Článek
Tím vším je Radobýl (399 m n. m.), vrch v blízkosti Litoměřic.
Těmi tentokrát pouze projdeme – ale ani v letošním roce již třetí opakování pohledů na hlavní perly města (zejména poblíž Mírového náměstí a Dómského vrchu) nepřestávají těšit. Připomenout si je můžeme – společně s prožitky z blízkého okolí severně od Litoměřic – ve dvou dříve publikovaných reportážích:
Litoměřický kostel Všech svatých
Domy na Mírovém náměstí
Cihlové memento
Michalovická ulice nás právě vyvedla ven z města, míříme vstříc žlutě značené turistické stezce, po níž vystoupáme až na vrcholovou kótu cílového kopce. Ale to je ještě před námi. Přednost momentálně mají dvě zastávky na trase.
První má podobu nízkého cihlového baráku s vysokým komínem v těsném sousedství. Stojíme před památníkem litoměřického koncentračního tábora.
V areálu litoměřického památníku
Na konci druhé světové války byli jeho vězni nasazeni v podzemní továrně Richard – ta se nacházela pod blízkým kopcem Bídnice a rovněž Radobýlem. Zmíněná stavba z cihel bývala krematoriem koncentračního tábora.
„Podzemní továrna, nacisty označovaná jako B5-Richard, byla složitá soustava starých hlubinných dolů v bezprostřední blízkosti Litoměřic, konkrétně pod vrchy Radobýl a Bídnice, přestavěných na tajnou zbrojní výrobu,“ uvádí Magdalena Wagnerová v publikaci Tajuplné hory a vrchy v Čechách a na Moravě.
„Na jaře 1944 se začaly budovat podzemní továrny pro koncerny Auto-Union a Osram,“ čteme na informační tabuli v areálu památníku. „Jednalo se o výrobu součástek k motoru HL 230 Maybach, který byl během druhé světové války používán v německých těžkých tancích (Panther, Tiger aj.).“
Jednalo se o největší podzemní továrnu na našem území za druhé světové války. „A co je ještě mnohem horší, byla to de facto pobočka koncentračního tábora Flossenbürg, kde muselo v nelidských podmínkách pracovat přibližně osmnáct tisíc vězňů,“ píše Magdalena Wagnerová.
„Za pouhý rok zemřel každý čtvrtý vězeň v důsledku otrocké práce a krutých životních podmínek. Také v Litoměřicích byl uskutečňován program likvidace vězňů prací nazvaný „Vernichtung durch Arbeit“ (ničení prací),“ uvádí text informační tabule.
Vila Pfaffenhof
Chátrající vila
Krátce po napojení na žlutou značku činíme malou zastávku číslo dvě. Odbočka vlevo, pár desítek metrů dlouhá, vede k vile Pfaffenhof.
Novogotická stavba „se narodila“ v polovině 19. století, pro rodinu Pfaff ji vybudoval stavitel Ignác Anton Gaube. Postavil ji na místě zrušené vinařské kaple sv. Mikuláše ze 14. století.
Původní majitelé vilu vlastnili do druhé světové války, na jejím konci zde sídlilo SS komando. Po roce 1945 byla vila znárodněna. V současnosti nezadržitelně chátrá. Zpola ji halí stromy, stojí mezi nimi ohraničená drátěným plotem a odevzdaně očekává svůj konec. Holé zdi, chybějící střecha, slepá okna, ruina, která dávnou vilu už připomíná jen stěží.
Středohorská scenérie
Básník zahlédl plameny
Na řadě je nyní „útok“ na vrcholovou kótu čedičového Radobýlu. Čili výstup na kopec, jehož oblý, málem pravidelný tvar silně poznamenal bývalý kamenolom – doslova „vykousl“ západní stranu vrchu.
Název nepřehlédnutelného vrchu – jak se uvádí – je dost možná odvozen od staroslovanského slova „radobýl“, které označovalo místo, „kde se radují bohové“. A jež bylo spojeno s dávnými pohanskými rituály. Pocházet ovšem může rovněž se staroslovanského výrazu „radъ“ – ten označoval něco jako ostrý hrot… První písemná zmínka o vrchu – a již přesně s tím názvem, jaký známe – pochází z roku 1358.
Dříve než staneme na místě skutečně prvotřídního rozhledu, nelze nepřipomenout básníka Karla Hynka Máchu, jehož nedlouhý život se začal naplňovat právě zde.
V neděli 23. října 1836 si vyšlápl na Radobýl, aby se tu stranou všeho ruchu pustil do úprav své básně Cesta z Čech. Jenže pak zpozoroval, že dole v Litoměřicích hoří.
Část Litoměřic a Labe při pohledu z Radobýlu
Jak známo, nelenil, co nejrychleji seběhl z kopce a pomohl hasit. Některé zdroje uváděly, že přecenil své síly, nachladl… Většina pramenů ale preferuje jiný výklad událostí, jež vedly ke skonu básníka Máje.
Na vině byla závadná voda, které se Mácha během hašení napil a jež způsobila následnou infekci. „Podle úředních záznamů zemřel na následky onemocnění zvané Brechdurchfall, což byla jakási mírnější forma cholery,“ poznamenává Magdalena Wagnerová ve své knize.
Čedičová rozhledna
Úžasné místo. Nejprve se k němu přibližujeme po úzké asfaltce, pak po tenké luční pěšině, která záhy mizí v „tunelu“ z bujné vegetace, v závěru pak po klikatící se stezce končící na holém vrcholu s dominantním mohutným křížem.
A poté si již – společně s dalšími návštěvníky pozoruhodného místa mezi polabským a středohorským krajinným typem – vychutnáváme plejádu obrazů a scenérií:
Západním až severním směrem se vlní kopce Českého středohoří – Milešovka, Lovoš, Varhošť a další „obliny“. Pod kopcem se Labe ubírá ke svému moři – a také se leskne hladina Žernoseckého jezera. K dalším působivým – a v příznivém počasí i velice dobře čitelným obrazům – patří pochopitelně Litoměřice. Jihovýchodním směrem se do dáli odvíjí polabská rovina. V porovnání s dávnými sopečnými vrchy na opačné straně jde o krajinu velice kontrastní.
Vrchol Radobýlu
Žernosecké jezero a za ním vrchy Českého středohoří
Ještě nějakou dobu stojíme a díváme se…
Zdroje:
Magdalena Wagnerová: Tajuplné hory a vrchy v Čechách a na Moravě; Nakladatelství PLOT, 2021
Jana Jůzlová: Toulky Polabím: Euromedia Group, 2019
Informační tabule na trase
Mapy.com
