Článek
I přesto, že hnutí body positive stále dává o sobě vědět, v naší společnosti je pevně zakotvený kult štíhlosti a vytvarované postavy. Dá se říct, že díky instagramovým kráskám tento kult dokonce stále sílí. Většina Evropanů a Američanů jsou svým tělem posedlí, zkouší všelijaké diety a posilovací techniky a s nevýdanou vervou bojují s každým přebytečným kilem.
Muži z afrického kmene Bodi však mají přesně opačný problém – tady je hubená postava symbolem hladu a chudoby, a tak se místní muži snaží vypěstovat si obrovské břicho. Ten s největším pupkem se pak stává místní celebritou, ženy ho obdivují, soukmenovci závidí a ve vesnici mívá bezpočet výsad.
I v jednadvacátém století zůstává život domorodých afrických kmenů velice náročný. Mnoho oblastí se dodnes potýká s nedostatkem jídla a vody, a tak většina domorodců se vyznačuje dosti vyhublou postavou. To však neplatí pro příslušníky kmene Bodi. Pokud by nežili uprostřed Afriky, člověk by si mohl pomyslet, že místní jsou stálými hosty v nějakém fastfoodu. Zatímco muži z jiných etiopských kmenů jsou štíhlí atleti s výrazným pasem a vyrýsovanými svaly, muži z kmene Bodi působí jako hromotluci s obrovskými břichy. Podle místních obyvatel totiž právě tento typ postavy symbolizuje hojnost, prosperitu a zdraví.
Soutěž tlusťochů: když světem vládnou chlapi „krev a mléko“
Tento (pro nás možná až nepochopitelný) ideál mužské krásy je od pradávna součástí kultury kmene Bodi. A tak není divu, že mají i speciální rituální svátek, jehož název bychom mohli přeložit jako „soutěž tlusťochů“. Koná se vždy v polovině léta a trvá většinou jeden až dva dny. Účastnit se ho smí pouze muži a přípravy začínají několik měsíců předem. Vesničané, co vlastní více krav, začínají s přípravou i půl roku před vypuknutím slavnosti.
O účast se mohou hlásit pouze nezadaní mládenci. Jídelníček účastníků „soutěže tlusťochů“ je vskutku neobvyklý – skládá se pouze z tučného mléka a kravské krve, přičemž se vyřadí jakákoliv jiná strava. Po celou dobu příprav muž téměř nevychází ze své chýše, nepracuje a ani nepomáhá v domácnosti a rychle přibírá na váze.
V den svátku si muži na tělo nanesou rituální ornamenty a malby, které symbolizují jejich příslušnost k tradicím a posilují význam slavnosti. Na hlavu si nasadí čelenku z peří, mušlí a korálků a na hruď si pověsí náhrdelník. Celé tělo si pak ovinou provazy a pyšně předstoupí před diváky. Cestou na místo konání slavnosti se ale pořádně zapotí – sedavý způsob života a prudký nárůst hmotnosti se na nich zkrátka podepíše. Avšak titul nejtlustšího muže kmene přináší mnoho výhod, a tak jisté nepohodlí zkrátka přetrpí. Na místě konání čeká účastníky celý kmen (obyvatelé několika vesnic) i místní stařešinové. Účastníci pak hrdě předstoupí před diváky a předvádějí svá obrovská břicha.
Ten, kdo se chlubí největším pupkem, získá od stařešin čestný titul hrdiny kmene, který ponese po zbytek života. A jelikož v době konání svátku je vítěz stále ještě nezadaný, jeho šance na dobrý sňatek výrazně stoupají. Všechny mladé dívky z kmene Bodi totiž sní o tom, že budou mít za manžela právě takového „hromotluka“.
Mnohoženství, náčelníci a duchové
Jak jsme již zmínili, stát se ženou vítěze „soutěže tlusťochů“ je vskutku velká čest. Tedy, abychom to uvedli na pravou míru – velkou ctí je stát se jeho první ženou. Bodiové totiž už po staletí praktikují mnohoženství. Má to svou logiku – čím více žen přivede muž do své původní rodiny, tím více budou mít dětí. A tedy i pomocníků v hospodářství. Kmen Bodi je rozdělen zhruba na patnáct klanů, jež se skládají z několika rodin. V čele každého kmene stojí stařešina, který rozhoduje o životě svých soukmenovců. Stařešinové pak mají právo svolávat společné rady.
Národ Bodi vyznává animismus – věří, že nejen lidé, ale i zvířata, rostliny, předměty nebo přírodní jevy mají duši nebo duchovní podstatu. Jsou přesvědčeni, že duchové jsou velice mocní, a tak se snaží kontakt s nimi omezovat a zbytečně je neobtěžovat. S prosbou o pomoc se na duchy obracejí jen ve výjimečných situacích, například kvůli nemocem nebo před důležitým rituálem. Aby duchy nerušili, snaží se žít v harmonii s přírodou a v souladu s okolním světem.
Náčelníkovi se u Bodi říká komoro – rozhoduje o běžných záležitostech a reguluje hádky mezi vesničany. Pokud však nastane zásadnější problém, do sporu se musí zapojit stařešina.
Když den začíná ještě před úsvitem
Život v Africe vskutku není žádný med. Místní vstávají opravdu brzo: nikoliv se slepicemi, ale dokonce o něco dřív – ještě před úsvitem. Pastevci totiž musí vyhnat stáda na pastvu dřív, než začnou úmorná vedra. Ostatní chvíli zůstávají v chýších – ženy chystají jídlo, muži se připravují na práci. S východem slunce vesnice ožívají – veškeré úkoly se totiž musí splnit před polednem, kdy je největší horko. Pak se všichni shromáždí ve stínu stromů nebo pod střechami domů, jelikož tu teplota stoupá i nad čtyřicet stupňů, a tak opravdu není možné dělat skoro vůbec nic.
Místní jsou zvyklí na polední „siestu“ – někdo odpočívá, jiní občas vykonávají drobnou manuální práci, další podřimují. Až horko poleví (což bývá až kolem čtvrté až páté hodiny odpoledne), mohou se znovu pustit do práce.
Když se načančám, když se načančám…
Příslušníci kmene Bodi – a to jak muži, tak ženy – milují zdobení těl jizvami. Tato pro nás trochu brutální tradice je již stovky let nedílnou součástí jejich kultury. Místní věří, že jizvy (zejména u žen) zvyšují citlivost i smyslnost a že tyto ornamenty jsou údajně také velice příjemné na dotek. K vytvoření takové jizvy nejsou potřeba žádné složité rituály ani přítomnost šamana – mohou se udělat pomocí čehokoliv, co je zrovna po ruce. Domorodci k tomu používají hlavně nože, ale také střepy či dokonce zaostřené větve. Bolest a absenci jakýchkoliv antiseptik nijak neřeší. Jizvy se stávají součástí jejich identity, připomínkou příslušnosti k vlastnímu kmeni, jeho kultuře a tradicím.
Ne všichni jsou však ochotni něco takového podstoupit. Ti, které bolest přece jen odrazuje, mohou své tělo vyzdobit kreslenými ornamenty – nanášejí se speciální barvou a ve výsledku to vypadá jako něco mezi jizvou a tetováním. Tyto malby se na tělo nanášejí většinou během svátku. Podobně jako jizvy slouží jako prostředek sebevyjádření, nemusí se ale kvůli tomu trpět.
Málokdo ví, že světoznámé afro copánky pocházejí právě od žen z kmene Bodi. V Evropě a Americe samozřejmě používáme modernější technologie a postupy, zatímco místní ženy dávají přednost tradičním metodám.
Aby účes držel, prameny si potírají sádlem a poté posypou jemnou hlínou. Až hlína zaschne, copánky se pevně zafixují a drží několik týdnů či měsíců.
Bodiové (opět muži i ženy) rovněž milují všelijaké cetky – a kromě tradičních šperků (jako jsou náhrdelníky a náramky z korálků a mušlí) si na sebe schopní pověsit vše, co se aspoň trochu blýská. Korále mohou vyrobit z klíčů nebo víček od skleněných lahví, náušnice vytvoří z kousků plastových flašek.
Tyto ozdoby sice nemají žádnou kulturní nebo rituální hodnotu či význam, místní z nich i přesto mají obrovskou radost.
Střet tradičního života a globalizace
Od pradávna vedli Bodiové polokočovný způsob života a věnovali se lovu, postupně však přešli na chov dobytka. Zároveň tu vznikl i jistý kult zvířat, ke kterým místní přistupují s úctou. Krávy jsou dodnes hlavní měnou a ukazatelem blahobytu svého majitele. Během posledních sta let se Bodi pomalu začali věnovat i zemědělství.
Dnes počet příslušníků kmene Bodi nepřesahuje sedm tisíc. Jejich existence závisí i nadále na dobytku a pastvinách, ale ať chtějí nebo ne, civilizace postupně dobývá okolní oblasti a zasahuje i do míst, která obývají tradiční kmeny.
Vláda v Etiopii aktivně rozvíjí regionální infrastrukturu, a to mimo jiné i v oblastech, které obývá řada domorodých národů včetně Bodi. Výstavba přehrad a elektráren způsobila, že rozsáhlé kmenové pozemky se staly majetkem nadnárodních stavebních společností. Místní obyvatele násilně přesídlují do oblastí vzdálených od řek, což ničí jejich hospodářství. Část komunity, jež nemá možnost vzdorovat, opouští svou rodnou krajinu, jiní se snaží okolnímu světu čelit. Kdo ví, zda se jim podaří čelit nátlaku civilizace, ochránit svou krajinu a zachovat své tradice i tradiční způsob života.
Seznam použitých zdrojů:
