Článek
Právník a historik Vojtěch Círus patří ke generaci českých monarchistů, která nevstupovala do veřejného života bezprostředně po listopadu 1989, nýbrž v době, kdy už Koruna Česká měla za sebou čtvrtstoletí existence. Jeho devítileté působení ve straně, bilancované v podcastovém rozhovoru, proto představuje osobní příběh i sondu do proměny současného českého monarchismu. Círusova cesta vedla od řadového členství přes funkci generálního sekretáře až do čela politické strany. Současně se rozvíjela jeho odborná dráha právního historika, zaměřeného na ústavní instituce habsburské monarchie, podobu parlamentního zastoupení a vztah práva, státu a náboženství.
Od akademického prostředí k vedení Koruny České
Vojtěch Círus se narodil 11. listopadu 1995 v Praze. Část dětství podle vlastních slov trávil také na jižní Moravě, odkud pochází jeho matka. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a po ukončení magisterského studia nastoupil jako interní doktorand na tamní katedru právních dějin. Vedle akademické činnosti pracuje v justici jako asistent soudce správního úseku Městského soudu v Praze (Wikipedie, 2025). Jeho zařazení mezi interní doktorandy potvrzuje rovněž aktuální přehled pracovníků katedry právních dějin Právnické fakulty UK (Právnická fakulta Univerzity Karlovy, bez data).
Těžištěm Círusova odborného zájmu jsou české a rakouské ústavní dějiny, zvláště instituce Panské sněmovny Říšské rady. Právě tato horní komora předlitavského parlamentu mu umožňuje sledovat otázky, které přesahují rámec historického popisu: vztah voleného a nevoleného zastoupení, úlohu společenských autorit, kontinuitu státních institucí i možnosti zapojení profesních, zemských a církevních struktur do zákonodárství.
Ve studii Církevní virilisté v Panské sněmovně se věnuje představitelům církví, kteří získávali mandát z titulu zastávaného úřadu. Nešlo tedy o poslance vzešlé z běžné politické soutěže, nýbrž o členy komory, jejichž legitimita byla spojena s funkcí a společenským postavením. Círus upozorňuje, že bez poznání Panské sněmovny zůstává obraz pozdně habsburského ústavního systému neúplný. Studie současně ukazuje, jak se církevní hodnostáři pokoušeli ovlivňovat legislativu a hájit zájmy náboženských společenství v prostředí modernizujícího se parlamentního státu (Círus, bez data).
Spolu s Jiřím Šoušou mladším publikoval rozsáhlejší práci Normativa a aplikační praxe ohledně trestných činů rušení náboženství a urážky církve ve vybraných případech judikatury Krajského soudu v Českých Budějovicích v letech 1873–1923. Autoři v ní propojují dějiny právních předpisů s rozborem konkrétní soudní praxe. Nesledují pouze znění dobových norem, ale také způsob, jakým soudy vykládaly ochranu náboženství a církevních institucí na přelomu monarchie a republiky. Studie vznikla v rámci výzkumného projektu Univerzity Karlovy věnovaného zákonům, zákoníkům a jejich aplikaci v českých zemích (Šouša a Círus, bez data).
Círus se podílel rovněž na kolektivní monografii Zákony, zákoníky a jejich aplikační praxe v 18.–20. století v českých zemích, vydané roku 2023 Nakladatelstvím Karolinum. Jeho publikační činnost tak spojuje ústavní historii s dějinami soudnictví a konfesního práva. Společným jmenovatelem těchto témat je zájem o institucionální paměť: o to, jak právní řád vzniká, jak se proměňuje v rozhodovací praxi a nakolik může historická zkušenost přispět k současné diskusi o uspořádání státu (Wikipedie, 2025).
Stejná spojnice je patrná v jeho politickém působení. Členem Koruny České se stal v roce 2015. Na generálním sněmu v listopadu 2018 byl zvolen do předsednictva a v témže období převzal práci generálního sekretáře. Funkci vykonával do 1. dubna 2023, kdy stanul v čele strany jako nástupce Radima Špačka. Stal se nejmladším předsedou v její historii. Ve sněmovních volbách roku 2021 kandidoval v Jihočeském kraji, později vedl kandidátku Koruny České na jižní Moravě (Wikipedie, 2025).
Jeho vzestup uvnitř organizace se odehrával na pozadí delšího vývoje. Koruna Česká vznikla z prostředí disidentského monarchismu, spojeného s manifestem Českých dětí z roku 1988, a jako samostatné hnutí byla ustavena v listopadu 1990. Text Jana Drnka o historii strany připomíná, že český monarchismus dlouho působil na okraji veřejného prostoru. Právě tato pozice mu však poskytla čas k promýšlení programu, upevnění identity a budování společenství, které nebylo závislé na okamžitém volebním výsledku (Drnek, 2026).
Círusova odborná a stranická činnost se v tomto bodě přirozeně setkávají. Výzkum horní komory, virilních mandátů a historických forem reprezentace není izolovaným akademickým zájmem. Nabízí pojmový aparát pro debatu o tom, zda může parlamentní demokracie vedle přímé volby využívat také regionální, profesní a institucionální zastoupení. Zároveň vysvětluje, proč se v programu současných monarchistů objevují zemská samospráva, stavovsky inspirované prvky či důraz na kontinuitu veřejných institucí.
Devět let služby a věrnosti myšlence
Podcast se zaměřuje na širší reflexi působení jednotlivce v rámci monarchistického hnutí a na proměny, které taková zkušenost přináší. Osobní rovina se zde propojuje s úvahami o postavení monarchismu v současné společnosti, jeho programovém ukotvení i vztahu k veřejnosti.
Pozornost je věnována také vývoji Koruny České v různých etapách jejího vedení a generačních proměnách. Zdůrazňuje se, že význam menší politické strany nelze redukovat pouze na volební výsledky, ale spočívá i v uchovávání historické paměti, rozvíjení ideového zázemí a budování společenství sdílejícího určité hodnoty.
Důležitou součástí je úvaha o podobě konstituční monarchie v současných podmínkách. Jde o snahu převést monarchistickou ideu do konkrétního institucionálního rámce, který zahrnuje vymezení pravomocí, kontrolních mechanismů i vztahů mezi jednotlivými složkami moci. Diskuse se dotýká role panovníka, územního uspořádání státu i možných změn v parlamentním systému, přičemž nejde o návrat k minulosti, ale o hledání inspirace v historické zkušenosti.
Další rovina se týká zahraničních zkušeností, zejména francouzského monarchismu, jeho vnitřních sporů a vztahu ke konzervativní politice. Tento příklad ukazuje rizika, která mohou vést k oslabení hnutí, například přílišné soustředění na dynastické otázky nebo jednostranné ideologické vymezení.
Text se rovněž zabývá otázkou kulturních konfliktů a role občanské společnosti. Zvažuje, zda by monarchistické prostředí mělo vstupovat do vyhrocených sporů, nebo spíše nabízet alternativní přístup založený na kontinuitě, odpovědnosti a respektu k institucím. V této souvislosti se zdůrazňuje význam spolkové činnosti, vzdělávání a lokálních iniciativ.
Závěrečná část se věnuje vztahu mezi monarchistickým hnutím a panovníkem či dynastií. Klíčovou otázkou je, jak skloubit úctu k historické legitimitě s politickou zdrženlivostí a zabránit tomu, aby se monarcha stal nástrojem běžných stranických střetů.
Použité zdroje
CÍRUS, Vojtěch, bez data. Církevní virilisté v Panské sněmovně. Revue církevního práva [online]. [cit. 20. 7. 2026]. Dostupné z: https://spcp.prf.cuni.cz/rcp/95/04_cirkevni-viriliste-v-panske-snemovne.pdf
DRNEK, Jan, 2026. Historie Koruny České: Jak se to vyvíjelo. Monarchsitické noviny. 26. 6. 2026 [cit. 20. 7. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-historie-koruny-ceske-jak-se-to-vyvijelo-289602
CÍRUS, Vojtěch, 2026. Nový ústavní rámec konstituční monarchie pro český stát. Koruna Česká [online]. [cit. 20. 7. 2026]. Dostupné z: https://korunaceska.cz/novy-ustavni-ramec-konstitucni-monarchie-pro-cesky-stat/
CIKÁN, Martin, 2026. K nepochopení projevu JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského v době ideologického rozkladu. Médium.cz [online]. 21. 1. 2026 [cit. 20. 7. 2026]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-k-nepochopeni-projevu-jckv-karla-habsbrusko-lotrinskeho-v-dobe-ideologickeho-rozkladu-229697
PRÁVNICKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY, bez data. Katedra právních dějin. Právnická fakulta Univerzity Karlovy [online]. [cit. 20. 7. 2026]. Dostupné z: https://www.prf.cuni.cz/172/katedra-pravnich-dejin
ŠOUŠA, Jiří jr. a Vojtěch CÍRUS, bez data. Normativa a aplikační praxe ohledně trestných činů rušení náboženství a urážky církve ve vybraných případech judikatury Krajského soudu v Českých Budějovicích v letech 1873–1923. Revue církevního práva [online]. [cit. 20. 7. 2026]. Dostupné z: https://spcp.prf.cuni.cz/rcp/97/03-j-sousa-v-cirus-normativita-a-aplikacni-praxe-ohledne-trestnych-cinu-ruseni-nabozenstvi-a-urazky-cirkve-ve-vybranych-pripadech-judikatury-krajskeho-soudu-v-ceskych-budejovicich-v-letech-1873%E2%80%931923.pdf
WIKIPEDIE, 2025. Vojtěch Círus. Wikipedie: Otevřená encyklopedie [online]. Poslední změna 2. 12. 2025 [cit. 20. 7. 2026]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_C%C3%ADrus
