Článek
Americké midterms skončily výsledkem, který lze bez velkého přehánění označit za volební zemětřesení. Demokraté převzali Sněmovnu reprezentantů i Senát a dokázali uspět na místech, kde by ještě před několika měsíci podobný scénář působil jako politická kuriozita. Texas zvolil do Senátu demokrata Jamese Talarica a guvernérkou Ginu Hinojosovou, Kansas poslal demokratického kandidáta do Senátu poprvé od roku 1932 a republikáni utrpěli ztráty také v Iowě, Ohiu, Severní i Jižní Karolíně. CNN výsledek popsala jako historickou modrou vlnu, Guardian jako široké odmítnutí Trumpovy agendy. Dokonce i Fox News hovoří o „blue tsunami“ a dává prostor konzervativním komentátorům, kteří výsledek označují za katastrofální.
Bylo by snadné uzavřít naši sérii Svět před midterms jednoduchou větou, že Donald Trump prohrál a voliči vystavili účet jeho zahraniční politice. Takový závěr by však byl příliš pohodlný. Republikáni skutečně zaplatili za konkrétní rozhodnutí administrativy, válku s Íránem, drahé pohonné hmoty, cla i vlastní kandidáty. Jenže problém, který jsme sledovali od Hormuzu přes Rudé moře a Africký roh až po Donbas, nezačal Trumpovým návratem do Bílého domu a jeho porážkou v Kongresu také nekončí. Vyměnilo se politické rozložení sil ve Washingtonu. Geopolitika zůstala stejná.
Demokraté prorazili rudou zeď. Texas a Kansas už nebyly samozřejmostí
Největším překvapením voleb není samotný fakt, že republikáni v midterms ztratili pevnou půdu pod nohama. Pozoruhodná je hloubka průniku demokratů do prostředí, které republikáni ještě nedávno považovali za své bezpečné zázemí. Texas představoval přes tři desetiletí symbol republikánské dominance na celostátní úrovni. Kansas je na prezidentské mapě ještě spolehlivější republikánskou baštou. Jižní Karolína tvoří základ konzervativního Jihu. Přesto se demokratům podařilo právě v těchto státech vyhrát senátní volby a v Texasu navíc prorazit i v souboji o guvernérský úřad. OAN, tedy médium stojící na opačném politickém pólu než CNN nebo Guardian, konstatuje stejnou základní skutečnost: demokratická většina v Senátu vznikla díky převrácení křesel včetně Texasu, Kansasu a Jižní Karolíny.
To je podstatnější než všechny povolební triumfalistické titulky. Část Trumpovy koalice z roku 2024 se během dvou let rozpadla právě v oblastech, kde republikáni spoléhali na venkovské voliče, Latinos a lidi nespokojené s předchozí demokratickou administrativou. CNN upozorňuje, že demokraté dokázali vyhrávat i v obvodech, které Trump před dvěma lety získal dvouciferným rozdílem, a v Texasu uspěli na celostátní úrovni poprvé od devadesátých let. Guardian připomíná, že kansaský výsledek ukončil čtyřiadevadesátileté čekání demokratů na senátní vítězství. Tak hluboký pohyb nelze vysvětlit jediným tématem, ale válka s Íránem, ceny paliv a všeobecná únava z vysokých životních nákladů se v jednotlivých analýzách vracejí překvapivě často.
Právě zde se vnitřní záležitosti USA znovu spojují s geopolitikou. Americký volič nemusí při cestě k urně analyzovat Hormuzský průliv ani počet dostupných interceptorů. Důsledky vzdáleného konfliktu však může poznat u čerpací stanice, v cenách dopravy nebo ve federálním rozpočtu. Írán tak nakonec vstoupil do amerických midterms mnohem přímočařeji, než by ještě před rokem mnozí čekali. Regionální války už nelze pohodlně oddělovat podle kontinentů, protože soutěží o stejné zásoby, stejné námořní kapacity, stejnou průmyslovou výrobu a nakonec i o pozornost stejného voliče.
Fox hledá Írán a drahotu, Guardian Trumpa. Oba obrazy zachycují část reality
Povolební americká mediální krajina poskytuje téměř učebnicovou ukázku toho, jak lze stejný výsledek interpretovat z různých politických pozic. Fox News nijak nezastírá rozsah republikánské porážky. Konzervativní komentátoři přímo na jeho stránkách používají výrazy „catastrophic“ a „blue tsunami“, ale příčiny hledají především ve válce s Íránem, cenách benzínu a republikánských kandidátech, kteří nedokázali mobilizovat Trumpovu koalici bez Trumpa samotného. OAN zase zdůrazňuje bezprecedentní ztráty v tradičně republikánských státech a přináší prezidentovu obranu, že kdyby byl osobně na volebním lístku, výsledek by podle něj vypadal jinak.
CNN a Guardian zasazují tutéž noc do širšího rámce odmítnutí Trumpova druhého období. Připomínají jeho osobní výběr některých neúspěšných kandidátů, nepopularitu války, cla, životní náklady a fakt, že prezident sám nabádal své příznivce, aby hlasovali, jako kdyby byl na lístku on. Demokratické vítězství proto interpretují jako verdikt nad Trumpovou agendou. Guardian jde ještě dál a popisuje výsledek jako odmítnutí MAGA hnutí.
Oba výklady mohou současně obsahovat podstatnou část pravdy. Trump svým stylem, válkou a personálními rozhodnutími republikánům nepochybně pomohl k porážce. Válku s Íránem ale nelze oddělit od širšího amerického strategického dilematu a vysoké ceny energií nejsou pouze otázkou předvolebního marketingu. Spojené státy se snaží udržet rozhodující vliv v Evropě, na Blízkém východě i v Indopacifiku ve chvíli, kdy Čína sílí, Rusko vede dlouhou válku na evropském kontinentu a Írán dokázal přes všechny utrpěné ztráty vytvořit Washingtonu další nákladné bojiště. Prezident může změnit taktiku, rétoriku a míru ochoty riskovat. Nemůže změnit mapu ani mávnutím ruky znásobit vojenskou výrobu.
Stejně opatrně je třeba zacházet s představou, že vítězství demokratů představuje nějaké definitivní ideologické obrácení Spojených států. Domácí politika USA zůstává uvězněna v kulturních válkách kolem potratů, migrace, genderu, školství, rasových vztahů, zbraní a samotné představy o americké identitě. Pro evropského konzervativního pozorovatele proto může střídání republikánské a demokratické dominance někdy připomínat pohyb z bláta do louže: oba tábory nabízí bezohledný populismus a permanentní mobilizaci. Vítězství demokratů tuto polarizaci nevyřešilo. Pouze změnilo institucionální převahu a dalo opozici mocnější nástroje ke kontrole prezidenta.
To je pro nás důležité také proto, že Evropa nemůže každé dva nebo čtyři roky přepisovat svoji bezpečnostní politiku podle toho, zda Washington právě ovládají republikáni, nebo demokraté. Kdyby v Bílém domě seděla Kamala Harrisová, americká alianční rétorika by pravděpodobně byla uhlazenější a vztah k Evropě méně konfrontační. Neměla by však k dispozici další letadlové lodě, nekonečné sklady protivzdušných raket ani druhý průmyslový komplex vyhrazený pro evropské válčiště. To je kontrafaktuální úvaha, nikoli dokazatelný fakt, její základ je však prostý: strategické limity Spojených států vznikaly dlouho před druhým Trumpovým obdobím.
Amerika svět sama neutáhne. Evropa musí přestat čekat na dalšího prezidenta
Právě zde se povolební epilog série Svět před midterms potkává s argumentací a dlouhodobými postoji JCKV Karla Habsbursko-Lotrinského. Spojené státy jsou stále světovou velmocí a není důvod předstírat jejich bezprostřední úpadek. Relativně však slábne jejich schopnost být současně hlavním garantem evropské bezpečnosti, rozhodující vojenskou silou na Blízkém východě a protiváhou Číny v Indopacifiku. Generální tajemník NATO Mark Rutte tuto situaci letos formuloval mimořádně otevřeně: americké prostředky mohou být při souběžných krizích výrazně zatíženy požadavky regionálních partnerů a Evropa proto musí převzít větší část odpovědnosti za vlastní obranu. Připomněl navíc, že americká nespokojenost s nerovnoměrným rozdělením břemene sahá hluboko před Trumpovu politickou kariéru, až k Eisenhowerově éře.
Tento argument není protiamerický. Naopak je možná jedinou realistickou cestou, jak udržet transatlantické partnerství funkční. Spojené státy potřebují Evropu, která již nebude pouhým vazalem, ale rovnocenným spojencem schopným převzít více inicitativy na obraně společných mocenských zájmů. Pokud Evropa zůstane závislá na Washingtonu při každé větší krizi, bude její zahraniční politika vždy limitována tím, co jsou Spojené státy právě ochotny a schopny poskytnout.
Na tom midterms nic nezměnily. Demokraté mohou v Kongresu Trumpa brzdit, vyšetřovat jeho administrativu, blokovat část nominací a svádět s Bílým domem další dvě léta politických bitev. Republikáni mohou hledat viníky porážky mezi kandidáty, médii, válkou nebo cenami benzínu. Americká kulturní válka může pokračovat prakticky bez přestávky. Evropské státy by však udělaly zásadní chybu, kdyby další období promarnily fascinovaným sledováním Washingtonu a čekáním, zda příští prezident bude k Evropě vstřícnější.
Na potřebu evropské strategické samostatnosti upozorňuje JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský dlouhodobě. Stejným směrem jsme opakovaně mířili v Monarchistických novinách a touto otázkou nakonec prošla i celá série Svět před midterms. Írán, Levanta, Jemen, Africký roh, Donbas a Indopacifik nejsou jedním konfliktem. Dohromady však ukazují, že americká síla už nemůže být považována za bezednou studnu, z níž si Evropa při každém nebezpečí jednoduše načerpá.
Donald Trump prohrál Kongres. Některé tradičně rudé státy překvapivě zmodraly a Amerika bude další dva roky svádět svou domácí politickou válku s ještě větší intenzitou. Hormuz však zůstává na stejném místě, stejně jako Donbas a Tchajwanský průliv.
Midterms skončily. Důvod, proč Evropa musí dospět, nezmizel.
Autor: Martin Cikán
Použitá literatura
BRADNER, E., SVITEK, P. a LIPTAK, K. (2026) „A historic blue wave, a stunning rejection of Trump and other takeaways from the midterms“. CNN, prostřednictvím CNN Newsource/KESQ, 4. listopadu 2026. Dostupné z: https://kesq.com/news/national-politics/cnn-us-politics/2026/11/04/a-historic-blue-wave-a-stunning-rejection-of-trump-and-other-takeaways-from-the-midterms/ [cit. 4. 11. 2026].
DAVIS, A. (2026) „Trump: If I was on ballot ‘we would have won IN A LANDSLIDE!’“. One America News Network, 3. listopadu 2026. Dostupné z: https://www.oann.com/newsroom/trump-says-if-he-was-on-ballot-we-would-have-won-in-a-landslide/ [cit. 4. 11. 2026].
MANN, L. (2026) „Democrats gain control over the Senate after key midterm races“. One America News Network, 3. listopadu 2026. Dostupné z: https://www.oann.com/newsroom/democrats-gain-control-over-the-senate/ [cit. 4. 11. 2026].
NUMA, R. (2026) „Fox News Power Rankings: Kansas moves to Toss-up, Nebraska moves to Lean R“. Fox News, 1. listopadu 2026. Dostupné z: https://www.foxnews.com/politics/fox-news-power-rankings-kansas-moves-toss-up-nebraska-moves-lean-r [cit. 4. 11. 2026].
WULFSOHN, J. A. (2026) „Conservatives stunned by ‚catastrophic‘ midterm blue tsunami, blame Trump’s Iran war, high gas prices“. Fox News, 4. listopadu 2026. Dostupné z: https://www.foxnews.com/media/conservatives-stunned-catastrophic-midterm-blue-tsunami-blame-trumps-iran-war-high-gas-prices [cit. 4. 11. 2026].
THE GUARDIAN (2026) „Democrats’ blue wave and a bad night for Trump: key US midterms takeaways“. The Guardian, 4. listopadu 2026. Dostupné z: https://www.theguardian.com/us-news/2026/nov/04/midterm-election-takeaways-trump [cit. 4. 11. 2026].
LEINGANG, R. (2026) „Resounding wins for Democrats a wholesale rebuke of Trump’s Maga movement“. The Guardian, 4. listopadu 2026. Dostupné z: https://www.theguardian.com/us-news/2026/nov/04/us-midterm-results-democrats-trump-analysis [cit. 4. 11. 2026].
NATO (2026) Pre-ministerial press conference ahead of the meeting of NATO Ministers of Defence. 17. června 2026. Dostupné z: https://www.nato.int/en/news-and-events/events/transcripts/2026/06/17/pre-ministerial-press-conference-ahead-of-the-meeting-of-nato-ministers-of-defence [cit. 4. 11. 2026].
CIKÁN, Martin (2026a) „Svět před midterms: Írán: od ‚osy odporu‘ k boji o vlastní přežití“. Médium.cz – Monarchistické noviny, 29. října 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-svet-pred-midterms-iran-od-osy-odporu-k-boji-o-vlastni-preziti-337600 [cit. 4. 11. 2026].
CIKÁN, Martin (2026b) „Svět před midterms: Po pádu Asada se přepisuje Levanta“. Médium.cz – Monarchistické noviny, 30. října 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-svet-pred-midterms-po-padu-asada-se-prepisuje-levanta-337605 [cit. 4. 11. 2026].
CIKÁN, Martin (2026c) „Svět před midterms: Jemen se znovu rozhořel“. Médium.cz – Monarchistické noviny, 1. listopadu 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-svet-pred-midterms-jemen-se-znovu-rozhorel-338642 [cit. 4. 11. 2026].
CIKÁN, Martin (2026d) „Svět před Midterms: Etiopie znovu vstupuje do války“. Médium.cz – Monarchistické noviny, 1. listopadu 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-svet-pred-midterms-etiopie-znovu-vstupuje-do-valky-338627 [cit. 4. 11. 2026].
CIKÁN, Martin (2026e) „Svět před midtemrs: Od Hormuzu přes Rudé moře a Africký roh k Donbasu“. Médium.cz – Monarchistické noviny, 2. listopadu 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-svet-pred-midtemrs-od-hormuzu-pres-rude-more-a-africky-roh-k-donbasu-338662 [cit. 4. 11. 2026].
CIKÁN, Martin (2026f) „Svět před midterms: válka odkryla slabiny Západu“. Médium.cz – Monarchistické noviny, 2. listopadu 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-svet-pred-midterms-valka-odkryla-slabiny-zapadu-338692 [cit. 4. 11. 2026].
