Článek
Slovenský stát vojensky vystoupil po boku nacistického Německa už při útoku na Polsko v září 1939. Do poloviny roku 1941 následně slovenská armáda procházela rozsáhlými organizačními změnami. Nedostatek slovenských důstojníků a rotmistrů se projevoval po celé meziválečné období Československa a problém přetrvával i nadále. Od podzimu 1939 tak vznikla celá řada vzdělávacích institucí jako např. Vojenská akadémia v Banské Bystrici. Současně téměř vymizeli důstojníci české národnosti (ze 117 v červenci 1939 na 38 na konci téhož roku). Měnila se struktura ozbrojených sil, drobně se upravovaly uniformy a hodnosti a zaváděl se nový povelový systém. Židé a Cikáni sloužili odděleně v rámci pracovních rot a neměli nárok na povýšení. Slovenské ozbrojené síly byly limitovány nízkou úrovní motorizace a skutečností, že výcvik probíhal v rámci malých jednotek. Výzbroj zděděná po čs. předválečné armádě začala rychle zastarávat a modernizaci brzdilo to, že slovenský zbrojní průmysl vyráběl výlučně pro Němce. Alespoň se podařilo zakoupit několik desítek kusů lehkých tanků LT-38 a LT-40 ze zbrojovek Protektorátu. Německé dodávky letadel a protiletadlového dělostřelectva měly spíše symbolický než praktický význam.
Dne 24. listopadu 1940 se připojením k Paktu tří ľuďácký režim na Slovensku definitivně zavázal, že bude podporovat agresivní zahraniční politiku Německa, Itálie a Japonska. Tou dobou byl již Hitler rozhodnutý, že za několik měsíců zaútočí na svého dosavadního spojence Stalina. Od konce roku 1940 probíhaly na území Slovenska rozsáhlé stavební práce a rekonstrukce železniční, telefonní a telegrafní sítě, což bylo veřejností vnímáno jako signál blížícího se konfliktu na východě. O těchto šířících se zvěstech mezi obyvatelstvem informoval Moskvu v březnu 1941 i sovětský vyslanec v Bratislavě Grigorij M. Puškin. Během dubnové kampaně na Balkáně stoupl počet německých vojenských transportů přes slovenské území a po porážce Jugoslávie a Řecka ještě narostl. Státní úřady se pokusily zvýšenou koncentraci německých vojsk utajit, ale to šlo jen stěží.
Sebevědomý Hitler původně počítal s tím, že se do operace Barbarossa po boku Wehrmachtu zapojí jen Finsko a Rumunsko. Tedy země, které Sověti připravili v nedávné době o kus jejich území. Slovenské jednotky plánovali Němci využít jen v krajním případě jako okupační síly. Postupně však převážily politické a propagandistické zájmy, a tak se ve „společném boji evropských národů proti židobolševismu“ ocitli také Italové, Maďaři, Slováci a dobrovolníci z neutrálních a okupovaných zemí. Nutno dodat, že v případě Bratislavy hrál svou roli také strach ze stále sílícího Maďarska, které si mohlo po vídeňských arbitrážích z let 1938 a 1940 vysloužit další nová území na úkor svých sousedů. Tamní režim Mikloše Horthyho se nikterak netajil snahami o obnovení Velkého Uherska. Ministr národní obrany generál Ferdinand Čatloš tedy 2. května 1941 požádal německého vojenského atašé pplk. Heinricha Beckera, zda by se slovenská armáda mohla účastnit invaze v případě, pokud tak učiní i Maďarsko. 19. června dorazil do Bratislavy po jednání v Bukurešti a Budapešti náčelník štábu OKH genplk. Franz Halder a v rozhovoru s vedoucím Německé mise pro pozemní vojsko genpor. Paulem von Ottem vyjádřil zájem o zapojení slovenské armády do blížícího se konfliktu. 21. června obdrželi prezident Jozef Tiso a předseda vlády Vojtěch Tuka prostřednictvím německého vyslance Hannse E. Ludina Hitlerovu žádost, aby se Slovenský stát „ihned“ a „dobrovolně“ připojil k invazi do Sovětského svazu. Státní představitelé v Bratislavě proti tomu nic nenamítali.
Nastoupená pěchota slovenské armády, 1942
Slovenská armáda se na možné zapojení do války připravovala od jara 1941. V dubnu se zvýšená pohotovost protiletadlové obrany před veřejností odůvodnila jako prevence proti náletům britských a jugoslávských letadel. Úřady nařídily obyvatelstvu zatemnění a po celé zemi se budovaly kryty. Na konci května obsluhy slovenských tanků LT-35, LT-38 a LT-40 namalovaly na věže svých strojů trojmístná taktická značení podle německého vzoru. Zároveň se uskutečnilo několik vojenských cvičení ofenzivního charakteru s ostrou municí. 14. června čítaly slovenské ozbrojené síly počtu 33 675 mužů včetně mužstva pracovního sboru. 18. června došlo k povolání prvních záložníků do zbraně.
Dne 22. června v 9 hodin dopoledne vyslanec Ludin oficiálně informoval předsedu vlády Tuku, že Německo je ve válečném stavu se SSSR a Berlín očekává, že Slovensko dostojí svým závazkům, jež přijalo přistoupením k Paktu tří. Generál Čatloš s pověřením prezidenta Tisa povolal na mimořádné vojenské cvičení osm ročníků záloh o počtu 68 018 mužů, z nichž skutečně nastoupilo 56 858 (do 5. července vzrostl početní stav armády na 90 335 vojáků). Současně byl vydán rozkaz, aby z obrněných a motorizovaných sil vznikla Rychlá skupina v čele s plk. Rudolfem Pilfouskem, která měla zabezpečit severovýchodní část státní hranice. Ve stejný den Bratislava přerušila s Moskvou diplomatické styky. Ačkoli se poslední týdny slovenská vláda svou protisovětskou propagandou snažila působit na vlastní obyvatelstvo, rozhlasové vysílání 24. června velkou část veřejnosti ohromilo, protože nechápala potřebu konfliktu proti „bratrským východním Slovanům“. Ústy ministra vnitra Alexandra Macha zaznělo: „Slováci, Slovenky, občané Slovenské republiky, poslouchejte! V plné solidaritě s Velkoněmeckou říší nastupuje slovenský národ v obraně evropské kultury na své místo. Útvary naší armády překročily hranice Slovenské republiky, aby se připojily k bojující armádě německé.“ Tato proklamace pocházela z pera Tisa, který odmítl Tukovu formulaci, že Slovensko „dobrovolně vstupuje do války“, a nahradil ji termínem „připojujeme se“, aby dal najevo, že vstup země do konfliktu proti SSSR si Němci vynutili. Vojáci Rychlé skupiny tou dobou již postupovali sovětským územím a tím tak započala jedna z kapitol slovenských dějin, která je dodnes vnímána kontroverzně.
Prameny:
KLIMENT, Charles, K. Slovenská armáda 1939-1945, Naše vojsko 2003
KLUBERT, Tomáš. Slovenská armáda v druhej svetovej vojne, Perfekt 2016
MIČIANIK, Pavel, Slovenská armáda v ťažení proti Sovietskemu zväzu (I,), Dali-BB 2007
RYCHLÍK, Jan. Dějiny Slovenska, Vyšehrad 2024
