Dva úhly pohledu na jeden friendzone

Pojďme si odvyprávět dva stereotypní příběhy dvou kamarádů a dvou pohledů na friendzone. Říkejme jim Jan a Jana, dva kamarádi na život a na smrt, teda aspoň do doby, než jeden z nich začne myslet na lásku a ten druhý na přátelství. Kdo z nich má naivní očekávání? Je zajímavé, že jedno z pořekadel tvrdí, že zatímco muž doufá, že se jeho žena nezmění, ale ona se změní, a žena doufá, že se její muž změní, ale většinou je to s časem horší, u friendzone je tomu přesně naopak. Kamarádka věří v přátelství, zatímco kamarád myslí na úplně něco jiného.

Nechce se ti to číst? Tak tady si to můžeš poslechnout: Dva úhly pohledu na jeden friendzone

Honza:
S Janou jsme se znali už roky. Byli jsme spolu na střední, a když jsme se dostali na různé vysoké školy, naše cesty se rozdělily, ale pořád jsme si psali, volali, vídali se, jak to jen šlo. A já jsem si vždycky myslel, že to, co cítím, je něco víc než jen přátelství. Doma to stálo za starou belu, ale s ní bylo všechno pryč.

Nikdy jsem si nemohl dovolit říct jí, co opravdu cítím. Měl jsem pocit, že pokud jí řeknu pravdu, zničím to, co máme, a zůstanu sám. Nejen, že byla krásná, ale její pohled, její úsměv a její naprostá bezprostřednost, všechno na ní mělo nějaký náboj. Vlastně jsem si začal uvědomovat, že ji vnímám úplně jinak než předtím.

„Jani,“ řekl jsem jednou. „Co kdybychom nezůstali jen kamarádi?“

Vypadala překvapeně. „Proč bys měl chtít něco víc než přátelství?“ zeptala se, a já jsem nevěděl, jak to říct.

„Protože si myslím, že pro mě možná můžeš být víc, než jen kamarádka.“

Byla chvíli ticho. „Promiň, ale já tě vidím pořád jako kamaráda. Nic víc.“

Bylo to, jako kdyby mi vrazil nůž do hrudi. Pořád jsem si to nějak nalhával, že je to jen přátelství. Když jsem viděl, jak reaguje, věděl jsem, že to všechno skončilo. Teď a tady.

Kdybych měl víc odvahy, mohl jsem to změnit. Možná bychom byli spolu. Ale teď jsem „friendzoned“.

Když se občas potkáme ve městě, je to divný. Uvědomil jsem si, že všechno to, co jsme spolu měli, pro ni nikdy nebylo ničím jiným než přátelstvím. Já jsem byl ten blázen, který se snažil najít nějakou naději, i když jsem věděl, že tam žádná není. To, co pro mě byla láska, pro ni byla jen přátelská náklonnost. A já jsem v tom byl uvězněný. Nemůžu se na ní ani podívat. Je to její chyba, jak mohl být tak slepý a nevšimnout si, že to cítím jinak. Ne. Přátelství mezi mužem a ženou není možné. Já jsem toho důkazem.

Jana:
Byli jsme nejlepší přátelé, já a Jan. Celou střední, pak i na vysoké – i když každý na jiné, jsme se vždycky navzájem podporovali. Nikdy jsem nepochybovala, že jsme jen kamarádi. Vždycky mi říkal, že mu jde jen o přátelství, a já mu věřila. Byli jsme spolu, vždycky se smáli a povídali si o všem možném. Byl to prostě můj nejlepší kamarád. Ale nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být něco víc.

Jednou, když se na mě podíval, viděla jsem v jeho očích něco, co jsem nečekala. Něco, co jsem u něj asi nikdy neviděla.

„Jani, co kdybychom nezůstali jen kamarádi?“ vybalil na mě najednou. Musím přiznat, že mě zaskočil. Zůstala jsem úplně ztuhlá.

„Ale Jane,“ začala jsem nervózně, „já tě vidím pořád jako kamaráda. Ale nic víc.“

To ticho by se dalo krájet. Potom jsem viděla, jak se Janovi v očích něco ztratilo, jak mu došlo, že si pořád myslím, že to je jen přátelství. Že pro něj znamená slovo přátelství něco úplně jiného, pro mě byl to šok. Ačkoliv jsem byla přesvědčená, že mu jde o přátelství, teď jsem viděla, že ve skutečnosti bylo něco jiného.

Zíral na mě se zklamáním v očích. „Myslel jsem, že to cítíš stejně, že to může být víc než přátelství.“

A já si myslela, že přátelství znamená pro oba jen přátelství. Ale v jeho očích to možná přátelství nebylo, ale spíš možnost. Cítila jsem se divně, zmateně. Co to všechno znamenalo? Co jsem udělala špatně? Kdy se to vlastně všechno změnilo? A jak jsem si toho nevšimla? Bohužel jsem věděla, že úplně vše je nenávratně pryč. Možná že přátelství mezi kluky a holkami je možné, ale spíš v partě, nebo když je jeden z nich gay.

Oba stereotypní příběhy ukazují přesně dynamiku základního konfliktu „friendzoned“. Ano, může to probíhat podobně i naopak, ale o tom článek není. Oba příběhy ukazují, jak snadno může dojít k nedorozumění, když jeden nahlíží na přátelství jako na příležitost k něčemu víc, a druhý si myslí, že přátelství je jen přátelství. Kdo je naivnější?

Kluci to chtějí taky, ale myslí to úplně jinak

Jak vidíte podle těchto dvou stereotypních příběhů, u kterých jsem ale čerpala z reálných příběhů i některých vlastních zkušeností – tak i když vnímám snahy nejvíce křičící většiny mladých incelů „vinit“ ženy a dívky ze svých selhání, ať je to jak chce, tento fenomén má stále dva aktéry.
Kluky a občas i muže, kteří skončí ve friendzone, může v určité fázi motivovat nejen upřímné přátelství, ale i určité naděje, že jejich podpora a ochota být „skvělým kamarádem“ povede k tomu, že se vztah posune i na jinou, mnohem intimnější úroveň. Tento zištný záměr může být někdy neúmyslný nebo neuvědomělý, ale je to častý jev, který vyplývá z jejich přání, že jejich vstřícnost a dobré úmysly přinesou nějaký druh „odměny“ v podobě romantického vztahu.
Ve chvíli, kdy se však ukáže, že jejich očekávání nejsou naplněná, a že jejich „přátelství“ zůstane jen přátelstvím, přichází hořké rozčarování, protože fakt, že byli „jen kamarády“ bez jakéhokoli jiného zisku, funguje jako ledová sprcha.
Chápu je, rozčarování pramení často právě z nepochopení, že přátelství není nutně „vstupenka“ do něčeho víc. Odpovědí jsou nerealistická očekávání, protože jejich „přátelská“ podpora není vnímána tak, jak si představovali, a jejich citová investice není odměněna. A pak může vzniknout pocit, že se jim dostalo „pouze“ přátelství, když doufali v něco víc. Ale není to vždy úplně stejné pro každého kluka, který se dostane do friendzone. Někteří opravdu začínají s čistým úmyslem přátelství a postupně, jak se jejich city vyvíjejí, si teprve uvědomí, že by chtěli něco víc.

Vážně to holky nevidí?

Tady vám seberu iluze. Drtivá většina to dobře ví. Vědomé city kamaráda je těžké přehlédnout, ale lehké přinejmenším stejně naivně ignorovat. Tak o co tedy přesně jde? Nejde o nic menšího než o uspokojení potřeb. Stejně jako se jakýkoliv průměrný muž nerozpakuje nabízet přátelství s výhodami (pro něj), děvčata, když někoho zařadí do friendzone, mají to, co je po citové stránce uspokojuje od někoho, kdo jim nabídl přátelství. A to přece stačí – podpora, porozumění a přátelský vztah, nic víc.
I když jsou její citové potřeby uspokojovány už jen přítomností toho druhého, bez ohledů na jeho skutečné a často nevyřčené city, může to vést k tomu, že se klukovi nabízí falešná naděje, že by se jejich vztah mohl stát něčím více, i když ona to nikdy neplánuje.
Z pohledu dívky to může být opravdu pohodlné. Má po svém boku někoho, kdo ji podporuje, kdo je empatický, kdo jí naslouchá a dává jí cenné rady. Tato dynamika jí může vyhovovat, protože cítí, že má někoho, kdo ji opravdu rozumí. Může si být vědoma jeho citů, ale rozhodne se, že tuto informaci nevyužije k tomu, aby situaci změnila, protože ji to může svým způsobem uspokojovat – bez toho, aby se musela angažovat na romantické úrovni. Stejně jako žádný muž nikdy nedokáže odpovědět na otázku, jaké výhody bude mít žena, pokud souhlasí s přátelstvím s výhodami, tak žádná dívka neumí odpovědět na otázku, proč někoho, kdo jí miluje, schválně drží ve friendzone.

Záležitost dvou lidí
Pokud je kluk opravdu v situaci, kdy cítí něco víc, může se cítit neuvěřitelně zrazený, i když si holka nikdy vědomě neuvědomí, že by ho tímto chováním zraňovala. Mnozí kluci se tedy mohou cítit jako nástroj pro uspokojení jejích emocionálních potřeb, ale bez jakéhokoliv uznání a odpovědi na jejich vlastní city.
A to je právě to hořké, o čem mluvíme – když kluk ví, že ona je s ním pouze jako s přítelem, pro něj to může být neuvěřitelně těžké, protože na jedné straně je to osoba, kterou by chtěl mít vedle sebe v úplně jiném kontextu, na straně druhé je ale vázán k naději vztahu, který si ona nechce nechat vzít, protože od něj má emocionálně vše, co je pro ni výhodné.
Zatímco kamarádství s výhodami od muže je nabídka sexu bez emocionálních závazků v praxi, být z mužského úhlu pohledu ve friendzone je emocionální „vztah bez tělesné intimity“. Obě strany hrají svou roli, ale v různých dimenzích – ona si užívá jeho pozornosti a podpory bez nátlaku na postel, on zase zůstává v naději, že by to mohlo přerůst v něco víc.

Přehodnotit, zda v něčem takovém zůstávat, je na každém, kdo se v této situaci ocitne. Ale i vy sami nejspíš víte, že je jedno, čím budete ošetřovat zaraženou třísku v mokvající ráně. Nikdy se to nezahojí, dokud ji bolestivě nevytrhnete. Toť fakt.