Článek
Řekla jsem, že dobře.
S manželem Radkem jsme svoji čerstvě - skoro rok. Jeho rodina jezdí každé léto na společnou dovolenou. Pronajímají si chatu v Chorvatsku někde mimo město, nic luxusního, ale berou to jako posvátný čas, který musí trávit celá rodina pohromadě.
Popravdě jsem se na to dost těšila, každý z jejich strany rodiny o tom přede mnou mluvil, jako kdybych měla jet taky. Neměla jsem ani ten nejmenší důvod myslet si, že je to trochu jinak. Vzala jsem si teda na celý týden dovolenou, koupila nové plavky a dokonce si vyhledala turistické trasy v okolí chaty. Říkala jsem si, že by mi ta dovolená mohla pomoct s nimi trochu sblížit vztahy, hlavně s tchyní, která se ke mně vždycky chovala jako k otravnýmu hmyzu.
To, že nejedu, mi ráčila oznámit pouhé tři hodiny před odjezdem. Zrovna jsem dávala svačiny pro všechny do chladicího boxu, když vešla do kuchyně.
„Simonko, ty s námi opravdu plánuješ jet?“
Zasmála jsem se.
„Samozřejmě. Vzala jsem si kvůli tomu celý týden dovolenou.“
„No…“
Podívala se na Radka, který se zvláštním důrazem začal studovat obsah svýho kufru.
„Tohle je opravdu rodinný výlet, víš. Pro skutečné členy rodiny.“
Obočí mi překvapením vystřelilo až k nebesům.
„Prosím?“
„Snachy nejsou tak úplně součástí rodiny, dokud nemají děti. Takhle to prostě děláme. Chápeš?“
Podívala jsem se na Radka. Ani se mi nepodíval do očí.
„Radku?“
„Máma platí pronájem chaty,“ zamumlal. „Takže je to tak trochu na ní.“
A právě v tu chvíli mi všechno najednou došlo.
„Víš co? Máš naprostou pravdu,“ řekla jsem uvolněně. „Musím ti dát za pravdu. Užijte si výlet.“
Moje tchyně vypadala překvapeně. Myslím, že musela být zklamaná, když ze mě nedostala scénu, na jakou se musela evidentně těšit.
„Aha… no, dobře. Tak se uvidíme příští týden,“ zabručela zaraženě.
Usmála jsem se, položila jsem jejich kufry, který po mně chtěli odnést do auta, a zamávala jim z verandy, s hrnkem kafe v ruce, když odjížděli.
To její samolibé zamávání na rozloučenou mi přišlo skoro směšné.
Jejich ošklivý SUVéčko nestačilo ani zmizet za rohem, když jsem popadla telefon.
„Lenko, pamatuješ, jak jsi říkala, že bychom mohly vyrazit někam jen my dvě? Jak rychle se dokážeš sbalit?“
O dvě hodiny později jsme už seděli v autobuse do lázní ve Velkým Mederu.
Rodina mého manžela mířila do nějaké rustikální chaty, kde sotva fungoval mobilní signál.
Já jsem měla namířeno s nejkou směr termály a masáže.
Celý týden vyšel sice na pěkných pár tisíc, ale šlo to z obálky, kde si Radek šetřil na motorku. Musím říct, že to stálo rozhodně jak za každej halíř, tak i za to, co se všechno dělo potom.
První den byl nádherný: Příjezd do příjemného hotelu, z oblečení rovnou do županu a z županu rovnou do vířivky se sklenou šáňa, slzama smíchu s nejkou po boku. Po starostech a blbých kecech matky manžela o tom, co všechno dělám špatně – „Simonko“ ani památky.
Druhý den mi začal zvonit telefon.
Doslova jsem byla uprostřed masáže, když jsem uviděla 67 zmeškaných hovorů od tchyně a manžela.
Promýšlela jsem i možnost mobil pustit do fontány ve vestibulu hotelu, ale přemluvila jsem se a zavolala jsem jí zpátky.
„Haló?“
„Kde jsi?“ vyštěkla.
„Tvůj manžel se tě snaží zastihnout.“
„Jsem v Mederu, v lázních. Co se děje?“
„V Mederu? Říkala jsi, že zůstaneš doma.“
„Proč se tolik staráš, když nejsem rodina? A vůbec, co potřebuješ?“
„Tvému manželovi je špatně. Má otravu jídlem a někdo pro něj musí přijet.“
Posadila jsem se na masážním lůžku.
„Počkej. Chceš po mně, abych jela bůhví kolik hodin vyzvednout manžela?“
„Jsi jeho žena.“
„Aha. Takže teď už jsem najednou opravdová rodina? To je zvláštní. Ještě včera jsem byla jen snacha, která vlastně není rodina.“
Ticho.
„Tohle je něco jiného. Potřebujeme tě.“
„Tak teď potřebujete někoho, kdo podle tebe není rodina? Jestli to teda chápu správně. Nemůžu si pomoct, ale tohle zní jako problém „pravý rodiny“. Jsem si jistá, že si poradíte i beze mě.“
Položila jsem to a vrátila se k masáži.
Ke svému vlastnímu překvapení jsem to zvedla i manželovi.
Zněl příšerně.
„Simčo, prosím. Je mi fakt zle a všichni jsou na mě naštvaní, že jsem zkazil celou rodinnou dovolenou. Máma mě nechce odvézt domů, protože prý jsme za celou chatu zaplatili na celý týden.“
„To zní hrozně, Radku.“
„Můžeš pro mě prosím přijet?“
„Ne, je to tvoje máma, a její dovolená kterou platila a za kterou i rozhoduje. A navíc jsi byl u toho, když říkala, že já nejsem opravdová rodina. Takže jsi asi odkázaný na svou skutečnou rodinu, která tě tam opravdu chce, a která to i platí.“
„To není fér.“
„Víš, co nebylo fér? Když mi tvoje máma tři hodiny před odjezdem řekla, že se mnou nepočítá. A ty jsi neřekl ani slovo na mou obranu a nikdo se mi neobtěžoval říct za celou dobu, že se se mnou jaksi nepočítá, a to ani když jsem na narozeninách tvojí ségry řekla, že si na to musím v práci vzít dovolenou.“
„Nechtěl jsem způsobit potíže…“
„No, tak teď je máš s tvojí „opravdovou rodinou“. Jsem si jistá, že se o tebe skvěle postarají, jako rodina. Já budu tady v Mederu, protože nejsem opravdová rodina.“
Poslala jsem mu fotku z hotelový restaurace s drinkem v ruce. Pokoušel se volat ještě několikrát, ale neobtěžovala jsem se to zvednout.
Tchyně mi volala další tři dny. Taky jsem to nezvedla.
Čtvrtý den mi začala psát švagrová Petra:
„Můžeš pro něj prosím prostě přijet? Pořád si stěžuje a kazí to všem.“
Odepsala jsem:
„To zní jako problém vaší opravdový rodiny, jak mi řekla do očí tvoje matka. Přeju hezkou rodinnou dovolenou.“ Jo, užívala jsem si to.
Každý den jsem zveřejňovala fotky: Masáže, vířivky, omlazující kůry, luxusní večeře. S Lenkou jsme si užívaly dovolenou naplno.
Když se konečně vrátili domů, o dva dny dřív, protože Radkovi pořád bylo špatně a všem ostatním tím lezl na nervy, objevila se moje tchyně u našich dveří.
„Musíme si promluvit,“ řekla.
„O čem?“ zeptala jsem se nevinně.
„Opustila jsi svého manžela, když tě potřeboval.“
„Já tam nebyla pozvaná. To jsi mi dala dost jasně najevo, když jsem dobalila kufry svoje i tvýho syna.“
„Tak jsem to nemyslela—“
„Ale přesně tak jsi to myslela. A Radek s tebou souhlasil. Takže se jen řídím vašimi pravidly.“
Odmlčela jsem se.
„Snachy nejsou rodina, dokud nemají děti.“
Otevřela pusu, zase ji zklapla a pak odešla. Radek se mi snažil omluvit. Řekla jsem mu, že si promluvíme, až mi dokáže vysvětlit, proč dovolil své matce, aby se ke mně takhle chovala.
Příští měsíc plánují rodinnou večeři. Narozeninovou večeři pro Radkova tátu. Tchyně mi zavolala, aby mě pozvala.
Dokonce použila přesně tato slova:
„Budeme moc rádi, když se k nám přidáš jako součást rodiny.“
Fakt jo? Zarazila jsem se. Od exmanžela švagrový jsem se totiž dozvěděla, že to znamená neplacený cateringový služby pro 40 lidí a tvrdou kritiku. Musím zavolat znova Lence, slyšela jsem o jednom skvělým wellness v Praze.
______
Tento příběh byl zpracován podle vyprávění mé čtenářky S.I. Případná jména, místa a detaily byly pozměněny. Nejedná se o můj osobní příběh.
