Článek
Nicolae Ceaușescu stál v čele země od roku 1965, kdy byl jmenován prvním tajemníkem Rumunské komunistické strany, až se v roce 1974 stal doživotním prezidentem. Na vrcholu moci se ocitl v roce 1968 po srpnové okupaci Československa, na níž se odmítl podílet a naopak ji rozhodně odmítl, což z něj učinilo národního hrdinu. Vzdorem vůči Moskvě si komunistický politik získal ohromné sympatie na Západě, které vyvrcholily státní návštěvou amerického prezidenta Richarda Nixona v Bukurešti v srpnu 1969. Za železnou oponou byl Ceaușescu považován za osvíceného politika Východu a řada zemí mu byla z politických důvodů ochotna poskytnout štědré finanční půjčky. Jestliže v roce 1971 činil dluh vůči západním věřitelům 1,2 miliardy $, v roce 1982 se vyšplhal již na astronomických 13 miliard $, což představovalo čtvrtinu tehdejšího rumunského HDP. Ve světle energetické krize 70. let a zvyšování úrokových sazeb došel režim v Bukurešti do bodu, kdy nebyl schopen splácet své dluhy. Nastoupila tedy řada drastických úsporných opatření, po nichž se rapidně snížila kvalita života v zemi.
Od roku 1978 proběhlo v Rumunsku několik vln zdražování potravin, služeb, veřejné dopravy, oděvů, dřeva, elektřiny, benzínu a zemního plynu. Rostla inflace, klesaly reálné mzdy a vzkvétal černý trh. Úsporná opatření dostala zelenou, aniž by došlo k reformě centralizovaného a nepružného plánování. Po celá 80. léta se země potýkala s chronickým nedostatkem potravin, což způsobil zvýšený vývoz do zahraničí. V roce 1981 vláda zavedla přídělový systém na chléb, mléko, rostlinný olej, cukr a maso. Občané tak byli nuceni stát dlouhé fronty na základní potraviny. Zemědělství bylo vysoce neefektivní a postrádalo potřebné investice i pracovní sílu. Ačkoli zaměstnávalo třetinu obyvatel Rumunska, muselo si každý rok dopomoci dvěma miliony školáky a studenty na práci na polích. Situace s nedostatkem potravin byla natolik zoufalá, že Ceaușescu inicioval tzv. Program racionálního stravování, který měl omezit příjem jídla. Na základě pochybných studií se totiž zjistilo, že Rumuni jedí příliš mnoho, a tak dietní program stanovil snížení denního příjmu kalorií na den o 10-15 % na 2800-3000. V období let 1981-1989 byly dodávky základních potravin a výroba spotřebního zboží sníženy na polovinu.
Přestože Rumunsko disponovalo bohatými nerostnými zdroji v podobě ropy a zemního plynu, jeho obyvatelé to příliš nepocítili. Majitelé automobilů si směli měsíčně zakoupit pouze 20-30 litrů benzínu a úřady pravidelně omezovaly silniční provoz. Soukromá vozidla tak směla jezdit jen některé dny v týdnu podle toho, zda jejich SPZ končila sudým nebo lichým číslem. Média pravidelně apelovala na rolníky, aby mechanickou práci nahradili ruční a používali koně a povozy. V rámci energetických úspor docházelo k častým výpadkům elektřiny a dálkového vytápění, což vedlo k nesnesitelným zimám. Ve většině městských bytů byla také omezena dostupnost teplé vody pouze na jeden den v týdnu. Pouliční osvětlení fungovalo jen minimálně a často se vypínalo úplně, zatímco infrastruktura po celé zemi chátrala. Katastrofální situace panovala i v běžném fungování nemocnic. Například v zimě roku 1983 zemřely desítky novorozeňat na jednotkách intenzivní péče kvůli výpadkům proudu v inkubátorech. Úspory zašly tak daleko, že v roce 1985 nechal Ceaușescu vypnout všechny regionální rozhlasové stanice a omezil televizní vysílání na jediný kanál fungující jen dvě až tři hodiny denně.
Vláda nuceně přistoupila k řadě škrtů, které obyvatele významně zasáhly. Populární sociální politika z konce 60. let s jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě už byla zapomenuta. V letech 1980-1985 se výdaje na zdravotnictví snížily o 17 %, což způsobilo zvýšenou kojeneckou úmrtnost (139 na 1000 živě narozených), která byla nejvyšší v Evropě. Ve stejném období klesly výdaje na bydlení o 37 % a školství, kultura a věda přišla o 53 % finančních prostředků. Škrtům se nevyhnula ani armáda coby tradiční opora vládnoucího režimu. V listopadu 1986 proběhlo po celém Rumunsku referendum o snížení velikosti armády a vojenských výdajů o 5 %. Po masivní kampani a souhlasu neuvěřitelného 100 % hlasujících se rumunská armáda zredukovala o 10 000 vojáků, 250 tanků, 130 děl a minových odpalovačů a 26 bojových letadel a vrtulníků, přičemž vojenské výdaje byly sníženy o 1,35 miliardy lei.
Politika splácení zahraničního dluhu nakonec přinesla své ovoce a do poloviny roku 1989 se Rumunsko zbavilo prakticky všech pohledávek věřitelů, což se nepodařilo žádné jiné silně zadlužené zemi na světě. Stalo se tak za značného snížení kvality života, která podle Mezinárodního měnového fondu klesla jen do roku 1983 až o 40 %. Ve druhé polovině roku 1989 se již země nacházela na hraně hospodářského kolapsu. V letech 1984-1989 k tomu významně přispěla i nákladná stavba Domu republiky, Ceaușescova ohromného paláce v centru Bukurešti o více než tisíci pokojích, na který padlo neuvěřitelné množství finančních a materiálních prostředků. Frustrace rumunského obyvatelstva z vládnoucího režimu se během 80. let silně prohlubovala, až vyvrcholila dramatickou krvavou revolucí v prosinci 1989. Na jejím konci byl zprvu milovaný vůdce národa a později nenáviděný diktátor Nicolae Ceaușescu popraven spolu se svou manželkou.
Prameny:
TEJCHMAN, Miroslav. Dějiny Rumunska
VYKOUKAL, Jiří, LITERA, Bohuslav, TEJCHMAN, Miroslav. Vznik, vývoj a rozpad sovětského bloku 1944-1989
https://communistcrimes.org/en/fall-romanian-communism-part-ii-austerity-measures-protests-and-violent-regime-change
TV dokument Zapomenutý svět komunismu. Socialismus pro jednu rodinu (VB, 2009)
