Článek
Skoro to vypadá, že jsem jako tvůrkyně obsahu na YouTube pochopila, že pokud něco komunikuji tímto způsobem s širokou veřejností, mám i nemalou společenskou zodpovědnost za to, co vydávám. I proto se snažím, aby můj obsah byl skutečně přínosem. Napadla mě otázka – jaký společenský přínos mají lidé, kteří se zabývají vytvářením true crime obsahu, a ti, kteří hejtují bizárfluencery až do té míry, že se sami stávají součástí bizár scény?
Nechce se ti to číst? 9.10.2024 od 9:30 si to můžeš i poslechnout: Společenská odpovědnost tvůrců YouTube obsahu
Obojí je nejen velmi vyhledávané, ale má i jednoho společného jmenovatele: senzaci! Pokud by hateři bizárfluencerů konstruktivně kritizovali společenský vliv těchto lidí, pak bych neměla co vytknout. Od doby, co se na vytváření obsahu také podílím, si nemůžu pomoci a skoro to vypadá, že na rozdíl od těchto lidí čelím otázkám ohledně odpovědnosti za to, co vydávám, a vlivu mého obsahu na veřejnost. Využila jsem možnosti komunikovat a podílet se na mém i vašem lidském právu na svobodu projevu. S právy ale přicházejí i povinnosti, a to platí dvojnásob, pokud pracujeme s citlivými tématy nebo diskutujeme o kontroverzních osobnostech.
Nevím, jestli se někdo z nás aspoň jednou pozastavil nad tím, když kliká na video s nadpisem „Hloupý/hloupá… (dosaďte si libovolnou nálepku),“ co přesně konzumace takového obsahu přináší za ideje. Když tento typ obsahu normalizujeme tím, že mu věnujeme zpeněžitelnou pozornost, jsme ještě schopni rozlišit hranici mezi hejtem, objektivním rozborem událostí a senzacechtivostí?
Hatefluencing a konstruktivní kritika
Je zábavné sledovat, když se dva hádají. V anonymitě internetu nám to dává pocit, že jsme těmi třetími, kdo se směje. Na kom tedy spočívá větší odpovědnost za obsah? Jsou to lidé, kteří se pasou na násilných trestných činech někoho jiného, tvůrci, kteří si svůj úspěch na internetu vybudovali ne na hodnotné kritice, ale na čirém hejtu, nebo lidé, kteří podporují jejich dosah tím, že ho sledují a reagují na něj?
Pro někoho to může být zábava, ale dokážeme si přiznat, co vyhledávání takového obsahu vypovídá o nás? Když se podívám třeba na příklady tvůrců, kteří se tváří, že komentují společenská témata, ale ve skutečnosti se jen vysmívají druhým, připadá mi, že je to jen o senzaci, nic víc. Třeba Sibiřan — nevidím, že by zkoumal společenský dopad toho, co dělá, nebo přemýšlel nad tím, co jeho tvorba udělá s těmi, kteří jsou jejím terčem. Umí se posmívat, ale neočekávejme od něj hlubokou analýzu nebo snad vysvětlení, proč je jeho chování problém.
Hate je prostě o negativních emocích. Je osobní, urážlivý a zaměřený na zesměšňování, ne na zlepšení situace. Konstruktivní kritika naopak přináší hodnotu. Nabízí konkrétní zpětnou vazbu nebo návrhy na zlepšení a drží se respektu vůči osobě nebo práci, kterou hodnotí. Zatímco hejt přispívá k napětí a konfliktům, konstruktivní kritika otevírá prostor pro růst a diskuzi. Otázka je, co chceme jako společnost podporovat? Nenávist? Nebo je pro nás smysluplnější zamyslet se nad tím, co kliknutím na takový obsah vlastně podpoříme?
Zločinec celebritou
True crime kanály jsou jedním z nejrychleji rostoucích žánrů na platformách jako YouTube, a stále častěji vidíme tvůrce, kteří vydělávají na tragédiích a zločinech jiných lidí. Zájem o kriminalitu a kriminální příběhy je přirozený. Tyto příběhy mohou být fascinující, protože ukazují temné stránky lidské povahy, ale ne vždy se tvůrci drží etických hranic. Mnozí z nich přistupují k těmto příběhům jako k senzaci, kterou lze zpeněžit poutavým a šokantním titulkem. Vyprávějí podrobné popisy násilných činů, mluví o obětech s respektem spíše ze slušnosti a často ani nereflektují společenský dopad těchto činů. Primárním cílem je šokovat a získat diváky, nikoli poskytnout hlubší analýzu nebo vzdělávat – či vůbec něco opravdu přinést.
Ted Bundy je nefalšovanou celebritou. Toto téma zpracovalo více jak osm různých kanálů jen na české true crime scéně. Pokud bych se rozhodla pokrýt podobné téma, snažila bych se nabídnout kontext a dát prostor diskuzi o prevenci a systémových změnách, nikoli jen dokola podrobně popisovat zločin pro pobavení diváků. True crime kanály sice vydělávají na sledovanosti, ale zůstává otázka, za jakou cenu a s jakým vlivem na veřejné mínění. Až by si člověk řekl, že brutální zábava „chléb a hry“ nikdy nevyšla z módy – jen se nám sama nabízí v pohodlí našich domovů prostřednictvím našich přístrojů s přístupem na internet.
Dvojí čepel odpovědnosti
Na jedné z platforem, kde působím, mám podíl na reklamách, takže je pro mě výhodné, když mé články budou čtené a přinesou větší příjmy. To ale neznamená, že se chci vydat cestou lacino získané pozornosti díky bulvárnímu obsahu. Považuji za důležité držet se hodnot, které vnímám jako smysluplné – jako je důraz na vzdělávání a podpora kritického myšlení sledujících mého obsahu.
Jsem sice přeživší domácího násilí a mohla bych lacino získat vše, po čem toužím, kdybych se rozhodla vynést na světlo špinavé prádlo. Dokonce by se zdálo, že bych zabila několik much jednou ranou: pomstít se, ulevit si a ještě na tom vydělat. Ale pomohlo by to jiné ženě, která se ocitla v podobné situaci jako já tehdy, a ušetřilo byť jedinou modřinu? Ne. Pochopil by Lojza, který se neskrývá za klávesnici a tvrdí, že „určitě si tu facku zasloužila“, že odchod od násilníka je jako útěk z KLDR? Ne.
Uznávám
Má tvorba má také nádech kontroverze, ale pokud zpracovávám feministicky laděná témata, tak počítám s tím, že některé husy budou kejhat, když je trefím. Pokud bych přešla od věcné analýzy ke stejnému typu hejtu, stala bych se součástí problému, který kritizuji.
Proto mi to nestojí za námahu. Na rozdíl od tvůrců true crime či hatefluceningu mi dává větší smysl točit videa jako „Co dělat, když jste obětí domácího násilí?“ nebo „Jak funguje pay gap?“
Chci, aby moji diváci odcházeli s pocitem, že se dozvěděli něco nového, a aby se nad tématy zamysleli. Svým obsahem chci podporovat kritické myšlení a diskuzi, nikoli nenávist a senzaci. I když můj přístup možná nepřinese tolik zhlédnutí, mám radost z toho, že zůstávám věrná svým hodnotám a vytvářím obsah, který považuji za smysluplný.
Pokud někdo hledá povrchní hate nebo šokující příběhy, mé články pravděpodobně nejsou tím, co hledá. Ale pro ty, kteří chtějí vědět víc a jsou ochotni přemýšlet, jsem tady. Tento přístup mi umožňuje udržet si kvalitu a zároveň přinášet něco, co má skutečnou hodnotu a není jen o senzacích, které zpracovává každý druhý.
