Článek
Vladimír se v padesáti letech rozhodl, že chce udělat nějakou velkou životní změnu. Ačkoliv žil na první pohled velmi spokojený život, chodil mezi své vrstevníky a ničím se nelišil, uvnitř sebe bojoval s velkou depresí. Cítil, že je něco špatně a nevěděl, co s tím má dělat. Když se však začal pohybovat v pánském klubu, zjistil, že ho toto pohlaví mnohem více přitahuje. Jinak žil vyrovnaným životem s úspěšnou profesní dráhou, bytem situovaným v centrální části města a skupinou přátel, na které nikdy nedal dopustit.
I když mu chyběla partnerka, což byl častý důvod narážek mezi jeho blízkými, kteří se ho neustále ptali, kdy si někoho najde, on věděl, že chce někoho jiného. Navzdory vnějším známkám spokojenosti se Vladimírova duše často potýkala s depresemi. I přesto, že si v životě splnil vše, co chtěl, jedno jediné přání stále měl. Udělat ve svém životě pořádnou změnu.
Pracoval od rána do večera a hledal sám sebe
Ačkoliv každý den chodil do práce a pracoval na vrcholné pozici v automobilovém průmyslu, měl rád i jiné záliby. Například si oblíbil módu a díval se na světoznámé módní přehlídky. To ale nebylo vše. Velmi často cestoval do zahraničí a setkával se s mnoha zajímavými lidmi.
Jeho každodenní život se soustředil hlavně na práci v automobilovém průmyslu. Protože zastával vysokou pozici, byl jeho program spojen především s firemními schůzkami a častými služebními cestami do zahraničí. Na jedné z těchto cest narazil na společenství, které se bez zábran věnovalo diskusím o základních životních tématech, včetně otázek identity a přijetí vlastního já. Tyto rozhovory v něm zanechaly stále hlubší dojem. Otevřely mu oči a připomněly mu, že život je příliš krátký na to, abychom se zbytečně skrývali sami před sebou.
Rozhodl se změnit pohlaví
Jak čas plynul, tak se Vladimírovi začalo potvrzovat něco, co si dlouhá léta nechtěl přiznat a co potlačoval hluboko ve svém nitru. Začal si uvědomovat, že jeho fyzický vzhled nereflektuje to, jak se cítí uvnitř. Tento proces seberozpoznání mu trval několik měsíců intenzivního hledání. Nakonec dospěl ke zjištění, že ten vnitřní hlas, který se pokoušel ignorovat, je ve skutečnosti důležitým průvodcem na cestě k nalezení pravého já a opravdového štěstí.
Touha po změně pohlaví se stala jasnou volbou. Koneckonců už mnohokrát předtím si doma představoval, jaké by to bylo stát se ženou. Nejednou si dokonce objednal ženské šaty a zkoušel si je před zrcadlem. Zjistil, že se mu to líbí a je spokojený. Proto postupem času přešel na veškeré dámské oblečení.
Doma zažil peklo a stal se ženou
Když si byl naprosto jistý, že chce podstoupit změnu pohlaví, řekl to rodičům a nejbližším přátelům. Měl z toho strach a rozhodl se, že se už nebude skrývat. Jenže nečekal, jaké reakce se dočká. Rodiče ho vyhodili z domu a přátelé se ho začali štítit. Nikdo s ním nechtěl mluvit a všichni se styděli za to, že právě on je jejich kamarád. Nikdo se k němu neměl a všichni ho odstřihli. „Najít správnou kliniku, na které jsem mohl podstoupit změnu pohlaví, bylo to nejtěžší, co mě čekalo. Celý proces je náročný a zahrnuje nejen fyzické, ale i psychické testy. Navíc je tento proces velmi finančně nákladný, takže jsem si musel vzít půjčku. Ale já jsem se rozhodl a nic mi prostě nebude stát v cestě, pomyslel jsem si,“ dodal Vladimír, když popisoval svou situaci.
Přesto se Vladimír nenechal odradit. Situace ho nakonec dovedla k tomu, že se rozhodl opustit své zaměstnání, což bylo částečně zapříčiněno nutností častějších cest do Německa, ale také potřebou zvládat vedlejší účinky hormonální terapie a fyzické změny. Dnes je Vladimír spokojeným člověkem s usměvavou tváří, ze kterého je krásná blondýna, která se pyšní dokonalou postavou. Dnes se jmenuje Anna a odstěhovala se do Dubaje. Zde pracuje jako realitní makléřka.
Zdroje: autorský text a vyprávění Vladimíra
