Článek
Veřejnost v Česku je masírována kauzou daru virtuální měny bitcoin, který asi neprozřetelně přijalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Jeho šéf Pavel Blažek se spolu se svým náměstkem sice odporoučel do politického ústraní, ale čtyři měsíce před volbami je kauza daru Blažkovu úřadu bezmála 1 miliardy korun doslova darem z nebes – ale jen pro opozici v čele s hnutím ANO, ale i pro SPD a bývalé spoluvládni Piráty. Vláda Petra Fialy se čtyři měsíce před sněmovními volbami otřásá v základech důvěryhodnosti v sebe i český stát a právo.
Příslušný dárce, odsouzený podnikatel předčasně propuštěný na svobodu, měl více než 10 let bitcoiny pod heslem zaparkovány ve svém počítači, který mu soud vydal. Virtuální měna se v mezičase spekulativně zhodnotila, takže vzrušené debaty hovoří o tom, že se z nich stalo 12,5 miliardy korun. Problém je, že v aukcích je za tyto peníze musí někdo koupit. Příslušný dárce bez jakýchkoli omezení mezitím zmizel z Česka někam do Asie a jistý objem bitcoinů zmizel v nedohlednu.
Nějakých 12 miliard korun celkem? Co jsou aktéři kauzy za „čučkaře“? Vždyť když parlament ČR z tehdejší iniciativy sociální demokracie přijal v roce 2005 zákon na podporu obnovitelných zdrojů energie v podobě zcela nehorázných výkupních cen elektřiny, stala se z něho doslova Bonanza a největší polistopadový tunel na veřejné finance. V letech 2010 až 2030 dostanou jen solární baroni od spotřebitelů v ceně elektřiny a přímých plateb od státu celkem asi 800 miliard korun (dalších 200 miliard dostanou celkem provozovatelé ostatních občasných zdrojů). Za to máme z těchto solárů nyní v celoroční bilanci kolem 3 % elektřiny, v prosinci ovšem kolem 0,5 % čisté výroby elektřiny. Tato částka se rovná ceně 4 velkých reaktorů, které korejská KHNP hodlá v Česku postavit. Ovšem nové reaktory budou fungovat 80 až 100 let, kdežto zmíněná kapacita solárů (2 GW) postavená se spěchem maximálně do Silvestra 2010 v roce 2030 zřejmě skončí pro dotační nepodporu a technické zastarání.
Komentátor deníku Echo24 Daniel Kaiser tento legislativní akt Poslanecké sněmovny označil za „Organizovaný zločin za bílého dne v parlamentu“. Jak ve svém komentáři 7. června konstatoval (https://www.echo24.cz/a/Hr2nt/komentar-kaiser-organizovany-zlocin-za-bileho-dne-v-parlamentu), „co jiného jsou zákonem vynucované platby od spotřebitelů k jedné lobby (obnovitelných zdrojů energie, OZE) než zločin organizovaný státem?“ Sněmovnou 3. června schválený zákon zvaný ZOZE nařizuje urychlení povolovací řízení pro stavbu větrníků či fotovoltaických parků, které nemá přesáhnout dva roky. V takzvaných akceleračních zónách, které teprve Ministerstvo životního prostředí bude určovat, dokonce řízení nesmí přesáhnout jeden rok. Co znamená akcelerační zóna? S novým zákonem v akcelerační zóně má obec či kraj být zbaveny možnosti postavit proti plánům stavitelů obřích větrných elektráren. Nyní často v místních referendech občané větrné elektrárny masivně odmítají z důvodů hluku, včetně neslyšitelného ultrazvuku, vibrací, ničení obrazu krajiny i devastaci hodnoty tamních nemovitostí.
Všechno je hnáno Evropskou komisí metodou cukru a biče. Cukr má přijít v podobě dotací čtyř miliard korun prostřednictvím Národního plánu obnovy korun na nové soláry a větrníky. Proto tak s výjimkou SPD pro nový zákon na podporu dotovaných OZE hlasovaly dojemně shodně všechny ostatní parlamentní strany. Bič komise práská v podobě hrozby odepřených dotací či dokonce sankcí, kdyby Česká republika neplnila svůj Národní klimaticko-energetický plán. Ten má podíl dominantně solárů a větrníků na energetickém mixu ČR zvýšit ze současných 18 % podle Česka na 30 %, což Komise kritizuje s tím, že by ČR měla mít ambici na 33% podíl.
Podstata problému spočívá v tom, že Evropská komise i parlament stále nechtějí do této zelené bezemisní bilance započítat jadernou energetiku. S tou by totiž Česko mělo díky svým šesti jaderným reaktorům s výkonem 4,4 GW už nyní přeplněný podíl dekarbonizačních zdrojů na elektroenergetice. Ale pod taktovkou předsedkyně EK Ursuly von der Leyenové to možné není, i když nový německý kancléř Friedrich Merz ze stejné partaje CDU naznačuje podporu Francie, aby jaderná energie byla skutečně postavena na roveň ostatních OZE. Merz přitom ale hlavně usiluje o ochranu deštníkem francouzských jaderných zbraní, pokud by polevila americká odstrašovací jaderná síla v Evropě před možnou ruskou vojenskou hrozbou.
Česko má v současnosti na základě v minulých dvou letech obnoveného dotačního programu asi 4,5 GW instalovaného výkonu v solárních zdrojích. Větrné elektrárny mají v současnosti instalovaný výkon 0,37 GW. Podle představ zelených plánovačů se v roce 2030 má výkon solárních zdrojů zvýšit na bezmála 12 GW a větrných elektráren na 1,5 GW. To vše si ovšem vyžaduje obrovské instalační dotace a opět i provozní podporu, protože soláry (roční efektivní činnost pouze 1000 hodin) ani větrníky (2000 hodin) si na sebe nejsou schopné vydělat. Na dotace majitelům těchto občasných zdrojů se musí ovšem složit všichni spotřebitelé ve vyšších cenách elektřiny a průmyslového zboží a služeb. Zdrojem jsou emisní povolenky ETS1 a od roku 2027 emisní povolenky ETS2 v očekávaném zásadním zvýšení ceny vytápění domácností uhlím a plynem a podstatném růstu cen benzínu a nafty. Takže většinová část společnosti chudne a brzy nebude s to financovat svůj běžný život, ale zelená oligarchie s kampaní živenou masivně šířeným strachem a hysterií z klimatické změny bude nezměrná bohatá.
Česká republika s výjimkou své podpory jádra, na jehož financování budou zemi ale možná chybět prostředky při podvázání ekonomiky zelenou ideologií, vlastně kopíruje německou zelenou tranzici energetiky pod nechvalně proslulým názvem Energiewende. Němci už mají v solárech 105 GW výkonu a přes 73 GW ve více než 30 000 obřích větrníků. Dalších 31 GW provozují stále v uhlí a 36 v plynových elektrárnách. Přitom maximální základní zátěž elektrosoustavy v pracovní den činí 75 GW. Poslední tři plně funkční jaderné elektrárny si zavřeli v polovině dubna 2023 a ihned se stalo Německo čistým importérem elektřiny, přitom vinou poklesu průmyslu se stagnací či poklesem spotřeby elektřiny.
Na právě uplynulou svatodušní neděli 8. května byl svátek a většina firem v Německu nepracovala. S východem slunce se jako obvykle spustily i fotovoltaické systémy. V době odpolední špičky slunečního záření do elektrické sítě dodávaly až 29 GW. K tomu ovšem až 31 GW dodaly německé větrné elektrárny. K tomu z technických důvodů jely byť na omezený výkon také emisní uhelné a plynové elektrárny mj. pro případ, kdyby se nebe zatáhlo nebo přestalo foukat. To mělo za následek, že výroba elektřina kolem 13:45 hodin o 23 GW přesáhla spotřebu 44,1 GW (viz graf).
Co udělali němečtí správci sítě? Snažili se nadvýrobu uplatnit v přečerpávacích zdrojích (asi 5,5 GW), protože žádné významné kapacity ukládání energie v bateriích či ve vodíku navzdory proklamacím stále v důsledku obřích nákladů na tyto systémy nemají. Mezi 13 až 15 GW odebíraly sousední země, a to za zápornou cenu 53 eur za MWh (asi 1,30 Kč/kWh), kdy odběratel vlastně dostal za získanou elektřinu peníze. Jak lze dohledat dále na portále https://app.electricitymaps.com/zone/DE/72h/hourly, nejvíce instalované kapacity pro dovoz elektřiny (kolem 2,5 GW) ze všech sousedů Německa využívala v neděli odpoledne Česká republika. Zbytek musela Spolková agentura pro sítě vyřídit dálkovým vypnutím některých zdrojů v rámci tzv. redispečinku.
Přitom více než 43 GW veškerého instalovaného solárního výkonu nemohou v současné době provozovatelé sítě v Německu dálkově ovládat (https://www.energy-charts.info/charts/installed_power/chart.htm?l=de&c=DE&expansion=p_solar_control&legendItems=6y3).
Když zase nefouká a nesvítí, redispečink zapojuje za úplatu rezervní uhelné a plynové zdroje a v době tzv. temného bezvětří organizuje obrovský dovoz elektřiny ze zahraničí. https://medium.seznam.cz/clanek/milan-smutny-lokalni-vypadky-proudu-jako-predzvest-strasidla-blackoutu-obchazejiciho-nemeckem-107147
Zatímco v roce 2019 bylo 211 hodin se zápornými cenami, v roce 2020 už 298. Zatím poslední rekord, kdy Německo zaznamenalo 516 hodin s cenou na nule nebo pod ní, padl loni. A letos je samozřejmě „zaděláno navíc. Čím více zelené energie, tím častější cenové extrémy. Konvenční elektrárny sloužící jen jako „záloha“ OZE si na sebe nevydělají, časté záporné ceny odrazují investory od dalších projektů v OZE. Zelená revoluce v energetice tak požírá sama sebe, ale elita zelených oligarchů na tom vždy vydělá. I s podporou zákonodárců a vlád.
I když od ledna 2025 už nové německé OZE nemají smlouvy s kompenzací nulových či záporných cen elektřiny, pro smlouvy uzavřené do prosince 2024 platí 20leté trvání těchto kompenzací. A to stojí těžké miliardy eur. https://medium.seznam.cz/clanek/milan-smutny-nemecka-sitova-agentura-varovala-pred-nezvladnutou-solarni-expanzi-151821
Výroba elektřiny v Německu v týdnu 23 - 2025
Zdroj: https://www.energy-charts.info/charts/power/chart.htm?l=de&c=DE&week=23
V elektrické síti nesmí být ani nadvýroba, ani deficit produkce. Pokud je výkon příliš vysoký nebo příliš nízký, dochází k vyvedení frekvence sítě z rovnováhy. Provozovatelé rozvodných sítí ji musí vždy udržovat na frekvenci 50 Hertzů (Hz). Kritickou se stává od 49,8 Hz nebo 50,2 Hz. Pak může docházet ke kolísání frekvence, což způsobuje nestabilitu elektrické sítě. Hrozí rozsáhlý výpadek proudu. Což se nedávno (zřejmě také vinou nezvládnuté nadvýroby z OZE) stalo ve Španělsku a následně Portugalsku.
Německo chce do roku 2030 zvýšit svůj podíl OZE na výrobě elektřiny na 80 %. K tomu mají plán mít za pět let dominantně v solárních a větrných zdrojích instalovanou neuvěřitelnou kapacitu 350 GW. Potřebuje ovšem zásadně posílit přenosové a distribuční sítě a jejich nesmírně složité řízení, což bude stát do roku 2040 na 500 miliard eur (12,5 bilionu korun). Dalších 6,5 miliard eur ročně (přes 160 miliard korun) stojí správa sítě a redispečink. Tyto náklady samozřejmě hrozí explodovat v ještě méně přijatelné ceně elektřiny pro Němce než dosud. Proto Merzova vláda sníží průmyslu daně na elektřinu a na stát přenese poplatky za OZE a část distribučních nákladů. Tyhle náklady německého státu ovšem zaplatí všichni daňoví poplatníci.
Česko tak bude spolu s další expanzí dotovaných solárů a větrníků také kopírovat systém obřích německých nákladů spojených se stamiliardovými investicemi tentokrát „jen“ v korunách do přenosových a distribučních sítí. Další obří dotace si vyžádá výstavba plynových elektráren, které mají nahradit uhelné zdroje, které hrozí ovšem překotně vinou nákladů (povolenka) skončit v ČR do dvou let, když Němci je realistický plánují provozovat až do roku 2038, dokud je nehradí 40 nových a dotovaných plynových elektráren (20 GW). Ovšem na rozdíl do Německa zřejmě český státní rozpočet nemá a nebude mít prostředky na dotování ceny elektřiny. To je hrozivá zpráva pro český průmysl.
Pro obce a domácnosti, kterým přes jejich odpor hrozí zákonným násilím za humny vzniknout vládou a parlamentem prosazená obří větrná elektrárna, jedna dobrá zpráva nakonec. Nejvyšší soud Irska minulý týden rozhodl, že větrná farma v hrabství Wexford musí zcela odstavit tři ze svých šesti turbín a zaplatit manželskému páru celkem 360 000 eur (9 milionů korun) za škody, včetně 60 000 eur za zvýšenou újmu za 12 let provozu turbín. Provozovatelé elektráren zřejmě navíc budou muset zaplatit náklady právního zastoupení žalobců Raymonda Byrneho a Lorny Moorheadové ve výši 2,3 milionu eur. Žalovaní provozovatelé neuspěli s defenzívní strategií postupně zastavit turbíny elektráren v noci a o víkendech a svátcích od 7 do 11 hodin. Ve svém stostránkovém rozsudku soudce Oisín Quinn uvedl, že dle znaleckého posudku žalobců šlo o „jeden z nejhorších případů dopadu hluku z větrné farmy“. https://www.irishtimes.com/business/2025/06/05/windfarm-must-shut-down-three-turbines-and-pay-360000-damages-to-couple-high-court-orders/
