Tajemství Leninových rodičů: Co komunisté tajili o původu bolševického vůdce?

Asi nikoho nepřekvapí, že když komunisté psali o původu vůdce bolševické revoluce, zmiňovali jen to, co odpovídalo obrazu prostého člověka. Přestože bylo obecně známo, že Leninův otec i matka byli dědiční šlechtici (i když v učebnicích se o tom samozřejmě nepsalo), důraz se kladl především na skutečnost, že předkové Uljanovových kdysi pocházeli z nevolnických rolníků. O etnickém původu jeho rodiny se naopak mluvilo co nejméně.

Dnes dobře víme, že Uljanovovi nebyli etničtí Rusové a že by Lenin i jeho sourozenci dnes mohli klidně získat izraelské občanství. V zemi Sovětů však tato fakta po dlouhá desetiletí zůstávala mimo oficiální verzi dějin.

Ve 30. letech 20. století začala spisovatelka Marietta Šaginjanová shromažďovat materiály pro knihu Rodina Uljanovových. Významně jí při tom pomáhaly Leninovy sestry Anna a Marija Iljinična. Šaginjanová byla považována za věrnou a oddanou komunistickou autorku, která s mimořádnou horlivostí odhalovala „nepřátele lidu“, a tak na její práci nikdo příliš nedohlížel. Jenže když v roce 1935 vyšel první díl její knihy, Stalin okamžitě nařídil stáhnout celé vydání z knihkupectví i knihoven a všechny výtisky zničit. Spisovatelka zároveň dostala důrazné varování, aby se touto tematikou už nikdy nezabývala.

Proč Stalin zakázal knihu Marietty Šaginjanové

Co Stalina natolik pobouřilo? Soudružka Šaginjanová uvažovala jako přesvědčená proletářská internacionalistka. Na etnickém původu jejího hrdiny jí vůbec nezáleželo. Byla přesvědčená, že žádná národnost nemůže zpochybnit, zastínit či znehodnotit Leninovy zásluhy. Zkrátka přemýšlela jako poctivá proletářka. Stalin však už v té době začínal vnímat Sovětský svaz jako nástupnický stát a ideového pokračovatele někdejšího Ruského impéria. Lenin, jehož kult Stalin všemožně podporoval a rozšiřoval (i když za jeho života měli řadu neshodů), proto podle něj nemohl patřit k žádné národnostní menšině. V očích široké veřejnosti měl být příslušníkem národa, který v zemi dominoval. A to přesto, že sám Josif Vissarionovič byl Gruzínec.

Stalinův hněv vyvolalo zjištění Marietty Šaginjanové, že Lenin měl kalmycké kořeny. Už o tři roky dříve, v roce 1932, navíc zakázal Leninovým sestrám zveřejnit dokumenty, které odhalovaly židovský původ jejich matky. Kniha Marietty Šaginjanové byla znovu vydána až v roce 1957 a tentokrát už obsahovala zmínku o Leninových kalmyckých kořenech. Ani během chruščovovského tání, ani v období pozdější stagnace však nebylo dovoleno zmiňovat židovské kořeny vůdce světového proletariátu.

O této části rodinné historie Leninových předků se široká veřejnost dozvěděla až v období perestrojky.

Leninův otec: narodil se do rodiny krejčího, ale stal se šlechticem

Leninův dědeček z otcovy strany, Nikolaj Vasiljevič Uljanov (přesněji Uljanin), přišel na svět v roce 1770 ve vsi Androsovo nedaleko Arzamasu. V posledních desetiletích etnografové přišli se zjištěním, že tuto ves až do 19. století obývali výhradně Mordvini. A tak – pokud se vědci nepletou – byl Leninův dědeček etnickým Mordvinem. Tato skutečnost však vyšla najevo teprve poměrně nedávno.

Nikolaj Uljanov se usadil v Astrachani, kde se oženil s měšťankou Annou Smirnovovou. Marietta Šaginjanová zjistila, že pocházela z rodiny pokřtěných Kalmyků. Leninův otec tak byl z poloviny Mordvin a z poloviny Kalmyk. V jeho žilách tak podle všeho nekolovala ani kapka ruské (případně slovanské) krve, což komunisté raději nikdy nezmiňovali.

Příběh rodu Uljanovových: od nevolníků ke šlechtě

Životní osudy Leninova dědečka i otce na jednu stranu sice potvrzovaly sovětskou legendu o tom, že předci bolševického vůdce vzešli z lidových vrstev. Existují informace, že jeho dědeček odešel od svého statkáře do města vydělat peníze na robotní dávky, do rodné vsi se však nikdy nevrátil. Jinými slovy, byl tol uprchlý nevolník. V tehdejším Rusku si člověk jen stěží mohl představit nižší společenský původ.

Na druhou stranu se Nikolaj Uljanov stal váženým řemeslníkem a podařilo se mu získat měšťanský status. Zdá se přitom, že ho nikdo nepronásledoval kvůli útěku od statkáře a o jeho původ se už příliš nezajímal. Životní příběh Leninova otce ještě názorněji ukazuje, že i v carském Rusku existovaly pro schopné a pracovité lidi možnosti společenského i kariérního vzestupu.

Jak se syn provinčního krejčího dostal na univerzitu

A tak otec Lenina Ilja Uljanov se narodil do měšťanské a poměrně zabezpečené rodiny.  Přestože jeho otec byl obyčejný provinční krejčí, Ilja vystudoval Astrachaňské gymnázium se stříbrnou medailí – neboli s vyznamenáním, což mu otevřelo dveře na univerzitu. Nejblíže k Astrachani byla Kazaň, a právě tam se budoucí Leninův otec rozhodl pokračovat ve studiu na fyzikálně-matematické fakultě.

Na univerzitu nastoupil v době, kdy zde ještě působil slavný matematik Nikolaj Lobačevskij a chemii přednášel neméně proslulý Alexandr Butlerov. Uljanov vystudoval opět s vyznamenáním a získal vědeckou hodnost kandidáta matematických věd. Výborné známky i skvělé reference mu zajistily možnost pracovat ve státním aparátu. V roce 1877, kdy bylo budoucímu revolucionáři sedm let, získal jeho otec hodnost skutečného státního rady. Šlo o vysokou civilní úřednickou hodnost, která zároveň umožňovala získání dědičného šlechtického titulu. A tak se ze syna bývalého uprchlého nevolníka stal šlechtic.

Právě tento životopisný údaj o Leninově otci přímo odporoval sovětskému obrazu carského Ruska jako země, v níž byl prostý lid odsouzen k bezvýchodnému útlaku a životu v bídě.

Leninova matka: šlechtické panství a záhada jména Blank

Finanční situace Ilji Uljanova se však výrazně zlepšila ještě před získáním šlechtického titulu – v roce 1863 se oženil s Marií Blankovou a jako věno získal rodinné panství jejích rodičů ve vsi Kokuškino v Kazaňské gubernii. Z čehož logicky vyplývá, že Leninovi rodiče byli statkáři. Tento fakt se komunisté snažili co nejvíce utajit – nebylo to však jediné tajemství Leninovy rodiny. Jeho sestry se totiž pokusily zjistit původ své matky – zaujalo je totiž její německé příjmení. Pátrání je dovedlo k překvapivým výsledkům, jejichž zveřejnění Stalin údajně přísně zakázal.

Otec Marie Blankové, Alexandr Dmitrijevič Blank, vystudoval Vojensko-lékařskou akademii v Petrohradě a udělal kariéru jako vojenský lékař i ředitel několika nemocnic. Přestože nikdy nezískal dědičné šlechtictví, díky své službě si v 50. letech 19. století pořídil panství ve vsi Kokuškino. Právě to pak věnoval jako věno své nejmilejší dceři Marii, ačkoli měl kromě ní ještě další čtyři potomky. Za ženu měl jistou Annou Grossschopovou. Z otcovy strany měla německý původ, z matčiny strany byla Švédka.

Nejzajímavější zjištění ale přineslo až studium životopisu samotného Alexandra Blanka.

Po narození totiž nosil jméno Izrael Mojsejevič. Přišel na svět mezi lety 1799 až 1804 v židovské rodině ve Starokonstantinově na Volyni. Jelikož vyznávání judaismu v carském Rusku znemožňovalo studium na vysoké škole i kariéru ve státním aparátu, rozhodli se Izrael a jeho mladší bratr Abel konvertovat k pravoslaví a přijmout křest.

Stalo se tak v roce 1820 v Petrohradě. Teprve poté mohli oba vystudovat medicínu.

Projekt Leninova pradědečka a asimilace Židů

Tím však celý příběh nekončí – roku 1846 zaslal Dmitrij Blank (Leninův pradědeček) caru Mikuláši I. vypracovaný plán postupné asimilace Židů v Rusku. Jako první krok navrhoval zakázat Židům oděv, který by je odlišoval od ostatního obyvatelstva.

Současně chtěl zavést v synagogách povinné modlitby za zdraví panovníka i členů vládnoucí dynastie. Je velice pravděpodobné, že se Mikuláš I. s tímto návrhem skutečně seznámil – i když o tom neexistují žádné přímé důkazy.  Avšak v roce 1854 bylo rabínům nařízeno, aby se během bohoslužeb modlili za rod Romanovců – přesně podle návrhu uvedeného v dokumentu Dmitrije Blanka.

Které skutečnosti o Leninovi sovětské moci nevyhovovaly

Život Leninova dědečka dokazuje, že v carském Rusku sice existovala státní omezení vůči Židům (ostatně podobné praktiky nebyly v tehdejší Evropě výjimkou), ale změna vyznání mohla člověku otevřít cestu ke vzdělání i ke kariéře ve vědě a státní správě. Zároveň tento příběh ukazuje, že ani v carském Rusku nebyli všichni obyvatelé odsouzeni k životu v bídě a živoření, jak později barvitě líčily sovětské učebnice – pro schopné a vzdělané lidi existovaly možnosti společenského vzestupu.

Právě tyto skutečnosti příliš nezapadaly do obrazu Lenina coby syna prostého lidu. Příběh jeho rodiny totiž ukazoval několik nepohodlných faktů: Lenin zřejmě neměl ani kapku slovanské krve, pocházel z privilegovaných vrstev carského Ruska a jeho předkové se ke svému postavení dopracovali vlastními silami díky možnostem kariérního růstu, které tehdejší společnost nabízela.

Seznam použitých zdrojů:

Britannica

The Jewish Chronicle

History is Now

Wikipedia