Článek
Minule jsem se jen dotkl informace, že Marek nastoupil do speciální třídy, která byla vytvořená pro děti s poruchami autistického spektra, ale hlavně jsem vám přiblížil činnost společnosti Dětský klíč Šumperk. Dnes bych se rád zaměřil na Markovu školní docházku.
Abyste měli alespoň dílčí představu, speciální třída zřízená pro děti s PAS nevypadala jako běžná třída s lavicemi, do kterých žáci spořádaně usedají a soustředí se na výuku. Představte si spíše místnost školní družiny nebo hernu, ve které se nachází různé výukové předměty, hračky, skládačky rozvíjející jemnou motoriku, knížky a leporela, míče atd. Tady děti trávily většinu času a kromě takto společně tráveného času si je jednotlivě, jedno dítě po druhém, brala učitelka do malé místnosti s počítačem a zde s nimi vedla individuální výuku dle schopností každého dítěte.
Z počátku jsme tento přístup k výuce považovali za dobrý, byli jsme a budeme za něj vděční, ale postupně jsme z něj byli rozpačití. Zdálo se nám, že Markův potenciál je mnohem větší než výsledky, kterých dosahoval, a přisuzovali jsme to zejména velice krátké době, po kterou byl aktivně v procesu učení. V podstatě na každé dítě měla učitelka půl až jednu hodinu denně. Jinak si každé dítě ve svém vlastním světě odbylo zbytek výuky, v lepším případě s nějakou skládačkou či hračkou.
Rozhodli jsme se proto k radikálnímu kroku. Hlavní myšlenkou bylo vyjmout Marka z prostředí autistů, kteří jeden druhého nikam neposouvali a dát ho do speciální třídy, kam chodily děti s různými hendikepy. Tady byl mnohem více motivován k interakci, mohl si najít kamaráda, viděl, že se bavily děti mezi sebou, ale hlavně, ve třídě probíhala výuka pro všechny děti najednou.
Neměli jsme tehdy nejmenší představu, jak to Marek přijme a jak to bude zvládat. Naštěstí se nám podařilo získat prostředky od nadace Vigo Foundation na osobní asistentku, která s ním dva roky absolvovala denní školní docházku a byla mu obrovskou oporou, díky níž se Marek připravil na další ročníky již bez podpory osobní asistentky, poté stačila pomoc asistentky pedagoga. Takže naše, tehdy bezprecedentní, rozhodnutí, které nám spousta známých a rodičů dětí chodících do šumperské školy vyčítala, se ukázalo jako skvělý krok ke zlepšení Markova dalšího rozvoje. Z té doby existuje video, ve kterém recituje naučenou básničku.
Díky našemu rozhodnutí se Markovi podařilo dokončit povinnou školní docházku a mohl nastoupit na Odborné učiliště a Praktickou školu v Mohelnici, obor „Prodavačské práce“. První ročník absolvoval relativně bez větších komplikací s přidělenou osobní asistentkou. V druhém ročníku však došlo k zásadnímu zlomu. Marek totiž má dost pevně „autisticky“ zafixovanou životní metu a tou jsou jeho 18. narozeniny, které bude mít v únoru 2024. A v den 18. narozenin je rozhodnutý ukončit školu, mít vlastní byt, partnerku, děti, chodit do práce, jezdit autem, prostě žít jako zcela zdravý člověk. A my jsme zjistili, že si vůbec neuvědomuje svůj hendikep a hlavně to, že skoro nic z toho, co si takto vysnil a přeje, se nemůže uskutečnit. Tak nám, prosím, držte palečky, ať tuto složitou životní etapu všichni zvládneme.
Moc vám všem děkuji. A pokud vás Markův osud zajímá, přečtěte si i další články, které jsem napsal nebo napíši.
S úctou Miroslav Slouka, táta skvělého, už téměř dospělého syna, Marka Slouky – Youtubera s PAS.
