Ceuta ohrožuje Schengen: Španělsko nezvládá migraci

Obrazy mladých Maročanů směřujících k hranici španělské Ceuty svádějí ke dvěma stejně zjednodušujícím výkladům. Podle prvního jde o uprchlíky, jimž Evropa musí otevřít dveře. Podle druhého pouze o vypočítavé ekonomické migranty, kteří si chtějí bez práce sáhnout na evropské sociální zabezpečení. Skutečnost je složitější, ale rozhodně ne tak složitá, aby kvůli ní evropské vlády musely rezignovat na ochranu vlastních hranic.

Události z přelomu července a srpna 2026 ukázaly, jak rychle se může dlouhodobá ekonomická frustrace změnit v nekontrolovaný masový pohyb. Podle španělských úřadů překročilo během jediného dne hranici Ceuty přibližně 60

 tisíc lidí. Část z nich pronikala po souši, další připlouvali nebo se pokoušeli přeplavat pobřežní pásmo. Významnou roli sehrály sociální sítě a nepravdivé zprávy o tom, že po soudním omezení okamžitého vracení nebude možné příchozí deportovat. Ve skutečnosti soudní rozhodnutí nezrušilo standardní návratové řízení, ale zpráva o údajně otevřené cestě už začala žít vlastním životem (Waldersee a Eljechtimi, 2026).

Nešlo přitom o první podobnou mobilizaci. V září 2024 se o hromadný průnik do Ceuty pokusily asi tři tisíce lidí, převážně mladých marockých mužů. Marocké úřady následně zadržely 152 osob obviněných z podněcování nelegální migrace prostřednictvím sociálních sítí. K rozpohybování tisíců lidí tedy nemusí být zapotřebí válka ani náhlý hladomor. Někdy stačí kombinace dlouhodobé nespokojenosti, skupinové dynamiky a přesvědčení, že se na několik hodin otevřela cesta, která už se nemusí opakovat (Eljechtimi, 2024).

Mladí lidé u hranice často nepůsobí jako osoby prchající před bezprostředním ohrožením života. Mají telefony, sledují sociální sítě, dokážou cestovat přes celé Maroko a získávat aktuální informace o situaci na hranici. Průzkumy ukazují smíšený profil potenciálních emigrantů. Podle Afrobarometru uvažovalo o vystěhování 44 procent dospělých Maročanů. Mezi lidmi ve věku 18 až 35 let to bylo 64 procent, mezi nezaměstnanými uchazeči o práci 69 procent a mezi lidmi s vyšším než středoškolským vzděláním 61 procent. Současně dosahoval podíl zájemců o emigraci 74 procent mezi respondenty zakoušejícími střední nebo vysokou míru materiálního nedostatku (Aka, 2025).

Data tedy potvrzují, že jde ve významné míře o relativně zajištěnou nižší střední vrstvu. K emigraci jsou nadprůměrně nakloněni jak ekonomicky znevýhodnění lidé, tak mladí, vzdělaní a profesně ambiciózní Maročané. Společným jmenovatelem není vždy absolutní bída, ale pocit, že domácí prostředí nenabízí budoucnost odpovídající jejich představám.

Arab Barometer dospěl k podobnému závěru. Touha po odchodu je silná zvláště mezi mladými muži a vzdělanějšími respondenty, přičemž hospodářské důvody patří mezi hlavní motivace. Část potenciálních emigrantů současně připouští, že by odešla i bez potřebných dokladů. Legální a nelegální migrace proto nevycházejí ze dvou zcela oddělených populací. Často jde o stejné lidi, kteří zvažují různé cesty podle toho, která se jim v daném okamžiku jeví jako dostupná (Arab Barometer, 2024).

Maroko není zhroucený stát. Má průmysl, infrastrukturu, rostoucí města, univerzity i vrstvu vzdělaných odborníků. To ale neznamená, že jeho hospodářství dokáže nabídnout dostatek kvalitních pracovních míst všem mladým lidem vstupujícím na pracovní trh.

Marocký statistický úřad uvádí, že celková nezaměstnanost v roce 2025 dosahovala 13 procent. Mezi lidmi ve věku 15 až 24 let však činila 37,2 procenta, mezi absolventy 19,1 procenta a mezi ženami 20,5 procenta. Podzaměstnanost navíc vzrostla na 10,9 procenta. Marocká ekonomika sice vytvořila 193 tisíc pracovních míst, jejich počet ani kvalita však nestačily k odstranění strukturálních problémů trhu práce (Haut-Commissariat au Plan, 2026).

OECD upozorňuje na rozsáhlou neformální ekonomiku a vysokou nezaměstnanost mladých lidí, včetně čerstvých absolventů. Neformální práce znamená nejisté příjmy, slabé sociální zabezpečení a omezené možnosti profesního růstu. Člověk může pracovat, ale přesto nevidí cestu k vlastnímu bydlení, založení rodiny nebo společenskému vzestupu (OECD, 2024).

Právě zde se rodí migrace, která je útěkem před stagnací. Pro mladého člověka nemusí být rozhodující, zda má dnes co jíst. Rozhodující může být přesvědčení, že ani za deset let nebude žít podstatně lépe než dnes.

Afrobarometer ukazuje, že mezi Maročany uvažujícími o emigraci uvádí polovina jako hlavní motiv získání práce. Z toho 12 procent hledá lepší podnikatelské příležitosti a stejný podíl chce uniknout ekonomické nouzi nebo chudobě. Evropu považuje za preferovaný cíl 58 procent potenciálních emigrantů (Aka, 2025).

Problémem je obraz Evropy, který se k mladým Maročanům dostává. Na sociálních sítích jsou vidět německá auta, evropské výplaty, moderní byty a příběhy těch, kterým se podařilo uspět. Mnohem méně viditelná je nelegální práce, předražené ubytování, čekání na úřadech či neuznaná kvalifikace.

Evropský pracovní trh přitom není volně přístupný každému, kdo překročí hranici. Legální příchod občana třetí země je spojen s konkrétním účelem pobytu, například zaměstnáním, podnikáním, studiem nebo sloučením rodiny. Jednotlivé státy požadují pracovní nabídku, odpovídající kvalifikaci, dostatečné příjmy, pojištění a další doklady. Podmínky se liší podle cílové země a konkrétního pobytového režimu (European Commission, Directorate-General for Migration and Home Affairs, 2025).

Nelegální vstup tyto podmínky neruší. Naopak člověka vystavuje nebezpečí vyhoštění, práce načerno a zneužívání ze strany zaměstnavatelů, převaděčů nebo pronajímatelů. Evropská hranice tedy není poslední překážkou před normálním životem. Pro člověka bez právního statusu může být teprve začátkem dlouhodobé nejistoty.

To je skutečnost, kterou by měly evropské i marocké úřady sdělovat otevřeně. Informační kampaň by měla Maročanům vysvětlit rozdíl mezi evropskou mzdou a evropskými životními náklady, mezi turistickým obrazem města a životem nelegálního pracovníka a především mezi legální pracovní migrací a pouhým fyzickým překročením hranice.

Bylo by chybou předstírat, že evropský migrační systém funguje rozumně vůči každému, kdo dodržuje pravidla. Jeho nepružnost někdy dopadá právě na lidi, kteří pro evropské státy nepředstavují reálné riziko.

Osobně znám Maročana, který do Evropy přišel zcela legální cestou. Nešlo o nekvalifikovaného člověka odkázaného na evropský sociální systém. Patří spíše ke globální profesní a podnikatelské vrstvě, pracuje v informačních technologiích a má dlouhodobé vazby na mezinárodní pracovní trh. V Plzni se pokusil podnikat v pohostinství. Podnikatelský projekt neuspěl a spolu s ním zanikl také právní základ, na který bylo navázáno jeho pracovní a pobytové oprávnění. Výsledkem byl nucený odchod z Evropské unie.

Jeden osobní příběh samozřejmě nepředstavuje statistický důkaz. Dobře však ukazuje paradox systému. Člověk může do Evropy přijít legálně, být kvalifikovaný, ekonomicky samostatný a společensky bezproblémový, ale přesto ztratit možnost pobytu kvůli neúspěchu jednoho konkrétního podnikatelského záměru.

Z čistě ekonomického hlediska tento člověk nepředstavoval zjevné riziko pro český ani evropský sociální systém. Mohl se vrátit k práci v informačních technologiích nebo pokračovat v činnosti pro globální klienty a být i nadále daňovým rezidentem našeho státu. Jeho dlouhodobé profesní vazby ho činily nezávislým na pracovních příležitostech poskytovaných českým státem. Administrativní systém však posuzoval především zánik původního účelu pobytu, nikoli jeho celkovou ekonomickou soběstačnost, kvalifikaci a schopnost uplatnit se.

Tím vzniká nepříjemný kontrast. Na jedné straně se desetitisíce lidí pokoušejí překonat hranici bez pracovního místa, povolení a ověřené kvalifikace. Na druhé straně může Evropská unie ztrácet lidi, kteří přišli legálně, mají přenositelné odborné schopnosti a nejsou závislí na veřejné podpoře, jen proto, že jejich pobytový titul není dostatečně pružný.

Za ochranu vnější hranice Evropské unie odpovídá stát, který ji spravuje. Pedro Sánchez nemůže odpovědnost donekonečna přehazovat na Maroko, sociální sítě, převaděče, soudy ani evropské instituce. Vnější hranice v Ceutě je španělskou hranicí a současně hranicí schengenského prostoru. Pokud ji španělská vláda nedokáže kontrolovat, nevytváří pouze místní problém. Přenáší bezpečnostní a migrační riziko nejen na všechny členské státy EU a především signatáře shengenské smlouvy (rozuměj včetně Norska, Švýcarska a evropských mirkostátů s delegovanou suverenitou).

Schengen může fungovat bez pravidelných kontrol na vnitřních hranicích pouze tehdy, když si jeho členové navzájem důvěřují, že dokážou chránit hranice vnější. Právě proto evropské právo dovoluje dočasně obnovit vnitřní kontroly při vážném ohrožení veřejného pořádku nebo vnitřní bezpečnosti. Reforma Schengenského hraničního kodexu výslovně spojuje odolnost prostoru bez vnitřních kontrol se zvládáním krizí na vnější hranici.

Po červencovém průlomu v Ceutě už nezůstalo pouze u teoretických obav. Itálie obnovila selektivní kontroly osob přilétajících nebo připlouvajících ze Španělska a oznámila jejich měsíční trvání. Francie zároveň posilovala kontrolní opatření na navazujících trasách. To znamená, že nezvládnutá hranice v Ceutě začala přímo narušovat volný pohyb uvnitř Schengenu.

Formálně se dnes nevede řízení o vyloučení Španělska ze Schengenu a schengenský rámec ani neobsahuje jednoduchý politický mechanismus, jímž by bylo možné členský stát ze dne na den „vyhodit“. Praktické setrvání Španělska v plně funkčním prostoru bez vnitřních kontrol je však kvůli nezodpovědnosti Sánchezovy vlády skutečně ohroženo.

Jestliže další státy začnou systematicky kontrolovat cestující ze Španělska, může Madrid zůstat členem Schengenu na papíře, ale postupně přijít o jeho hlavní výhodu. Schengen je totiž založen na důvěře, že člověk může cestovat mezi členskými státy bez toho, aby každá země napravovala selhání souseda vlastními kontrolami.

Sánchezova vláda tak nehazarduje pouze s bezpečností obyvatel Ceuty. Hazarduje s důvěryhodností Španělska jako správce vnější evropské hranice. Čím déle bude Madrid vysílat nejasné signály o udílení pracovních povolení, návratech, pracovních možnostech a skutečných důsledcích nelegálního vstupu, tím více bude podporovat přesvědčení, že stačí hranici prolomit v dostatečně velkém počtu.

Na pobídky, právní pravidla a politická sdělení lidé reagují. Jestliže desetitisíce osob uvěří, že masový nápor zkomplikuje jejich návrat a zvýší šanci na setrvání, je povinností vlády tuto představu předem rozbít. Sánchez ji nerozbil. Jeho vláda začala reagovat až ve chvíli, kdy už lidé byli na španělském území, místní kapacity se hroutily a ostatní evropské státy přemýšlely, jak se před důsledky španělského selhání chránit.

Španělsko si nemůže dovolit nekontrolovanou ekonomickou migraci také kvůli vlastnímu trhu práce. Španělská ekonomika sice není v marocké situaci. Je součástí Evropské unie, má mnohonásobně vyšší životní úroveň a ve druhém čtvrtletí roku 2026 dosahovala solidního hospodářského růstu. Celková nezaměstnanost podle španělského statistického úřadu klesla na 9,87 procenta, nejnižší úroveň od roku 2008. To je sice nesporný úspěch, avšak nikoli důvod ke zkreslování skutečnosti.

Ani po tomto zlepšení však španělský pracovní trh nelze označit za bezproblémový. Eurostat uváděl v červnu 2026 nezaměstnanost 10,1 procenta, zatímco průměr Evropské unie činil šest procent. Mezi lidmi mladšími 25 let dosahovala španělská nezaměstnanost 23,4 procenta oproti unijnímu průměru 15,5 procenta. Přibližně 456 tisíc mladých Španělů bylo vedeno jako nezaměstnaných.

Španělsko a Maroko se nenacházejí ve stejné ekonomické realitě, ale potýkají se s podobným typem strukturálního problému: hospodářství nedokáže části mladé generace nabídnout stabilní práci, odpovídající příjem a přesvědčivou cestu k sociálnímu vzestupu. V Maroku je tento problém hlubší a nezaměstnanost mladých přesahuje 37 procent. Ve Španělsku je materiální úroveň nesrovnatelně vyšší, ale bez práce zůstává téměř čtvrtina mladých lidí, kteří vstoupili na pracovní trh.

Právě proto je Sánchezova politika tak nezodpovědná. Španělsko nemůže současně tvrdit, že dokáže vyřešit dlouhodobou nezaměstnanost vlastních mladých, a přitom vytvářet dojem, že dokáže bez přípravy absorbovat desetitisíce dalších mladých lidí z Maroka.

Nekontrolovaný příliv navíc dopadá na konkrétní segmenty trhu: levné bydlení, pohostinství, zemědělství, stavebnictví, úklidové služby a další obory s nižšími mzdami. Právě v nich hrozí rozšiřování šedé ekonomiky, práce načerno a tlak na nejzranitelnější domácí i legálně přistěhovalé pracovníky.

Sánchezova vláda může oprávněně argumentovat tím, že španělská ekonomika v některých profesích pracovníky potřebuje. Z toho však neplyne, že má přijímat kohokoliv, kdo se dostane přes hranici. Nedostatek zdravotních sester, techniků nebo sezonních pracovníků nelze řešit nekontrolovaným vstupem náhodně složené skupiny mladých mužů bez vazby na konkrétní zaměstnavatele.

Rozumná migrační politika nemůže být založena ani na otevření hranic, ani na jejich úplném uzavření. Musí však začít tím, že hranice skutečně existuje a stát jasně rozhoduje, kdo ji smí překročit.

Přísnost vůči nelegálnímu vstupu se nevylučuje s rozumnou legální migrací. Naopak jde o dvě strany téže politiky: stát má právo či spíše povinnost odmítnout obcházení pravidel, ale neměl by vyhánět ty, kteří je dodrželi a jsou pro společnost přínosem.

Mladým Maročanům není třeba upírat právo chtít lepší život. Je však nezodpovědné vytvářet iluzi, že k evropské životní úrovni vede nejkratší cesta přes plot, moře nebo virální příspěvek na sociálních sítích o „otevřené hranici“.

Autor: Martin Cikán

AKA, O. A., 2025. Open to mobility, within limits: Moroccans navigate ins and outs of migration. Afrobarometer Dispatch, č. 1063, 22. října 2025. Dostupné z: https://www.afrobarometer.org/wp-content/uploads/2025/10/AD1063-Moroccans-navigate-ins-and-outs-of-migration-Afrobarometer-21oct25.pdf [cit. 1. 8. 2026].

ARAB BAROMETER, 2024. Arab Barometer reveal findings from major Morocco survey. 7. června 2024. Dostupné z: https://www.arabbarometer.org/media-news/arab-barometer-reveal-findings-from-major-morocco-survey/ [cit. 1. 8. 2026].

ELJECHTIMI, A., 2024. Morocco arrests 152 people for allegedly inciting illegal migration to Ceuta. Reuters, 20. září 2024. Dostupné z: https://www.reuters.com/world/africa/morocco-arrests-152-people-allegedly-inciting-illegal-migration-ceuta-2024-09-20/ [cit. 1. 8. 2026].

EUROPEAN COMMISSION, DIRECTORATE-GENERAL FOR MIGRATION AND HOME AFFAIRS, 2025. EU Immigration Portal. 1. dubna 2025. Dostupné z: https://home-affairs.ec.europa.eu/policies/migration-and-asylum/eu-immigration-portal_en [cit. 1. 8. 2026].

HAUT-COMMISSARIAT AU PLAN, 2026. Situation du marché du travail en 2025. 3. února 2026. Dostupné z: https://www.hcp.ma/Situation-du-marche-du-travail-en-2025_a4248.html [cit. 1. 8. 2026].

OECD, 2024. OECD Economic Surveys: Morocco 2024: Economic Assessment. Paris: OECD Publishing. Dostupné z: https://doi.org/10.1787/80777ea7-en [cit. 1. 8. 2026].

WORLD BANK, bez data. Migration and Labor Mobility. Dostupné z: https://www.worldbank.org/ext/en/topic/social-protection/migration [cit. 1. 8. 2026].