do té první kategorie se zařazovali trestanci, kteří byli odsouzeni na víc než patnáct let. Byli drženi v okovech, měli oholenou půlku hlavy (aby ihned na první pohled bylo jasné, že se jedná o trestance). Do dolů chodili ve skupinách pod dozorem většího počtu hlídkujících. Délka pobytu ve skupině závisela na závažnosti zločinu a většinou nepřesahovala osm let. Mnozí ale kvůli nesnesitelným podmínkám pokoušeli o útěk.
Většinou byli dopadeni a trest se jim ještě prodloužil. Teprve po odpykání trestu ve skupině „prověřovaných“ byli vězni přeřazení do takzvané „volné“ věznice určené pro „napravující se“. Tady byly podmínky o něco lepší – bylo méně práce a deset měsíců trestu se počítalo za rok.
A i když někdo trest odpykal, neznamenalo to okamžitou svobodu. Vězni se nesměli jen tak vrátit do své domoviny – dalších několik let museli žít ve vesnici poblíž, aby dokázali, že jsou schopni spořádaného života. Ale i život v těchto osadách nebyl snadný – práce bylo málo a obdělávat půdu v místním podnebí bylo velice náročné. Občas ale tu založili rodiny a zůstali na Sachalinu nadobro. Často se však osadníci vraceli do katorgy za prací, jelikož neměli jinou možnost, jak si vydělat na živobytí.
Katorga na Sachalinu byla oficiálně zrušena až v roce 1906. Mimo jiné i díky statím Vlasa Doroševiče se ze Sachalinu stal symbol brutality, nelidskosti a zneužívání moci ze strany státu. Ironií osudu však je to, že ačkoliv revolucionáři mluvili o Sachalinu jako o krutosti carského režimu, několik let po vzniku SSSR se ostrov stal součástí systému gulagů a sovětští bachaři převzali toto dědictví nelidskosti.
Historie se opakuje – a to je na tom to nejděsivější
Sachalin není jen kapitolou z dějin carského Ruska. Je to varování. V roce 1890 Vlas Doroševič ukázal světu, co znamená absolutní nelidskost, když stát promění spravedlnost v mechanismus teroru. Kanibalismus, sadistická „lékařská péče“, prostituce jako součást systému – to všechno ukazuje, že lidskost není samozřejmá. A nový režim, který sliboval ulevit lidu od utlačování a brutality ze strany státu, pak tuto nelidskost a krutost posunul na další úroveň. A tak historie Sachalinu je nejen příběhem minulosti, ale i varováním do budoucnosti, že historie se může opakovat.
President library https://www.prlib.ru/en/history/1181494
Sci Elo
Wikipedia
