Článek
Ještě před necelými sto lety neměli lidé s handicapem či postižení příliš způsobů, jak si vydělat si na živobytí. A tak byli často nuceni vystupovat na trzích, poutích, v cirkusech či vyloženě jako živé exempláře v panoptikách (obludáriách nebo také freak show). Zájem o podobná vystoupení byl vždy doslova enormní. Někoho účastníci těchto představení děsili, jiným cizí postižení připadalo legrační.
Velice populární byli trpaslíci a obři, kteří často vystupovali ve společných číslech, lidé s nadváhou nebo přemírou ochlupení. Většina z nás zná příběh Josepha Merricka – sloního muže, jenž se stal i hlavním hrdinou stejnojmenného filmu Davida Lynche. Málokdo však zná další výrazné umělce ze světových panoptik. Přitom většina z nich to v životě opravdu neměla lehké.
Princ Randian
Princ Randian získal světovou slávu v roce 1932, kdy se objevil v malé roli v kultovním snímku Zrůdy. Hadí muž, člověk-housenka – takto se běžně přezdívalo tomuto herci s vrozeným syndromem tetraamelie, při němž se lidé rodí bez rukou a nohou. Narodil se v Britské Guyaně, byl indického původu a jeho skutečné jméno není známo. Randianovi se také říkalo „lidský doutník“, protože jeho tělo svým tvarem opravdu připomínalo doutník, hlavně ale měl svůj trik na balení cigaret.
Princ Randian, foto z roku 1906
Oženil se v docela mladém věku a jeho manželství bylo velice šťastné. Žena ho bezmezně milovala a krásně se mu věnovala. Díky její pomoci se Randian brzy naučil plazit po pokoji. Po čase kreslil a holil se pomocí rtů a jazyka a plynule mluvil čtyřmi jazyky. Princ Randian zemřel ve věku 62 let a zanechal po sobě pět zcela zdravých dětí.
Johnny Eck
Randian však nebyl jediný známý herec z freak show, který se narodil bez končetin. Mezi nejvýraznější umělce s podobným handicapem patřil také Johnny Eck, jenž přišel na svět bez nohou a části páteře. Přesto se chlapec naučil chodit po rukou dříve, než jeho dvojče chodilo po nohou. V dospělosti měřil Johnny asi 45 centimetrů a i přes svůj handicap se těšil výbornému zdraví. V roce 1923 začal vystupovat v cirkuse se sólovými čísly jako akrobat, měl ale i společná vystoupení s kouzelníky a klauny. Nikoho asi nepřekvapí, že účinkoval také v čísle, kde kouzelník pilou rozřízl člověka.
Johnny Eck (vlevo) ve filmu Zrůdy
„Král zrůd“ a „půlčík“ – původně to byly posměšky a urážlivé přezdívky, Johnny Eck z nich však udělal svá umělecká jména, která znali diváci v Evropě i USA. Stejně jako prince Randiana i Johnnyho můžeme vidět v již zmiňovaném filmu Zrůdy. Jeho největší vášní pak byly miniaturní závodní automobily vyrobené speciálně pro něj. Johnny Eck zemřel v roce 1991 ve věku 79 let. Prožil dlouhý a vskutku plnohodnotný život.
Isaac Sprague
Problém zcela jiného rázu měl slavný Isaac Sprague, přezdívaný „živá kostra“. Tento muž se narodil roku 1841 ve státě Massachusetts a proslul svou neuvěřitelnou hubeností. Do dvanácti let to byl zcela obyčejný chlapec, pak ale začal rychle a enormně hubnout. Ve čtyřiačtyřiceti letech měřil 168 centimetrů a vážil přibližně 43 kilogramů. Navštívil bezpočet známých doktorů, nikdo však nedokázal určit příčinu úbytku hmotnosti.
Isaac Sprague, foto z roku 1867
Přitom jedl víc než většina zdravých lidí, přesto však měl pořád hlad a neustále u sebe nosil nádobku se salkem, aby mohl kdykoliv doplnit energii. Byl dvakrát ženatý a zplodil tři syny průměrné výšky i váhy. Isaac zemřel ve věku 46 let po více než čtyřiadvaceti letech práce v obludáriu.
Ella Harperová
Slečna Ella Harperová se narodila v roce 1873 se zvláštní ortopedickou anomálií – nohy se jí v kolenních kloubech ohýbaly opačným směrem. Příčina tohoto vzácného onemocnění nebyla dosud objasněna. Vzhledem k tomu, že měla kolena obrácená dozadu, byla nucena chodit po čtyřech. Přezdívalo se jí „kobylka“ nebo také „velbloudí dívka“. V cirkuse pana Harrise začala pracovat v roce 1882 a už za pár let z ní byla opravdová hvězda. Díky svému handicapu vydělávala 200 dolarů týdně, což byly na tu dobu velice slušné peníze. V každém městě, kam zavítal cirkus pana Harrise, její číslo způsobovalo poprask a o „velbloudí dívce“ psaly noviny.
Ella Harperová
Po roce 1886 však Ella najednou zmizela z cirkusu i veřejného života. Již dříve v rozhovorech pro různé noviny zmiňovala, že chce skončit s vystupováním a začít studovat. Kdo ví, možná se jí to vskutku podařilo.
Charlotte Linda Vogelová
Charlotte Linda Vogelová se narodila v Berlíně roku 1908 do úplně zdravé rodiny, kde nikdo neměl žádné kožní onemocnění. Dívka však odmalička trpěla silnou formou ichtyózy, které se tehdy také říkalo „krokodýlí kůže“. Kůže Charlotte se neloupala, byla šedá, tlustá a tvořila hluboké záhyby. Vystupovala v cirkuse pod vedením Karla Lotara a diváci ji znali pod jménem Susi – dívka se sloní kůží. Zahalená do závoje vyprávěla Suzi divákům smyšlené i reálné příběhy ze svého života, čímž je učarovala.
Ilustrační foto
Závoj sundávala vždy až na konci vystoupení. Od roku 1933 její číslo na chicagské výstavě zhlédlo více než milion zvědavců. V šedesátých letech vytvořila Suzi vlastní show. Zemřela v New Yorku několik dní před svými 68. narozeninami.
Fjodor Jevtičev
Tento kluk, který se proslavil coby „chlapec se psí tlamou“, se narodil roku 1864 v Petrohradě. Stejně jako jeho otec trpěl vzácnou a velice těžkou formou hypertrichózy, v důsledku čehož bylo jeho tělo i obličej zcela pokryty vlasy. Za celou historii lékařských pozorování, od středověku dodnes, bylo zaznamenáno přibližně jen padesát podobných případů. Zpočátku vystupoval v Rusku se svým otcem, s nímž společně procestovali půlku země. Po otcově smrti Fjodor podepsal smlouvu se známým americkým producentem. Společně vymysleli příběh, který by se publiku líbil – jak lovci v dalekých ruských lesích objevili rodinu zdivočelých pralidí. Otce museli zastřelit a malého kluka prodali do cirkusu.
Fjodor Jevtičev
Chlapce nutili štěkat a chodit po čtyřech, aby se co nejvíc podobal psovi. Američtí lékaři o něj sice jevili zájem, žádnou diagnózu však nestanovili. Přesto je jméno Fjodora Jevtičeva docela známé a dostalo se do učebnic biologie jako příklad atavismu, tedy návratu k předkům. I přesto, že během show musel štěkat, v běžném životě mluvil Fjodor třemi jazyky, proslavil se v Americe i v Evropě a zemřel v Řecku v roce 1904 na zápal plic.
Alice Alžběta Dohertyová
A co by to byl za cirkus bez vousatých žen? Alice Alžběta Dohertyová se narodila roku 1887 v Minnesotě do běžné rodiny a měla mnoho krásných a zcela zdravých sourozenců. Ona sama však už při narození měla obličej pokrytý jemnými světlými chloupky dlouhými asi pět centimetrů. Rodiče tím byli šokováni – dívka měla vrozenou hypertrichózu. Už ve dvou letech začala Alice své rodině velice slušně vydělávat – zájemců o pohled na neobvyklé dítě nebylo málo. Její sláva rostla, a tak jí rodiče domluvili turné po celém západním pobřeží USA. Alice byla po dlouhá léta vystavována na veletrzích, což bylo tehdy běžnou praxí.
Alice Alžběta Dohertyová
Spolu se svou rodinou pak procestovala téměř celé Spojené státy, kde jí rodiče pořádali show v centrech velkých měst i na jarmarcích. Úspěch byl tak velký, že díky vydělaným penězům všichni vedli velice pohodlný život. Když bylo Alici pouhých pět let, chloupky na její tváři dosahovaly délky přes deset centimetrů, v dospívání téměř dvaceti. Kolem roku 1910 se rodina přestěhovala do Dallasu v Texasu a o pět let později Alice získala penzi, přestala vystupovat a žila velmi poklidný život. Zemřela 13. června 1933 ve věku 46 let.
Myrtle Corbinová
Myrtle Corbinová byla jedinou známou čtyřnohou ženou na světě. Narodila se roku 1868 v texaském městě Cleburne a navzdory svému stavu a předpokladům lékařů – ti tvrdili, že se dívka nedožije ani jednoho roku – prožila poměrně dlouhý život (zemřela krátce před svými šedesátými narozeninami). Většinu života pracovala v cirkuse Barnuma a byla natolik populární, že vydělávala 450 dolarů týdně – v té době naprosto luxusní peníze. V devatenácti letech se provdala za lékaře jménem Clinton Bicknell. Lékařské vyšetření ukázalo, že dvě přebytečné nohy patřily spodní části nevyvinutého siamského dvojčete. Obě dolní poloviny těla byly plně funkční, což dokazovaly i její děti – čtyři dcery a jeden syn. Tři děti se narodily z jedné soustavy orgánů, dvě z druhé. Z dochovaných zdrojů ale víme, že Myrtle měla zcela funkční jen jednu nohu.
Myrtle Corbinová
Dvě malé nohy, které podle svých slov mohla ovládat, byly příliš slabé a její vlastní druhá noha byla špatně vyvinutá. Díky manželovi, který byl uznávaným lékařem, vstoupila Myrtle do dějin vědy jako jeden z nejpozoruhodnějších případů lidské anatomie vůbec (řekněme si ale upřímně, kdo ví, zda by její manžel byl tak slavným lékařem, kdyby neměl po ruce takto výjimečný případ – o své ženě totiž napsal řadů článků). Myrtle zemřela 6. května 1928 v kruhu rodiny a přátel.
Francesco Lentini
Signor Francesco Lentini se narodil roku 1889 na Sicílii jako dvanácté dítě v rodině. Nebo – abychom byli přesní – jako „dvanáct a půlté“ dítě. Se svým nevyvinutým siamským dvojčetem, tvořeným jednou nohou a plnohodnotným pohlavním ústrojím, byl spojen v oblasti páteře. Lékaři se však v té době parazitické dvojče neodvážili amputovat – obávali se, že by Francesco mohl ochrnout. Rodiče se proto chlapce vzdali – vychovávat takto postižené dítě bylo pro početnou rodinu velmi náročné. Francesco chvíli bydlel u své tety, která ho však brzy umístila do internátu. Tam si uvědomil, že existují lidé, kteří jsou na tom mnohem hůř než on, což ho motivovalo pracovat na sobě.
Francisco Lentini
Frank se naučil nejen chodit na třech nohách, ale také běhat, skákat přes švihadlo, jezdit na kole i na koni. V osmi letech se s vlnou sicilských imigrantů dostal do Ameriky, kde se přihlásil do cirkusu a ihned po prvním představení se probudil jako celebrita. Diváci byli okouzleni jeho důvtipem, charismatem i obratností. Číslo, při němž kopal fotbalový míč třetí nohou, zatímco kráčel po dvou, vyvolávalo ovace a potlesk ve stoje. Postupně však jeho handicap ustoupil do pozadí. Publikum i kolegové ho milovali pro jeho osobnost, šarm i veselou povahu. Charisma „třínohého muže“ okouzlilo také mladou ženu jménem Sarah, s níž se Francesco oženil a zplodil čtyři zdravé děti. Lentini pracoval u cirkusu až do své smrti v roce 1966. Vystupoval více než čtyřicet let a všichni známí i kolegové si ho vážili a milovali natolik, že mu neřekli jinak než „králi“.
Seznam použitých zdrojů:
