Článek
Darovanému tanku, na lauf nehleď
Chlapeček, zajímající se o miminkovskou panenku jinak, než ve snaze udělat z ní bezhlavé torzo nás jako společnost děsí. Stejně jako děvčátko, bez zájmu o nudné panny ve tvaru mimin a plastové kuchyňky, místo toho hrající si s blikajícím tankem na dálkové ovládání.
Nás žen se při vstupu do rodinného života nikdo neptá, nedá nám na výběr. Péče o domácnost je naučená dovednost. Prostě se to nějak čeká a od malička je nám vtloukáno že tohle je „hra“. A tak, zatímco chlapci rostou s hračkami, které je učí tvořit, dobývat nebo inovovat, my dívky si přehráváme budoucí realitu, kterou nikdo nezpochybňuje a nikdy nedocení. Hračky pro budoucí ženy jsou modely pro budoucí role, které nejsou volbou, ale očekáváním péče a práce.
Nechce se ti to číst? Tady si to můžeš poslechnout: Co je to falešná inkompetence?
Ženy jsou prokazatelně nepřekonatelné v těhotenství a kojení dětí. Vše ostatní co se doma děje jsou práce nejen vykonávané rukama (které mají muži také) ale i těžkou volbou odpovědi na 2 čistě mužské vytáčky. Při jedné z nich slýcháme: „Tak mi řekni s čím ti mám pomoct.“ A když se vyslovíme následuje: „Furt mě jen buzeruješ.“ Mechanika využívání falešné inkompetence u mužů se často týká taktiky, kdy muž úmyslně zveličuje nebo předstírá svou nekompetentnost v určité oblasti, aby se vyhnul odpovědnosti, práci nebo očekáváním, které jeho partnerka na rozdíl od něj normálně zvládá.
Úniku není - Pokud si žena stěžuje, znamená to, že prý špatně komunikuje. Pokud si nestěžuje, škodí zase sobě. Mít odpovědnost za plánování, rozdělování úkolů a jejich kontrolu je stejně náročné jako samotná práce. Také nesmím opomenout, že v důsledku mužského přesouvání základní organizace domácnosti na partnerky, je donutili sami svojí předstíranou neschopností do nelichotivé role nepříjemné ženy „která je komanduje“ vlastně jen proto, že jsou zvyklí, že „věci se prostě nějak sami od sebe dějí.“ Proč si druhý partner (často muž) organizační práce prostě nevšimne? Není k ní od malička socializován a také protože ji sám nevykonává a bere za samozřejmost. Jak to vypadá v praxi? Muž emotivně křičí, když někdo ženě škrábne auto, aniž by se předtím podílel na sepsání rodinného nákupu, výsadek dětí na kroužky po cestě, nákupu a jeho nákladu, vyzvednutí dětí z kroužku a vyložení tašek a dětí v budově s příliš emotivním mužem.
Pasivně agresivní souboj s recipročním alturismem
V ideálním vztahu je reciproční altruismus klíčem k rovnováze – oba partneři dávají i berou. Jde o oboustrannou výměnu péče, podpory nebo práce, která posiluje rovnováhu a důvěru mezi partnery. Jenže co když společenská norma „tradiční rodiny“ se snaží přesvědčovat celé generace mužů, že norma je nehnout doma prstem. Tato norma je pohodlná. Podle ní žena není partnerkou, ale samosprávným spotřebičem, který automaticky řeší domácí záležitosti často bez ohledu na to, že i sama chodí do práce a přispívá do rodinného rozpočtu. I když se nedivím, že mnozí muži považují tuto dynamiku za přirozenou, není to fakt a tak ani i argument k přesouvání povinností na partnerku.
Předstíraná inkompetence je často formou pasivně agresivního chování, která bojuje s očekáváními recipročního altruismu od partnerů žen. Místo rovnováhy, kde si partneři navzájem pomáhají, vzniká jednostranný vztah. Možná že díky tomu podávají návrhy na rozvod manželství hlavně ženy (statistika – link).
Toxické vztahy mají jeden zajímavý detail. Vždy je pomocí paraxodů velký rozpor mezi očekáváními a tvrzeními. Například to, že muži jsou prý lepší s technikou. Platí to ale jen do doby, dokud nedojde na praktické používání drobných spotřebičů v domácnosti. Také můžeme narazit na tvrzení, že pasivní agrese je doménou žen. Jak jsem Vám dokázala v tomto odstavci tak „tichý odpor“ z pohodlnosti je mužská forma pasivní agrese.
Ženy nesou většinu mentální zátěže – plánování, rozhodování a organizování. Jak bylo uvedeno výše, nejde ale o ženskou přirozenost. Podle některých, žena má říct, co chce, muž to splní.
Musím opět upozornit, že ne všichni jsou takoví. V mém okolí je i několik mužů, kteří vlastními silami rekonstruují nemovitost, kde žijí se svými rodinami. Takovým skládám hold, protože dokazují, že pravé partnerství stojí na vzájemném respektu a spolupráci. Takovým na rozdíl od pohodlných pindajících gaučáků skládám hold a mají můj upřímný obdiv.
Můj souboj s vlastním návykem a předstíranou inkompetencí
Když se mechanika recipročního altruismu rozbije, vzniká nerovnováha, která může vést k frustraci nebo konfliktům. V ideálním vztahu se oba partneři snaží vyváženě dávat i brát. Jenže co když většina děvčat čelila v dětství tomuto výjevu:
„Prosímtě Járo, mám tu plný ruce práce… můžeš prosím nakrájet tyhle 2 cibule na půlkolečka?“ Jára se otráveně zvedá, prohlíží si cibuli, velice pomalu loupe. Jeho žena ho při zadělávání knedlíků pozoruje a z toho co vidí šílí. Když Jára, pokládá na prkénko jednu cibuli a u druhé v ruce přemýšlí, zda jí krocnout podélně, či přes letokruhy, jeho žena praští s mísou o stůl běží k Járovi a zuřivě mu vytrhne zeleninu z ruky se slovy „Ukaž prosím tě, na to se nedá koukat. Udělám to radši sama!“
Na základě tohoto stereotypního příběhu se zamyslete se mnou – jde opravdu o jeho falešnou inkompetenci? Nebo spíš s nutkání naučeného perfekcionismu partnerky? Ano! Z vlastních zkušeností říkám, že toto je jasný případ toho druhého. Tohle je past, do které padají všechna děvčata, co dostala od matek zadaný úkol - akorát když kostičky cibule neměly přesný tvar, schytaly jsme hroznou čočku. Proto i dnes sice chceme pomoct, ale často jen podle našich pravidel.
A to mě naučilo vlastní techniky souboje s falešnou neschopností a s nutkáním perfekcionismu. Dala by se shrnout do několika bodů:
1. Buďte hluší k výmluvám: Jsem hluchá k „já to neumím, já na to nejsem“ na tato slova se dá odpovědět „Já ti to ukážu“ a pokud následuje „dělat to nebudu“ nedělejte to ani vy, a doporučuji i vyřadit další věc co partner „potřebuje a přesunul to na Vás jako povinnost“ . Buď spolupráce nebo chleba s paštikou, to snad zvládne sám.
2. Dokonalost není cíl: Je normální dělat chyby, když se něco učíte. Proto zkroťte svojí touhu po „dokonalosti“ a nechte to partnera nakrájet či udělat pomalu, a po svém. Neorientujte se na proces ale na výsledek. Pokud dojde k výsledku, co je poživatelný, je jedno, jak k tomu dojde.
3. Shovívavost je základ: Nezvyšujte hlas, nenadávejte mu, když se to nedaří. Buďte shovívavé. Muži taky chtějí feminní jemné ženy, ale už jim nikdo neřekl že větou „tak mi řekni s čím ti mám pomoct/co mám dělat.“ Ženy učí, je buzerovat, protože si o to řekli a odnaučují partnerku jakékoliv feminitě.
4. Chvalte. Berte pochvalu jako prevenci proti falešné inkompetenci. Každý rád slyší, že něco zvládl – a u mužů je to zvlášť účinné. Mějte rády jednoduché věci, například muže.
I feministky potřebují muže
Třeba k tomu aby vynesl pračku do druhého patra. Nebo přezutí pneumatik. Bohužel i když tyto nesporné mužské přínosy do ženských životů jsou těžko zpochybnitelné, stejně se snaží argumentovat poměr každodenního rodinného managementu s činnostmi, které jsou v případě přezůvky auta vykonavané 2× ročně. Práce jako vaření, zajišťování aby košile nevypadala jako čerstvě sežvýkaná sudokopytníkem a činnosti které nejsou každodenně nezbytné, četnost není srovnatelná četností „mužských“ prací. Technická zručnost, kterou mužům často přisuzujeme, je v kontrastu s jejich odmítáním rutinních úkolů v domácnosti. Pokud by byla technická zručnost podobným dogmatem jako hypermaskuliní představy o feminismu, tak by neměl být problém vědět, jak zapnout myčku, pračku, troubu, jak obětovat 10 minut a místo hraní CS zjistit, jak funguje rezervační systém lékaře vašeho společného dítěte. Je to taky technika, bohužel ale ne úplně zábavná. Je důležité, aby obě strany v takových situacích pracovaly na otevřené komunikaci a spravedlivém rozdělení odpovědnosti, což povede k větší rovnosti a porozumění a méně rozvodům.
Rozdíl mezi inkompetencí a inkontinencí. (závěr)
Při rešeršování zdrojů pro článek jsem našla vlastní články a články o inkontinenci. Díky internete…
Nicméně jako žena vím, že první a nejhorší souboj svádí při delegování prací v domácnosti ženy sami se sebou. Když to svěříme někomu jinému, nemáme plně pod kontrolou výsledek. Bez ohledu na to aby nám bylo vysvětleno, proč je dobré umět uvařit normální jídlo aspoň pro sebe sama, jsme byly cepovány. Mě se rodina pokoušela naučit vařit tak, že mi dali kuchařku, postavili mě do kuchyně a řekli mi „udělej bábovku“. Když byla výsledkem poživatelná bábovka, která obsahovala hlavně kakao i kokosovou mouku - protože mi to chutná (i do dneška) dostala jsem za to, že neumím číst myšlenky, protože jsem se nedovtípila, že bábovka se myslí mramorovanou bábovkou. Já i máma na tento okamžik vzpomínáme dodnes. Vařit mě nakonec naučila nouze, a restaurace, kam jsem původně nastoupila s tím, že tam budu škrábat brambory.
Anketa
Roky uběhly a dnes vím, že bych nemohla být s mužem, kterému bude dělat problém podílet se společně na vaření, a věřím, že ani můj partner by nebyl se ženou, která mu vztekle vytrhne surovinu z rukou, a pak si bude stěžovat, že jí nikdo s ničím nepomůže. Z toho by jeden k té inkontinenci opravdu došel.
Pojem kompetence znamená pro každého něco trochu jiného. I to může být jedním z důvodů, proč na něj tolik učitelů neslyší - EDUin
Je v každém vztahu někdo „vyžírka“? Proč ženy častěji dávají žádost o rozvod | Heroine.cz
Vítězství pro ženy. Soud přiřknul odškodné za domácí práce | Heroine.cz
Mentální zátěž žen? Myslet na všechny a všechno je práce, která není vidět - Čteme vám ProŽeny.cz | Seznam Podcasty
Proč muži stále nechávají práci v domácnosti ženám?
Přežitek, nebo prověřená dělba? Ženské a mužské domácí práce v průběhu času - Novinky
Mentální zátěž (mental load) | Heroine.cz
Gender Aspects of Divorce: How the Study of Divorce Can Contribute to Theoretical Approaches to the Sociology of the Family
Sňatky, rozvody | Statistika
