Kaktusy, kaktusáři a kaktusářky

Kde se vlastně vzal ten nápad pěstovat kaktusy doma? Jíst se to nedá, píchá to, a roste to moc pomalu. První kaktusy byly do Evropy dovezeny už v polovině 16. století. Nebylo to kvůli jejich pěstování, ale spíš ukázka, zajímavost a kuriozita. Na dvoře císaře Rudolfa II. dělali s kaktusy alchymistické pokusy.

První výstavu kaktusů u nás pořádal v roce 1897 zahradník Antonín Záruba. Postupně vzniklo několik malých organizací a až po válce vznikl Svaz českých kaktusářů. Při návštěvě výstavy kvetoucích kaktusů v táborské botanické zahradě jsem měla dojem, že za pulty a u pokladny sedí stále zakládající členové téhle organizace.

Já vůbec nemám ráda kaktusy, roste to pomalu, píchá to a bez pinzety se to nedá přesadit.

Mám doma dva, které mi přinesl jeden cestující místo květiny. Zapomněl si u mě v autobuse tašku s nákupem. Doma to zjistil, vrátil se na zastávku a čekal, až pojedu zpátky. Když jsem mu podala tašku plnou nákupu, očička mu svítila radostí a chtěl se mi nějak odvděčit a poděkovat. Sáhl do tašky, vytáhl grilované kuře a rozhodl se mi ho darovat.

„Kdepak, to si nemůžu vzít, neměl by jste večeři, jen si ho snězte.“ Pán byl neodbytný a chvilku jsme se na zastávce dohadovali. „Víte co ? Tak mi někdy natrháte kytku a budeme srovnaný jo ? Platí?“ Tlačil mě čas odjezdu a potřebovala jsem celý rozhovor ukončit. Na kuře i tašku s nákupem už jsem dávno zapomněla.

Asi za měsíc mi někdo v Pacově klepal na dveře autobusu.“Nesu tu domluvenou kytku, tak honem otevřete." Na zastávce stál pán a podával mi dva pichlavé kaktusy. „Víte, já jezdím na velký nákup jenom po důchodě, tak se nezlobte, že mi to tak dlouho trvalo.“ Rozpačitě jsem převzala kaktusy a postavila je za přední sklo. Bylo to milé, kolikrát vrátíte doklady, telefon, nebo peněženku a neuslyšíte ani děkuju. Ale, proč zrovna kaktusy?

Mám je doma už šest let, stojí na okenním parapetu, rostou a já občas přemýšlím, jak se jmenovala ta zastávka u kolejí, kde jednou za měsíc vystupoval pán, co mi kaktusy přinesl.

Na výstavu kvetoucích kaktusů jsem vzala vnučku, aby měla návštěvu cukrárny ke dni dětí něčím zpestřenou. Také jsme chtěli symbolickým vstupným podpořit partu kaktusářů, kteří pořádají výstavu každý rok. Nanosit tolik pichlavých rostlinek na jedno místo, aby jsme si je mohli prohlédnout dalo určitě hodně práce. Překvapilo mě, kolik žen kaktusářek si přišlo nakoupit.

Vůbec jsem neměla v plánu kupovat si nějaký kaktus domů, protože je fakt nemám ráda. Dopadlo to tak, že jeden jsme si domů přinesli. Ne proto, že by nás uchvátil svým květem a vzhledem, ale líbilo se nám s jakou energií a zápalem pánové, kteří byli možná mezi prvními členy svazu českých kaktusářů o kaktusech vyprávějí a prodávají.