Článek
To je spíše krutá pravda o autorovi s podivným uměleckým pseudonymem než o hygienických poměrech v socialistickém Československu a o hygienických zvycích obyvatelstva. Autor nám o sobě prozrazuje, že byl a nejspíše stále je (protože staří psi se novým kouskům nenaučí) špindíra, když nebyl schopen zakoupit si v běžných obchodech toaletní mýdlo, šampon, žínku, zubní pastu a kartáček na zuby, pleťový krém (Marylu, Niveu, Indulonu, atd.), holicí strojek a krém Barbus, případně nějaký pánský parfém, atd. Nepamatuji, že by v šedesátých, sedmdesátých či osmdesátých let naprostá většina lidí nedbala o svou tělesnou schránku, a to nejen v soukromí, ale také v zaměstnání – v každé fabrice, v zemědělském družstvu nebo na stavbě bývaly k dispozici umývárny s teplou vodou a se sprchami, i proletariát fasoval mýdlo, na zažranou špínu, například na kolomaz, solvinu, sadu ručníků. A udržování tělesné čistoty bývalo o to běžnější, snadnější a levnější, že tenkrát nebylo zapotřebí vodou šetřit, bývalo jí dost a za pár kaček, takže například u nás doma jsme se koupali prakticky každý den v plné vaně horké vody. Dnes by se ani průměrně situovaní lidé nedoplatili, kdyby si dopřávali koupele, jaké pro nás bývaly samozřejmostí. Nu a pokud jde o hygienu, mnozí jsme si užívali saunování nebo parní lázně, což je ta nejdůkladnější očista jakou si lze vůbec představit. Jít dnes alespoň jednou týdně do veřejné sauny by znamenalo nechat rodinu toho dne o hladu.
Mimochodem, pokud jde o tělesnou čistotu, k tomu, aby člověk nepáchl jako gumáky ošetřovatele prasnic nepotřebuje nic víc než čistou vodu – všechno ostatní je navíc tak jako ochucená a navoněná pasta k zubnímu kartáčku. Například Siouxové, Čejeni, Arapahové a Černonožci na prériích či Irokézové, Mohykáni a Odžibwejové u Velkých jezer na severu si velmi potrpěli na čistotu, proto se za každého počasí vrhali do řek a jezer, aby ze sebe spláchli pot, prach či krev. Podle pamětníků příslušníci 7. kavalerie generála Custera ve srovnání s rudochy, které pronásledovali, páchli tak, že smrděli nejen Indiánům, ale dokonce i jejich koním. Jinými slovy, mýdla a ostatní kosmetické potřeby, bez kterých se dnes prý neobejdeme, po tisíce let nebyly nutné k tomu, aby i divoši dbali o svou hygienu natolik, že kdyby se v současné době ocitli v pražském metru nebo v osobním vlaku na trati Praha – Pardubice, ucpávali by si nosy.
Autor nám svěřuje, že (cituji) ,,v dobách reálného socialismu byl totiž toaletní papír něco mezi strategickou surovinou a bájným jednorožcem. Všichni o něm slyšeli, ale málokdo ho měl zrovna doma.“ No, vtipná metafora, žel, vzdálená pravdě tak jako autor běžné hygieně.
Autor zkoušel v té době sehnat nejen kvalitní, ale vůbec nějaký hajzlpapír například v Irsku nebo na venkově v Itálii či v Portugalsku? Mnozí Irové se museli spokojit s mechem či sušenou rašelinou, pěstitelé oliv na jihu Itálie, Španělska a Portugalska listím ze svých stromů – kapitalismem a demokracií si zadky utírat nedokázali. Oblíbeným tématem kritiků socialistického hospodářství (většina z nich socialismus nezažila, protože se narodili až v devadesátkách) jsou dámské hygienické potřeby, resp. jejich nedostatek. Já si nevzpomínám, že by kterákoli z mých intimních přítelkyň nebo manželka musela řešit takový problém, přestože jsem byl s jejich genitáliemi ve velmi důvěrném vztahu. Pokud je něco trápilo, pak pouze robustnost vložek, protože tenkrát ani na globálním na trhu nebyly k dispozici ultratenké vložky ani tampóny. Vzpomínám jak si moje manželka ve svých dnech cpala do kalhotek cosi robustního, co vypadalo jako srolovaná deka – ale zaplaťpánbůh za to, bylo to k dostání a kromě toho v té době to bylo standardní dámskou potřebou nejen za železnou oponou, ale i před ní – od Berlína až na britské ostrovy.
Nevím z jaké planety a kdy k nám autor přiletěl, nebo kdy ho po neúspěšné terapii propustili z ústavu, ale já dobu, kterou líčí v tak temných barvách, prožil na vlastní kůži a přestože jsem byl vůči tehdejšímu režimu v opozici, autorovu sarkasmem sršící kritiku tehdejších poměrů jsem nucen označit za ryze účelovou a nespravedlivou. Předně srovnává nesrovnatelné, tedy to, co bývalo před čtyřiceti či padesáti lety, s tím co máme dnes. Existuje cosi jako vývoj, který se nikdy nezastaví, pokud jej nepřeruší a do minulostí nevrátí válka, revoluce nebo globální krize. Stejně tak by mohl porovnávat například sedmdesátá léta, tedy dobu Husákovské normalizace, s dvacátými lety – a k jakému závěru by dospěl? Že toaletní papír ze socialistických papíren byl nesrovnatelným komfortem ve srovnání s kousky potištěného papíru z rozřezaných novin ve městech a hrstí sena na vesnici? Občas chyběly dámské vložky? Jasně, výjimečně, ale v časech první republiky se menstruující ženy musely spokojit s ,,klůckem“, který po každém použití musely přepírat a mnohé z nich hygienické potřeby ani nepoužívaly, krev zachytávaly do spodniček pod dlouhými sukněmi. Ono je velmi snadné, ba laciné, z množiny vypreparovat pár podmnožin, nadto ještě marginálních, a na nich se pokoušet dokazovat jak tenkrát bývalo zle, aby se zdálo, že dnes je skvěle. Jenže není. Československo přes všechny problémy patřilo mezi dvacítku zemí světa s nejvyšší životní úrovní obyvatelstva. Neznalo chudobu v pravém slova smyslu, neznalo děsivý fenomén bezdomovectví a žebrotu, neznalo soukromé exekutory, nikdo nikoho nevyhazoval z bytu na ulici kvůli nezaplacenému nájmu (mimochodem v průměru dvacetkrát nižšímu než dnes), prakticky vše, zač se dnes musí platit, bývalo zdarma – dětské tábory, zájmové kroužky, sportovní kluby, advokátní služby, soudnictví, atd. Socialistický stát každoročně dokončoval a předával do užívání 350 – 400 tisíc bytů (v kapitalismu sotva 30 tisíc!), národ nevymíral, protože ,,strana a vláda“ adorovaly rodičovství a podporovaly je natolik, že z tehdejší populační exploze česká ekonomika těží dodnes (připomínám, že právě naši demokratičtí politici a liberální ekonomové přivedli národ do situace, kterou lze definovat termínem ,,genocida“, protože se nám rodí nejméně dětí od roku 1775, kdy vládla císařovna Marie Terezie), tehdejší školáci a studenti bývali psychicky mnohem odolnější než současné primadony s dušemi křehkými jako sklenky na šampus, atd.
Pokud měl být autorův fejeton konfrontací mezi socialistickou bídou a kapitalistickým blahobytem, pak se měl zaměřit na to, co je pro život skutečně důležité, opravdu důležité, například dostupnost a cena bydlení, náklady na domácnost, podmínky pro vývoj dětí,
A pak také neporovnávat poměry v Československu s poměry v nejvyspělejších evropských zemích, typicky v Německu, Rakousku či Skandinávii, ale se všemi, které se prohlašují za demokracie a ve kterých vládne volná ruka trhu, abychom získali objektivní pohled na dva politicko-ekonomicko-sociální systémy. Nestačí koukat přes hranice k sousedům, ale nutno pohled upřít více do dálky, protože součástí kapitalistického světa byli a jsou také například Mexiko, Indie, Turecko, Řecko, Bolívie, Egypt, Pákistán, Irsko, atd. Primární zásadou inteligentních, kompetentních a objektivních (=poctivých) lidí, kteří se veřejně vyjadřují k jakémukoli tématu, je porovnávání, tedy hodnocení uváděné v kontextu, v dané věci v kontextu doby a prostředí. Vypreparovat poměry jedné země ze světa, nebo alespoň z geografického prostoru v němž se nachází, ve snaze prezentovat ji tak či onak postrádá jak odbornou relevanci, tak elementární poctivost, protože konzument takové (dez)informace neví jak na tom byly jiné země a zda to, co se dozvídá o své zemi, bylo neobvyklé nebo standardem či dokonce lepší než u sousedů. Jestliže se Československo řadilo mezi dvacítku zemí světa s nejvyšší životní úrovní obyvatelstva, s nejspolehlivějšími sociálními jistotami, s excelentní demografickou situací, s nejsilnější podporovou rodičovství na světě, s nejpropracovanější zdravotní péčí o děti a mládež (mimochodem, právě československé zdravotnictví se jako první na světě vypořádalo s nemocemi, které každoročně invalidizovaly nebo zabíjely tisíce dětských pacientů, jako například rachitida,
Co dodat? Snad jen to, že
*
Ne, osobní hygiena nezávisí na šamponu,
značka mýdla a krému nehraje žádnou roli,
parfémy a líčidla nemusí být výbavou domu,
voda stačí abychom nepáchli jako mrtvoly.
*
Důležitější než kosmetika je pravidelné mytí,
co čistá voda ani drahý deodorant nedokáže!
Když nechceš lidi svým pachem dohnat k blití,
sprcha tvou špínu i bez chemie snadno smaže.
*
Apači, Dakotové, Maoři i Evenkové na Sibiři,
neznali mýdlo, mazali se lojem ulovené zvěře!
Kdo chce být zdráv s čistou přírodou se smíří,
rozmazlenost a luxus ke zdraví přirazí dveře.
