Článek
Muži nakukovali za závěsy, aby zahlédli dvacetiletou japonskou císařovnu, vyčerpanou porodními bolestmi. Za paravány plakaly ženy, zaříkávači vyháněli zlé duchy a poslové spěchali do chrámů s prosbou o recitaci dalších súter.
Šóši byla dcerou mocného státníka Fudžiwary no Mičinagy. Ve dvanácti letech ji otec poslal do císařského harému a už o rok později se provdala za císaře Ičidžóa. Nebyl to ale běžný sňatek. Císař už totiž manželku měl a říše měla svou císařovnu. Přesto získala titul císařovny i Šóši.
Dítě, které mělo změnit osud jedné rodiny i celé říše
Manželství bylo od začátku politickým tahem. Mičinaga doufal, že jeho dcera porodí prince. Sám se pak stane dědečkem budoucího císaře a získá u dvora ještě větší vliv. Moc miloval natolik, že už předtím provdal čtyři své dcery za různé císaře. Roky ale plynuly a dítě nepřicházelo. Celý rod proto první Šóšino těhotenství očekával s obrovským napětím. Na pohlaví dítěte závisela budoucnost rodu Fudžiwara. Kdyby se narodila dcera, její příchod by provázely slavnosti, Mičinagovi by však nepřinesla vytoužené politické vítězství.
Na začátku roku 1008 se konečně ukázalo, že je Šóši těhotná. V létě byla převezena z císařského paláce do domu svého otce. Podle tehdejších zvyklostí totiž ženy rodily v domě svých rodičů mezi vlastními příbuznými.
Porod pod dohledem mnichů a zaříkávačů
Dům zaplnily přepychové látky a každé přání nastávající matky bylo okamžitě splněno. Porod v 11. století však často končil smrtí ženy nebo dítěte a případné komplikace lidé připisovali zásahu duchů. Věřilo se, že těhotné ženy jsou zvlášť zranitelné vůči mononoke – zlým či neklidným duchům, kteří mohou proniknout do jejich těla, způsobit bolest, zastavit porod nebo zabít dítě. Proto se v domě už dlouho před porodem usadili mniši a v chrámech se konaly obřady za šťastné narození dítěte.
Večer 9. září se Šóši udělalo nevolno. Seděla s dvorními dámami, prohlížela si vonné směsi a poslouchala jejich rozhovory a ženy se snažily chovat jako obvykle. Murasaki Šikibu – slavná spisovatelka a dvorní dáma, která po sobě zanechala spisy i paměti, jež jsou krásným odrazem této doby – si však všimla, že její paní snáší poslední dny těhotenství mnohem hůř než dříve.
Murasaki Shikibu
V noci dům náhle ožil. Sluhové pobíhali sem a tam, ozývaly se hlasy a začaly horečné přípravy. K ránu byla Šóši přenesena na zvláštní vyvýšené místo obklopené bílými závěsy. Bílá barva symbolizovala očistu a při porodu se používala, přestože samotný porod byl považován za rituálně nečistý.
Přípravy osobně řídil Mičinaga. Jeho synové, vysocí úředníci i dvořané nosili rohože, polštáře a závěsy. Murasaki později vzpomínala, že všude panoval naprostý zmatek. Lidé se strkali, hádali a překřikovali.
Muži nakukovali za závěsy
Dům postupně zaplnili mniši, čarodějové, zaříkávači a zaříkávačky. Někteří duchovní zde pobývali už několik měsíců, Mičinaga ale nechal povolat další. O pomoc žádal chrámy po celé zemi v naději, že právě to císařovně pomůže.
Pak dorazily i ženy, které měly sloužit jako jakási média – věřilo se totiž, že ducha trápícího rodičku lze přimět, aby opustil její tělo a vstoupil do jiné ženy. A právě zaříkávači měli ducha přimět, aby přešel do jiné ženy, a poté zjistit, kdo je a co požaduje.
Své rituální texty však nepronášeli šeptem, ale předčítali je pěkně nahlas. Mezi lůžkem císařovny a posuvnými papírovými stěnami stálo natěsnaných asi čtyřicet lidí. Pohyb byl téměř nemožný a opozdilci už se dopředu vůbec nedostali.
Přestože Šóši zakrývaly paravány a závěsy, muži čas od času nakoukli dovnitř. Chtěli na vlastní oči spatřit císařovnu v tak zranitelné chvíli. Pro ženy císařského dvora to bylo ponižující. Urozená Japonka se totiž cizím mužům téměř nikdy neukazovala. Mluvila s nimi skrytá za závěsem a oni mohli zahlédnout nanejvýš rukáv nebo konečky vlasů. Dokonce i ženská tvář byla považována za příliš intimní pohled. A tady nešlo jen o tvář.
Začali jí holit vlasy
Porod trval dlouho. Šóši slábla a plakala. V jednu chvíli se její stav zdál natolik vážný, že ji připravili na přijetí mnišských slibů. Člověk, který umíral, se mohl zříci světského života a stát se buddhistickým mnichem nebo jeptiškou v naději na lepší posmrtný osud. Šóši proto dokonce začali holit vlasy. Dvorní dámy byly zděšené. Pro aristokratku období Heian byly dlouhé husté vlasy jedním z hlavních symbolů krásy. Jejich ztráta znamenala rozloučení s dosavadním životem, nebo přinejmenším s císařovou přízní.
Murasaki napsala, že lidé kolem propadli zoufalství, protože se domnívali, že lékaři i mniši už rodičku nedokážou zachránit. Krátce nato však Šóši šťastně porodila syna. Narodil se princ Acuhira, budoucí císař Go-Ičidžó. Pro Mičinagu to znamenalo vytoužené politické vítězství. Rod Fudžiwara získal dědice, který mohl jednou usednout na trůn, a jeho dědeček vládu nad zemí.
Na císařovnu se téměř zapomnělo
Pro Šóši ale utrpení neskončilo. Zatímco všichni slavili narození prince, na rodičku se téměř zapomnělo. Placenta dlouho neodcházela a její zotavení bylo velmi pomalé. Ještě deset dní po porodu nedokázala vstát z lůžka. Když Murasaki nahlédla za závěs, spatřila svou paní vyhublou, bledou a zcela vyčerpanou.
O rok později porodila Šóši druhého syna, prince Acunariho, budoucího císaře Go-Suzakua. Oba její synové nakonec skutečně usedli na japonský trůn, k velké radosti svého dědečka.
Kolem třicátého roku života přijala Šóši mnišské sliby, vzdala se císařských povinností i titulů, přesto však zůstala vlivnou členkou císařské rodiny až do své smrti ve věku 86 let.
Seznam použitých zdrojů:
