Článek
Řeka v těch místech – odkud není daleko například do Prášil či Srní – se stále hlouběji zařezává do terénu, z plochého údolí se jí trpělivou činností podařilo vymodelovat působivý kaňon. Ten tvoří působivé finále třicet kilometrů dlouhého toku, až k soutoku s věhlasnou Vydrou u vodní elektrárny Čeňkova Pila. Právě zde obě řeky odevzdávají svá jména Otavě, kterou svými vodami vytvářejí.
Rozstřílené Stodůlky
Ale tam Křemelná, jejíž jméno – odvozeno z nářečního slova křemel (křemen, kámen, skála) – popisuje „řeku s kamenitým dnem“ – teprve dospěje. Teď svou pozornost věnujme lokalitě, kde se nad levým břehem Křemelné rozkládala zaniklá obec Stodůlky.
Na cestě do údolí Křemelné
Na obzoru hora Křemelná, pod ní teče stejnojmenná řeka.
„Za 1. republiky byla rozlohou katastru (236 kilometrů čtverečních) po Praze druhou největší obcí v republice. Patřila k ní řada osad a samot a především největší šumavská královácká rychta, zřízená k ochraně březnické stezky, okolních zlatých dolů i zemských hranic,“ uvádí autoři publikace Česko všemi smysly – Šumava.
První písemná zmínka o místě nás zavádí mnohem hlouběji proti proudu času: v roce 1614 se týkala Simonových stodol. Zhruba v polovině 19. století zde – a v okolních osadách – žily takřka dvě tisícovky obyvatel. Bývala tu škola, pila i mlýn. A také kaple sv. Šebestiána – ta od konce 18. století.
Po roce 1945 historie obce vzala za své – Stodůlky byly zcela vylidněny, brzy jejich území připadlo vojenskému výcvikovému prostoru Dobrá Voda. „V roce 1952 byly všechny objekty doslova rozstříleny palbou z tanků a děl ze střelnice, zřízené na protějším svahu při cestě na Velký Bor a v údolí Mlýnského potoka,“ čteme si ve výše zmíněné publikaci.
Mlýnský potok, jeden z přítoků Křemelné
Mlýn i elektrárna
Jak už jsme poznamenali, Stodůlky byly v časech své vrcholné éry naprosto samostatné, vybavené byly mj. i mlýnem. Stodůlecký mlýn (německy Polalmühle) byl na soutoku Mlýnského potoka a Křemelné postaven v roce 1752.
Kromě primární funkce v jeho objektu fungovala rovněž pila a malá vodní elektrárna – ta zásobovala elektřinou blízkou osadu. Tak to tu vypadalo například v roce 1930. Aby byl tehdejší výčet úplný, je třeba ještě připomenout, že v mlýnu byla zřízena škola pro děti české národnosti.
Podobně jako celé Stodůlky také mlýn nepřežil 50. léta minulého století. Zanikl po odsunu německého obyvatelstva a v souvislosti se založením výše zmíněného vojenského výcvikového prostoru.
Křemelná
Na cestě za Vydrou
Pěkný pohled na závěr kaňonu, kterým se valí vody Křemelné, se naskýtá u vodní elektrárny Čeňkova Pila. To má řeka, pramenící v Železnorudské hornatině na jihozápadním svahu hory Jedlová (1139 metrů nad mořem), za sebou přibližně třicet a čtvrt kilometru dlouhou pouť. Uvádí se, že je patrně jedinou tuzemskou řekou, na jejíchž březích nestojí žádný dům.
U Čeňkovy Pily se potkává s Vydrou, své vody tu obě řeky spojují a v dokonale rovnocenné spolupráci vytvářejí tok mohutnější – a navíc s novým jménem. Odtud už teče, jak známo, Otava.
Vydra u Čeňkovy Pily
U křemelsko-vydřího soutoku
Pohled na dvě, vlastně tři řeky s průzračnou vodou, kamenitým dnem a v obklopení strmých svahů je až očistným zážitkem. Nikoliv ovšem jediným. O slovo se tu velice zdařile hlásí i sama vodní elektrárna.
Národní technická památka
Na samém počátku tu nestála pila Čeňkova, ale Bubeníčkova. V polovině 19. století pražský podnikatel Čeněk Bubeníček založil u říčního soutoku vodní pilu a sklad dřeva. Obojí v místě, odkud se tehdy plavilo dřevo – zejména do Dlouhé Vsi. Tam se pak dál zpracovávalo, nebo vázalo do vorů. Označení Čeňkova Pila se ujalo až později.
V roce 1908 byla pila modernizována, nainstalována byla tři vodní kola – dvě poháněly katry, třetí dřevoobráběcí stroje. „V roce 1912 byla na tomto místě rozhodnutím města Kašperské Hory vybudována moderní vodní elektrárna. Strojovna je vybavena horizontální Francisovou turbínou o výkonu 125 koní,“ sděluje text informační tabule pár kroků od říčního soutoku.
Návštěvníky vítá vodník.
Vůbec poprvé pocítili užitek z elektrárny obyvatelé Kašperských Hor na Štědrý den roku 1912 – elektřina z Čeňkovy Pily jim rozsvítila žárovky.
Elektrárna z roku 1912 se dochovala takřka v původním stavu. „Starý náhon pily byl při výstavbě elektrárny prodloužen o dřevěný přivaděč, tzv. vantroky, čímž se dosáhlo desetimetrového spádu… Celý areál byl zařazen mezi národní technické památky,“ píše se v publikaci Česko všemi smysly – Šumava. Národní technickou památkou je Čeňkova Pila od roku 1995.
Dřevěný přivaděč
Uvádí se, že v roce 1867 zde pobýval hudební skladatel Bedřich Smetana. Pověst si pohrává s myšlenkou, že právě na Čeňkově Pile se zrodil námět jeho symfonické básně Vltava. Jako záležitost jistou předkládá zdejší informační panel sdělení, že jeden z vysokých smrků stojících v těsné blízkosti elektrárny zasadil právě Smetana.
Do kaňonu dravé Vydry
Když už se turista ocitne v místech, kde se z dvojice šumavských říčních perel stává Otava, nedá mu to, aby se – kromě Křemelné – zaměřil na populární Vydru. Do kaňonovitého údolí, k oblíbenému sedmikilometrovému úseku mezi Antýglem a právě Čeňkovou Pilou, je do blízko – což pochopitelně není jediný důvod.
Vydra
Koryto plné balvanů, hučící – pro někoho možná přímo zpívající řeka, peřeje, kamenné hrnce… Nejspíš to znáte. Ale i tak se na ta místa určitě rádi znovu podíváte. Šťastnou cestu!
Zdroje:
Petr David, Petr David ml., Petr Ludvík, Vladimír Soukup: Česko všemi smysly – Šumava; Nakladatelství S&D, 2011
Informační panely na trase
https://cs.wikipedia.org/wiki/Křemelná
Ivo Paulík: Šumava, Ottův turistický průvodce; Ottovo nakladatelství, 2010
Mapy.com
