Článek
Kdo by neznal slavného vůdce Hunů Attilu, jenž se zapsal do dějin jako postrach Evropy, neúprosný dobyvatel a mimořádně schopný vojevůdce? Tito až legendární hrdinové většinou umírají stejně bouřlivě a divoce jak žili – třeba na bitevním poli, někdy bývají otráveni nepřáteli, případně zrazeni vlastními rádci. Každopádně hrdinové si zaslouží hrdinskou smrt.
O to překvapivější je, že Attilův život skončil velice neslavně a podivně – po dlouhém hodování zemřel v ložnici během první svatební noci. Vedle těla seděla jeho mladá žena – krásná dívka jménem Ildiko. Nebýt těchto záhadných okolností, její jméno by nejspíše už dávno upadlo do zapomnění. Jenže smrt během svatební noci rozproudila spekulace, jež přežily staletí. Mnozí mladou dívku považovali za vražedkyni, zatímco zastánci oficiální verze její vinu odmítají. Kdo tedy byla tato žena, jež stála u zrodu jedné z největších historických záhad? Jak se stala chotí obávaného vůdce a jaký osud ji nakonec potkal?
Tajemství původu
O původu Ildiko toho historici vědí překvapivě málo, což jen přilévá olej do ohně různých teorií a dohadů. Není znám ani rok jejího narození (natož přesné datum), ale vzhledem k tomu, že Attila zemřel v roce 453, lze předpokládat, že přišla na svět někdy ve 30. letech 5. století. Podle jedné z nejrozšířenějších verzí Ildiko pocházela z burgundského kmene a dokonce byla dcerou tamního vládce. Jiná teorie je o něco dramatičtější a je víc spjatá s posledními měsíci Attilova života.
Alessandro Algardi: Setkání papeže Lva I. Velikého s Attilou (tento reliéf je známý také jako Fuga d'Attila neboli Útěk Attily)
Po návratu z válečného tažení se údajně dozvěděl o zradě několika franských kmenů a rozhodl se jednat bez milosti. Vpadl na jejich území, potlačil vzpouru a vůdce rebelů nechal popravit i s rodinami. Avšak na poslední chvíli zahlédl nadpozemsky krásnou dívku – a tu se rozhodl ušetřit a vzít si ji za ženu. Byla dcerou jednoho z povstalců a jmenovala se Ildiko.
Historik Maurice Bouvier-Ajam ve své knize o Attilovi přichází s další verzí, která přidává celé události téměř epický rozměr. Podle něj mohl Attilu zradit spíše germánský vůdce – s největší pravděpodobností Ostrogót či Alemán – což vedlo k podobně tragickému vyústění. Dívka v tomto příběhu nese jméno Hildgunda nebo Grimhilda. Takové označení by mohlo znamenat „dcera hrdiny“ nebo „nemilosrdná hrdinka“, takže celé vyprávění se ještě více posouvá do roviny mýtu a legend.
Ilustrační foto
Jak už to v podobných případech bývá, pravda a fikce se během staletí natolik propletly, že je dnes téměř nemožné rozeznat, co je historie a co pouhý výmysl.
Tragédie jménem Ildiko
Většina badatelů se však shoduje na tom, že Ildiko nebylo pravé jméno nešťastné dívky. Nejspíše šlo o zjednodušenou podobu burgundského či germánského jména, které bylo pro Huny až moc složité. Nebo o něžnou zdrobnělinu, kterou svou nastávající oslovoval Attila. Existuje dokonce teorie, že vojevůdce sám neznal jméno své mladé nevěsty – ani jeden totiž neovládal řeč toho druhého. A tak pro ni zkrátka vymyslel něžné oslovení, které nemuselo mít nic společného s jejím opravdovým jménem.
Ilustrační foto
Je totiž dost možné, že Ildiko nebyla dcerou vůdce ani knížete, ale obyčejnou dívkou prostého původu – jednou z mnoha zajatkyň, které Hunové odvedli po vítězství, zatímco její rodina byla bez milosti vyhlazena. Ať už to bylo jakkoli, jedno je jisté – byla mimořádně krásná. Attila, který měl již řadu manželek i milenek a také velké množství potomků, si jí zkrátka nemohl nevšimnout. Svým rádcům oznámil, že se rozhodl vzít si za ženu dceru poraženého nepřítele, čímž chtěl symbolicky zpečetit své vítězství. Takové sňatky nebyly v té době ničím výjimečným a měly silný politický význam.
Přesto toto rozhodnutí vyvolalo mezi jeho druhy rozpaky, ne-li obavy. Attila byl totiž v té době již nemocný a pokročilého věku: na svou dobu vskutku velmi pokročilého – bylo mu totiž přes padesát. Sňatek s mlaďounkou dívkou tak působil spíše jako rozmar než jako dobře promyšlený politický krok.
Svatební noc, která změnila dějiny
Roku 453, krátce po potlačení franské vzpoury, uspořádal Attila velkolepou svatbu. Oslava trvala dlouho do noci a alkohol tekl proudem, aniž by kdokoli dbal na míru – proč by? V té době se na zdravý životní styl příliš nehrálo a o škodlivosti hořkých moků nikdo moc nepřemýšlel. I ženich se naplno oddával radovánkám a do ložnice odkráčel až dlouho po půlnoci. Ráno do pokoje k novomanželům dorazila celá delegace – věrní druhové chtěli svému veliteli popřát po noci s mladou manželkou, moudří rádci chtěli ověřit, zda ona dívka byla vskutku pannou.
Ferenc Paczka: Smrt Attily
Postel byla vskutku od krve – jenže nepatřila mladé Ildiko, která se celá ubrečená schovávala v rohu místnosti. Krev patřila Attilovi – jehož bezvládné tělo leželo na manželském loži. Podle gótského historika Jordanese došlo k neobvyklé, byť banální tragédii: Attilovi se údajně v noci spustilo krvácení z nosu – vojevůdce však byl natolik opilý, že se neprobudil a zalkl se vlastní krví.
Pohřeb jak má být
Okamžitě se začaly šířit pomluvy, že za vojevůdcovou smrtí stojí právě Ildiko, která mohla chtít pomstít vyvraždění své rodiny (případně celého klanu). Otázka, zda šlo o nešťastnou náhodu, nebo promyšlenou vraždu, dodnes zůstává bez odpovědi. Po Attilově smrti se jeho blízcí a rádci pustili do příprav pohřbu – tyto starobylé obyčeje a zvyky byly stejně kruté jako celý válečníkův život.
Podle některých pramenů byla Ildiko pohřbena zaživa spolu se svým manželem, čímž sdílela jeho osud i po smrti – nemuselo se však nutně jednat o trest. Naopak – pohřbívání žen spolu se svými manžely bylo v té době zcela běžnou praxí. Podle jiných zdrojů nebohou dívku vyvezli daleko od všech měst i vísek a nechali nahou v poli napospas osudu.
Tělo legendárního vojevůdce bylo údajně uloženo do tří rakví – zlaté, stříbrné a železné – což mělo symbolizovat jeho sílu, moc a bohatství. Nikdo však nezná místo posledního odpočinku mocného vládce Hunů – traduje se, že byl pohřben na dně řeky (často se zmiňuje Tisa) nebo na tajném místě na území Velké uherské nížiny. Právě proto, aby nikdo nikdy neodhalil místo Attilova věčného spánku, byli všichni, kdo o něm věděli, zabiti.
Ilustrační foto
Osud Ildiko tak skončil stejně náhle a tragicky, jako začal její krátký „vladařský“ život. „Královnou“ Hunů byla pouhý jediný den – přesněji řečeno večer – a přesto se její jméno navždy zapsalo do dějin jako součást jedné z největších záhad starověku.
Seznam použitých zdrojů:
