Článek
Když si to spočítáte, asi vám dojde, k čemu asi došlo.
Moje máma chodila s otcem Karin a Jakuba. Ten byl ale ženatý s jejich matkou, která byla v té době těhotná s Jakubem. Přesto ji podvedl s mojí mámou a z toho vztahu jsem se narodil já.
Jeho tehdejší manželka ho okamžitě vykopla, takže se moji rodiče sestěhovali, začali spolu žít a nakonec se vzali.
A výsledkem celé téhle vztahový katastrofy jsem já.
Karin k nám přestala jezdit úplně před čtyřmi lety. Už několik let předtím nás navštěvovala jen o víkendech. Jakub přestal jezdit minulý rok.
Když ale byli doma, dělali mi ze života peklo.
Dávali mi přezdívky jako „omyl“, „chyba“ nebo „panchart“. Ve škole předstírali, že mě vůbec neznají. Když ostatní děti zjistily, že jsme příbuzní, moji nevlastní sourozenci jim vyprávěli, že právě já jsem důvod, proč se jejich rodiny rozpadly.
Přesvědčili velkou spoustu spolužáků, aby mě šikanovaly, a šířili drby o tom, že moji rodiče jsou nevěrníci a já jsem živým důkazem jejich nevěry.
Nejhorší ze všeho byly narozeniny.
Moji rodiče se vždycky snažili slavit narozeniny všech tří dětí společně, ale Karin a Jakub odmítali moje narozeniny vůbec uznat.
Karin jednou dokonce odešla k otci přesně ve chvíli, kdy měla začít moje narozeninová oslava. Prohlásila, že pokud ji rodiče donutí vrátit se, řekne všem hostům, že jsem odpornej panchart, kterej se vůbec neměl narodit.
Moji rodiče byli neustále zaměstnaní soudními spory se svými bývalými partnery kvůli péči o děti. Nikdy si pořádně nevšimli, jak moc mě Karin a Jakubova nenávist ničí.
Když jsem například přišel domů s pláčem, protože mě Jakub před svými kamarády označil za lidský odpad, rodiče mi jen řekli, že sourozenci potřebují čas, aby si na novou situaci zvykli.
Nejvíc mě ale bolelo něco jiného.
Karin i Jakub měli obrovské širší rodiny. Neustále se chlubili tím, že mají dvoje prarodiče, tety, strýce a spoustu bratranců a sestřenic z obou stran rodiny.
Já neměl nikoho - jen rodiče a nevlastní sourozence co mě upřímně nenáviděli a netajili se s tím.
A jak asi čekáte tak obě strany mojí rodiny se ode mě držely dál, protože jsem pro ně představoval nevěru, která rozbila dvě rodiny.
Před několika měsíci přišel Jakub s novou „přezdívkou“. Kdykoli mě potkal na chodbě ve škole, začal mi říkat „zpožděný potrat“. Pro jeho kamarády to byla samozřejmě hrozná legrace.
Kamarádka Karin zase mojí kamarádce řekla, že Karin o mně za mými zády mluví jako o „lidském ho*nu“.
Minulý pátek mi úplně povolily nervy. Byl jsem už tak unavenej z toho, že mě nenávidí za něco, co jsem absolutně nemohl ovlivnit.
Našel jsem Karin v šatnách a řekl jí: „Není fér, že mě nenávidíš za to, že jsem se narodil, když máma a táta udělali tyhle blbý rozhodnutí. Já jsem si to nevybral.“
Jen na mě koukala, jako bych se zbláznil, a beze slova odešla.
Pak jsem našel Jakuba v jídelně a řekl mu to samé.
Zasmál se a odpověděl: „Tvoje existence zničila dvě rodiny, takže jo, budu tě nenávidět dál.“
Později ten den mi kamarádka řekla, že Karin byla úplně rozzuřená, že jsem si vůbec dovolil na ni promluvit. Prý svému bratranci řekla, že nemůže uvěřit, že mám tu drzost ji nějak nutit, aby se cítila špatně, když já jsem důvod, proč se její rodiče rozvedli.
Napadlo mě, že kdybych jim vysvětlil, že jsem si nevybral narodit se do téhle situace, třeba by mě nenáviděli o něco míň.
Jenže to je jenom naštvalo ještě víc.
Teď oba lidem tvrdí, že si hraju na oběť a snažím se, aby mě litovali. Já ale pořád doufám, že jednou pochopí, že jsem stejně oběť rozhodnutí našich rodičů jako oni.
Jak byste tuhle situaci řešili vy? Měl bych se k nim chovat stejně jako oni ke mě?
____
Tento příběh byl zpracován podle vyprávění mého čtenáře R.R. Případná jména a detaily byly pozměněny. Nejedná se o můj osobní příběh.
