Proměna smyslu manželství v moderní době

Kvůli majetku, nebo z lásky?

Historicky bylo manželství klíčovým nástrojem ekonomického a sociálního zabezpečení, zejména pro ženy, které měly omezené možnosti samostatné obživy. Pro muže manželství znamenalo výhodnou obchodní smlouvu a investici do budoucích nositelů mužských příjmení a dědiců majetku. Věno přinášené nevěstou v českých zemích bylo významnou ekonomickou motivací, zejména pokud muž pocházel z nižší majetkové vrstvy. V tradičních společnostech byla legitimita dětí a dědictví klíčová a manželství to zajišťovalo.

Nechce se ti to číst? Tady si to můžeš poslechnout: Proměna smyslu manželství v moderní době

Pro ženy tedy znamenalo, že neskončí o žebrácké holi, a také vyšší společenský status. Pohled na tradiční požadavek nevěsty s věnem se začal měnit v českých zemích za první republiky. S prvorepublikovou novinkou – civilními sňatky – přestala být možnost rozvodu manželství takovou potupou. S možností civilních sňatků se rovněž začalo ve městech ustupovat od požadavků na nevěstino věno. Opravdový poprask a narušení tradičně vnímaných rolí přinesla nejen industrializace, ale i možnost kontrolovat svoji plodnost a nová možnost žen zajistit si bez ohledu na přítomnost partnerů vlastní obživu. Budoucí věno nevěst v podobě vybavení domácnosti bylo i nadále darováno od rodin novomanželům, ale spíše jako symbolické gesto. Láska a osobní kompatibilita se staly primárním důvodem sňatků, i když na venkově přetrvávaly i praktické motivy navzdory potlačení instituce věna socialistickou ideologií.

Lovec a sběračka

Dnes se role manželství mění, a to především díky proměnám společenského postavení žen. S jejich větší kontrolou nad vlastními životy se manželství stalo více volbou než nutností k přežití.

Jak jsem uvedla v dílu „Pilulka, co osvobodila ženy“, dříve byly ženy často omezeny sérií těhotenství, která jim přisuzovala jasnou roli v domácnosti. Moderní medicína a antikoncepce jim však umožnily získat svobodu rozhodování. Podstatnou roli v osamostatnění žen hrála i nutnost zapojení jejich pracovní síly s nástupem industrializace a nedostatkem mužských pracovních sil těch, kteří se nevrátili z válek. I přes socialistické snahy o rovné postavení v manželství a kapitalismus však stále přetrvává nerovnost v očekávání tradičních rolí žen i mužů. I když toto rozložení rodinných sil dávalo smysl, dnes bohužel vynucování těchto norem podstatně škodí a jeví se spíše jako dogmatické zpátečnictví. Co si pod tím představit? Třeba nerovnost v reprodukční odpovědnosti mužů a žen, také nerovnost v ohodnocení za práci a nerovné rozdělení „neviditelných“ prací a dělbě povinností v domácnosti.

Tyto proměny právem otevírají otázku: Je manželství stále relevantní, pokud ženy mohou být ekonomicky nezávislé, kontrolovat svůj životní styl i tělo? Zakládá se na realitě, když je mužům i nadále vštěpováno, že jejich úloha v institutu manželství se nezměnila (na rozdíl od té ženské) a stále tkví v ekonomickém zajištění rodiny, i když to dnes není bráno ani jako holé minimum péče o všechny aspekty funkčního rodinného aparátu? Nebo se stává zastaralým konceptem, který více odpovídá středověkým normám než moderním vztahům?

To ženy touží po prstýnku a muž je ten chudák!

Navzdory změnám v postavení žen si tradiční představy o manželství udržují své místo – často však k jejich nevýhodě. Místo toho, aby došlo k přerozdělení povinností v domácnosti, se však očekávání od žen nezměnilo. Ženy tak nesly tzv. dvojí břemeno: práci mimo domov a zároveň péči o domácnost a rodinu.

Muži naopak desetiletí očekávali, že domácí práce zůstanou „ženinou záležitostí“. Tento přístup mnoha ženám ukázal, že manželství může být více břemenem než výhodou. Tlak na plnění patriarchálních norem institutu manželství, spojený s přetrvávajícími očekáváními ohledně reprodukce, se stal pro řadu žen důvodem, proč se manželství vyhnout.

Ironicky, v době, kdy ženy stále častěji odmítají vstupovat do svazku, který by je takto zatěžoval, jsou to často muži, kdo trvalé svazky hlasitě kritizují. Přesto právě oni bývají nositeli humoru a stereotypů typu „nesnáším svoji manželku“ nebo „manželství je hrobem lásky“. Tento přístup, namísto povzbuzení k rovnocennému partnerství, ještě více podtrhuje neochotu měnit hluboce zakořeněné patriarchální normy.

Rozdíl mezi diktátorem a partnerem

Položme si otázku, jak moc je od žen nerealistické chtít parťáka, který je při vás i v tom vašem dobrém a zlém. A jak moc je realistické chtít po ženách, aby se spokojily s muži, pro které budou pracovat, rodit a podřizovat se jim bez respektu k jejich autonomii, i když to dnes nemusí podstupovat? Moderní manželství je stále častěji vnímáno jako partnerství rovných, kde oba partneři sdílejí odpovědnost za domácnost, finance, péči o děti a emocionální oporu. Tradiční role, kde muž byl živitel a žena pečovatelka, ustupují a nahrazuje je flexibilnější uspořádání založené na vzájemném respektu v souladu s požadavky dnešní doby. S větší ekonomickou nezávislostí žen a dostupností jiných forem vztahového soužití je manželství více věcí volby než nutnosti. Lidé se již dnes berou proto, že chtějí, ne proto, že musí.

Jak už jsem uvedla, dynamika manželství se výrazně změnila během velice krátké doby. Muži po staletí kulturní společnosti si přizpůsobovali svět svým potřebám, včetně žen. Existují však zajímavé trendy, které odhalují, jak ekonomické a společenské faktory nadále formují manželství – někdy i ve prospěch tradičních představ, ale často proti nim.

Moderní vztahy očima zastánců tradičních rolí

Jedním z hlavních terčů kritiků moderního uspořádání rodin je narušení tradičních rolí podle pohlaví. Podle zastánců způsobuje tento zmatek nestabilitu a nejistotu – lidé nevědí, kdo by měl nést zodpovědnost za konkrétní povinnosti v rodině. Například ekonomické zapojení žen ohrožuje tradiční roli muže jako poskytovatele, ochránce a autority. Tato změna je někdy dokonce vnímána jako důsledek feminismu a přílišné samostatnosti žen.

Navzdory tomu, že ekonomická role žen přináší domácnostem zjevné výhody, má mladší generace často problém navazovat a udržovat dlouhodobé vztahy. Kritici upozorňují na rostoucí počet rozvodů a dětí, které vyrůstají v neúplných rodinách. Ekonomická stabilita už není prioritou, a místo toho se klade důraz na kompatibilitu partnerů – často až příliš pozdě na založení rodiny s dětmi a jejich výchovu.

Někteří zastánci tradičních hodnot také kritizují moderní výchovu, která podle nich potlačuje přirozené rozdíly mezi pohlavími. Dnes už ženy mají na partnery své požadavky, což tradičněji smýšlející lidé vnímají jako zásadní změnu dynamiky vztahů k horšímu. Je ale proměna skutečně špatná? Nebo jen chceme, aby lidé, kteří se nikdy nemuseli přizpůsobovat, zvládli během jediné generace změnit tisíce let zakořeněných zvyklostí?

Moderní uspořádání vztahů je zjevně náročné – jak na muže, tak na ženy. Koneckonců, za každou změnou jsou nejen nové příležitosti, ale i nové výzvy. Možná je otázkou spíše to, jak se s těmito výzvami vyrovnat, než zda jsou změny dobré či špatné.

Můj pohled na věc

Pocházím z tradiční, nebo spíše tradičně dysfunkční rodiny. Má budoucí tradiční role mi byla vysvětlena jako nutná a nijak neoceněná oběť skupině lidí, kteří vás chápou víceméně jako funkci, ne jako lidskou bytost. Nesnášela jsem dostávat ošklivé, zatuchlé cíchy do výbavy, zatímco sourozenec dostával hračky. „Pro ženskou je život jen starost a dřina,“ říkávala babička, které už od mého narození vadilo, že jsem se narodila jako děvče. Chápu její slova, ale co ona v minulosti musela, já už nemusím. Mám na rozdíl od její generace na výběr. Ale s dělbou práce v nižší střední třídě to znamenalo to, co mi jako osmiletému děvčeti naznačila kdysi matka mého otce. Pozorujíc během času dění kolem mě, jsem se ujišťovala v přesvědčení, že není tolik důležité vědět, co chceš, jako mít spíš jasno v tom, co nechceš. A já nechtěla zažívat to, čeho jsem byla svědkem, a to, o čem mi bylo tvrzeno, že nemám na výběr.

Manželství prošlo během posledních století zásadními změnami, které odrážejí proměny ve společnosti. Z původně výhodné ekonomické smlouvy mezi rodinami se stalo prioritní partnerství založené na lásce a respektu. I přesto, že ženy získaly více svobody a možnosti volby, stále čelí nerovnostem a předsudkům vycházejícím z tradičních rolí.

Budoucnost manželství zůstává otevřená – zatímco pro některé je to stále základní kámen stability a rodinného života, pro jiné může být těžkopádným reliktem minulosti. Klíčem k tomu, aby manželství zůstalo relevantní, je jeho schopnost přizpůsobit se moderním požadavkům této doby, flexibilitě a vzájemnému respektu.

Na závěr chci zdůraznit, že na výběr mají oba. Ženy si mohou vybrat, zda se chtějí podřizovat někomu, kdo pro ně nehne ani prstem, a muži si mohou vybrat, jakými budou partnery.

Manželství jako výsada žen je mýtus. Ženatí muži jsou šťastnější a bohatší - OnlyU
Je manželství lepší pro muže nebo ženy
Dokud nás smrt nerozdělí aneb Dějiny rozvodu v českých zemích | 100+1 zahraniční zajímavost
Svatba ano či ne. Má v dnešní době manželství ještě smysl? | WeddingMag
Výhody a nevýhody manželství: Svatba Ano či Ne? - Aleš Kalina
Má manželství v dnešní době ještě smysl?
Manželství – má v dnešní době ještě smysl? – Kafe.cz
Teoretická část
„Vybírám si tě znovu.“ Má smysl manželství na dobu určitou? | Heroine.cz