Článek
Všichni známe pohádky o statečných dětech, které přelstily obra. V některých zemích na Dálném východě musí děti dodnes čelit těm nejděsivějším obrům, proti kterým jsou často úplně bezbranné. Ti obři ale nejsou žádnými pohádkovými bytostmi. Jsou to prostě dospělí. Dospělí, kteří by měli děti chránit. Mnohdy jsou to dokonce vlastní rodiče.
V dalekém Jemenu žila holčička jménem Nujood Aliová. Ale zatímco její vrstevnice si hrály s panenkami nebo koukaly na pohádky, Nujood musela řešit mnohem složitější problémy, které většinou řeší dospělé ženy. Rozhodla se totiž, že se chce rozvést. Rodiče ji totiž provdaly, když ji bylo pouhých devět let.
Kdyby to byl film, řeknete si, že scenárista přehání. Jenže on to film není. Reálný život bývá někdy absurdnější než bijáky z Hollywoodu a drsnější než zprávy o vojenských útocích. A často právě reální lidé v reálných příbězích projevují obyčejnou, ale o to větší odvahu.
Saná, hlavní město Jemenu. Rok 2008. Osamělá holčička v soudní síni
Představte si soudní budovu, kde je neustále rušno, hluk a chodí tam mnoho lidí. A uprostřed toho všeho – malá holčička s odhodláním, které bychom čekali spíš u dospělé ženy po několika neúspěšných vztazích. Tahle holčička navíc přišla úplně sama, protože dospělí kolem ní selhali. Všichni. Včetně člověka, který by jí měl být nejbližší a vždy ji chránit – včetně vlastní matky.
Nujood Aliová ale na všechno byla úplně sama. V soudní budově ji všichni ignorovali a na otázky ani neodpovídali. Konec konců, proč by se s ní někdo bavil? Je to dítě a hlavně – je to dívka. Po šesti hodinách čekání si Nujood všiml soudce Mohammed al-Għadha, který jí poskytl dočasný azyl a nechal zatknout jak jejího otce, tak manžela. Jinak ale moc nevěděl, co si s ní počít, protože pro podobné případy neexistují pravidla ani předpisy.
A tak ke slyšení byli pozváni právníci i aktivisté, kteří by pomohli skloubit přísné zákony s lidskostí a odvahou. Následovaly dny, které by byly psychicky náročné i pro dospěláka. Nujood Aliová musela opakovaně vypovídat o násilí, o nátlaku, o dětství, které skončilo příliš brzy. Soud nakonec vynesl rozsudek, jenž změnil nejen život samotné Nujood Aliové, ale ovlivnil i společenské normy – ukončení manželství mezi devítiletým dítětem a dospělým mužem a umožnění holčičce vrátit se zpět do školy.
V přísné islámské zemi, kde se o těchto věcech mluví převážně šeptem, to byla rána demoliční koulí do zdi tradic. A co je možná nejdůležitější: malá, ale statečná Nujood nezískala nejen soudní rozhodnutí. Získala vědomí, že její hlas má váhu. Ten okamžik se stal symbolem, k němuž se od té doby vracejí novináři, lidskoprávní organizace i politici, když mluví o dětských sňatcích.
Pro Západ hrozný, ale pro Jemen vcelku běžný příběh
Nujood Aliové bylo devět let, když jí rodiče domluvili sňatek s třicetiletým Faezem Alim Thamerem. U soudu se otec s matkou hájili tím, že potřebovali dceru provdat co nejdřív, jelikož jsou velice chudí a potřebovali peníze. Podotýkali, že v manželské smlouvě bylo uvedeno, že manžel se Nujood nedotkne, dokud nebude „připravená“. Do té doby mu bude pouze vařit, uklízet a jinak pomáhat v domácnosti. Dohoda se však nedodržela – Faez Ali Thamer dívenku pravidelně znásilňoval a tchán s tchyní ji bili. Po několika měsících tohoto pekla Nujood utekla a na radu své příbuzné šla sama přímo k jemenskému soudu požádat o rozvod.
U soudu ji zastupovala právnička a aktivistka pro práva žen Shada Nasserová. Zastupovala ji zcela zdarma. Tehdy v jemenském zákoníku nebyl stanoven minimální věk pro uzavření manželství. Rodiny jen ve smlouvě uváděly, že pohlavní styk s mladými nevěstami je zakázán, dokud nenastane „doba, kdy jsou považovány za připravené“.
U soudu Shada Nasserová argumentovala, že manželství malé Nujood porušilo zákon, protože ji její manžel opakovaně znásilňoval. Původní návrh soudce zněl, aby se Nujood vrátila ke své rodině, ale po třech až pěti letech se nastěhovala zpět k manželovi. To však dívenka rezolutně odmítla. A tak ji dne 15. dubna 2008 soud rozvedl. Při svatbě zaplatil Nujoodin manžel jejímu otci 250 dolarů a soud tuto částku při rozvodu uznal jako kompenzaci pro dívčinu rodinu.
Existuje život po rozvodu? Jak pro koho
Po rozvodu se Nujood vrátila zpět ke své rodině a znovu začala chodit do školy. Učila se pilně a snila o tom, že se sama stane právničkou. Společně s aktivistkou Delphine Minoui sepsala paměti s názvem Je mi deset a jsem rozvedená: příběh dívky, která se vzepřela krutým tradicím své země. Podle původní domluvy měly honoráře z mezinárodního prodeje knihy platit její vzdělávání. Nic ale nešlo podle plánu – otec jí peníze zabavil a koupil nový dům pro celou rodinu. Zároveň jí úřady odebraly pas – odůvodnily to tím, že Nujood a její příběh vrhají negativní světlo na celou zemi. Zároveň jí byla zakázána účast na ceremoniálu Women's World Award ve Vídni.
V přízemí nového domu otec malé Nujood otevřel menší krámek s potravinami. Jelikož byla dívka stále nezletilá, podle jemenského práva nemohli vydavatelé vyplácet jí peníze přímo. A tak každý měsíc posílali jejímu otci na účet 1000 dolarů, aby Nujood měla možnost studovat. Avšak pár let nato se jméno Nujood Aliové znovu objevilo v médiích – zjistilo se, že její otec ji vyhnal z domova a odmítal jí vydat peníze za její knihu. Ba co víc, většinu peněz určených na její studium utratil – koupil si dvě další mladé manželky.
Tím to však nekončilo – domluvil také sňatek její mladší sestry Haify s mnohem starším mužem a výtěžek opět utratil.
A tak Nujood Aliová nedostudovala. Podle Huffington Post si v roce 2012 nechala změnit jméno, dva roky nato se provdala a má nyní dvě dcery. Většinu vydělaných peněz údajně získala její rodina, která po dívce požadovala další a další sumy.
Dětské sňatky: statistika, která nemá tvář, ale ničí životy
Svět miluje čísla, protože dávají pocit, že vše má svůj řád a pravidla. Jenže v tématu dětských sňatků jsou oficiální čísla často jen špičkou obrovského ledovce. Mnohdy jsou dívky provdány v dětském věku a oficiálně se sňatek nahlásí až o několik let později.
Pojďme se ale zamyslet, co to pro všechny ty dívky znamená. Znamená to konec školy, těhotenství, zdravotní rizika, izolaci od vrstevníků a okolního světa. V muslimském světě pro dívky totiž existují jen dvě místa – kuchyň a ložnice. A nejde jen o Jemen, ale o obrovský region, kde malé holčičky vyrůstají s pocitem, že jejich jediným úkolem je provdat se a tím zabezpečit svou původní rodinu a pak sloužit té nové. A chlapci zas vyrůstají s vědomím, že manželství je transakce, kde peníze a moc mají rozhodující slovo.
Existuje nějaké řešení? Ano. Jenže to musí vycházet od státu. Protože – jak ukázal příběh Nujood Aliové – pozitivní případ jednotlivce milionové statistiky nijak neovlivní. Ba co víc: neovlivní ani vlastní rodinu – vždyť i mladší sestra Nujood byla provdána proti své vůli. Ano, podobné případy dokážou rozvířit vody a donutí společnost mluvit. Ale jen na chvíli. A pak se vše zas vrátí na staré koleje.
Takže pokud stát nezasáhne a nezakáže dětské sňatky, nebude kontrolovat uzavírání manželství, výchovu dětí, docházku dívek do škol a porody u nezletilých, tak se nic nezmění. Chudé rodiny, kde tyto dívky vyrůstají, totiž potřebují alternativu k tomu, co jim dnes přináší brzký sňatek: finanční jistotu a sociální status. Tam, kde se podařilo zavést stipendia, školní obědy, bezpečnou dopravu a zdravotní péči, počet dětských sňatků klesl rychleji, než představitelé lidskoprávních organizací vůbec mohli doufat.
Důležité je ale také mít spojence uvnitř systému: místní duchovní, které najdou výklad, jenž chrání děti; soudce, které se nebojí precedentů; a policisty, které chápou, že „rodinné záležitosti“ mohou být trestným činem. Otázka ale zní – jak rychle k tomu místní společnosti dospějí? To neví asi nikdo. Nezbývá nám nic než doufat, že příběhy jako ten o Nujood Aliové budou zářit dost jasně, aby lidem ukázaly správnou cestu. Jinak z něj bude pouze další bestseller na policích v knihkupectvích.
Seznam použitých zdrojů:
