Článek
Nikdy jsme s mámou nebyly ty, co by si povídaly o všem. Rozhodně bychom se nemohly považovat za nejlepší kamarádky, jako to některá dcera se svou mámou má. Ale, když přišlo na pomoc, vždycky jsme se na sebe mohly spolehnout. Vždycky, dokud jsem se neodstěhovala, nenašla si partnera a nezaložila jsem si vlastní rodinu.
Moje máma mě vydědila
To mámu nějak rozhořčilo a její nálady se měnily jako podzimní počasí. I když jsem se snažila udržet náš vztah a vozila děti každý víkend za babičkou, zdálo se, že to mojí matce nikdy nestačí. Už jsem absolutně nevěděla, co mám dělat. Volala jsem jí, psala, jezdila jsem k ní, nakupovala, snažila jsem se jí zvát i k nám domů. Moje matka bydlela v bytě, ale já měla rodinný dům. Mohla u nás přespávat a být tak dlouho, jak jenom chtěla. Už jsem opravdu nevěděla, co dělám špatně. Bylo to hrozné. Nejhorší to ale bylo v době, kdy semnou přišel i můj manžel. To se matka tvářila jako bůh pomsty. Ale to jsem si nikdy neuvědomila. Došlo mi to až poté, co mi řekla všechna ta ošklivá slova. Nevím proč jsem byla tak slepá a neřešila jsem to dřív.
Když mi řekla ten absurdní důvod, byla jsem v šoku
Jednoho dne, když jsem přišla na obvyklou návštěvu a maminka byla trochu pod vlivem, vybuchla a vzteky na mě křičela. Nejdříve to vypadalo jako obyčejná hádka, ale pak mi hrdě oznámila, že mě vydědila. Když jsem se zeptala proč, co jsem jí provedla, řekla mi to tak otevřeně a bez zábran, že jsem si myslela, že se mi zastaví srdce. Důvod? Protože jsem se vdala a odstěhovala.Byla jsem v šoku. Jak může být moje štěstí a snaha o vlastní rodinu pro mou mámu takovým problémem? A je to opravdu pravda? Více jsem se raději neptala.
To, co chtěla říct, řekla a já jsem jen stála, srdce mi bušilo a cítila jsem, jak se mi v hrudi hromadí žal. Po této návštěvě jsem se rozhodla, že už toho bylo dost. Nechtěla jsem snášet už další bolest, žádné další hádky. Nechtěla jsem ani majetek. Bylo mi jasné, že jakákoli další snaha o urovnání našeho vztahu by byla marná. Od té doby s mámou nemluvím. Uzavřela jsem tuto kapitolu svého života, abych ochránila sebe a svoji rodinu před další bolestí.
Zdroje: autorský text a příběh Andrey
